Čas jarního roubování je tu. Připomeňte si, jak postupovat a nač si dát pozor, abyste při roubování jabloní byli úspěšní. Stačí dodržet pár zásad a především pracovat pečlivě. Většina z rad se dá použít i na další druhy.
Roubování listnatých stromů a keřů se nejčastěji provádí v předjarním či jarním období. To je sice trošku široký pojem, ale v dnešní klimaticky rozkolísané době to platí dvojnásob.
Vždy je nejlepší pozorovat přírodu, naučit se naslouchat, co nám sama napoví, a pak se tím řídit.
Na roubování budete potřebovat nože, pilku, vázací materiál a vosk
Spíš než poučky sledujte přírodu
Pořadí roubování druhů, které bývá většinou uváděno (angrešt a rybíz, pak třešně a višně, dále meruňky, švestky, slívy a nakonec jabloně a hrušně), nemusí tak docela platit v roce, kdy po zimě rychle nastoupí teplé jaro a všechno začne rašit najednou.
Kopulace: stejně dlouhý šikmý řez roubu a podnože přiložte a ovažte lýkem nebo PVC páskou
Důležité je nařezat rouby včas, tedy ještě ze spících stromů, ale na druhou stranu je třeba neskladovat je příliš dlouho, aby se neprobudily nebo neuschly. Tuto fázi lze i úplně vynechat: vystihnete-li správný čas, můžete úspěšně roubovat přímo ze stromu na strom.
Roubovací potřeby
Roubovací nůž mějte z kvalitního materiálu, ostrý a čistý. Musí se dobře držet. Pokud jeho čistota není stoprocentní, vydezinfikujte ho trochou (třeba jen denaturovaného) lihu.
Roubování za kůru se používá v případě silnější podnože. Stačí naříznout kůru a zastrčit šikmo uříznutý roub
Materiálem vhodným k zavázání může být přírodní lýko (raffia), které je pevné a dobře drží. Není ale pružné, takže pokud se nechá na roubovaném místě příliš dlouho, může ho zaškrcovat. PVC páska na roubování sice není přírodní, ale dokáže roub pevně držet a umí s ním i nějakou dobu růst, aniž by omezovala jeho tloustnutí.
Štěpařský vosk musí ránu dokonale chránit. Má dobře přilnout a být lehce roztíratelný i za chladného počasí. Za teplého se nesmí roztékat a zatékat mezi podnož a roub. Znalci si ho vyrábějí sami podle zaručených receptů, ale docela dobře si vystačíte s tím kupovaným.
Roub nezapomeňte dobře ovázat a ránu ošetřit štěpařským voskem
Dále je vhodné mít s sebou pilku k uříznutí silnější podnože, ostrou žabku se zahnutým ostřím pro její začištění a pak už jen nějaký kapesní nůž na řezání vázacího materiálu a čehokoliv dalšího. Platí zásada, že roubovací nůž se používá jen na roubování, a na nic jiného!
Všechny tyto nezbytnosti si uložte do nějaké staré tašky či batůžku přes rameno vybaveného několika kapsami. Tak budete mít vše při ruce a nebudete pořád hledat, co jste kde odložili.
Nejsnadnější způsoby roubování
Způsobů roubování a jejich variant je tak veliké množství, že by vydalo na samostatný článek. My zůstaneme pro jednoduchost u dvou nejčastějších a nejsnadnějších.
Kopulace se provádí, pokud jsou podnož a roub stejně silné. Tato metoda je sice velmi jednoduchá, nicméně vyžaduje trochu šikovnosti a zručnosti.
Je třeba, aby podnož i roub byly stejně silné a povedl se vám na nich stejně dlouhý šikmý řez, aby na sebe dobře přiléhaly. Pak se jen na sebe přiloží, sváží k sobě a případně zamáznou voskem.
Roubování za kůru je jednoduchým a oblíbeným způsobem vhodným v případě, kdy podnož a roub nejsou stejně silné. Výhodou je, že po zasunutí roubu za kůru jej není před ovázáním potřeba příliš přidržovat.
Na velmi silnou podnož zkuste použít i několik roubů. Vykompenzujete tak odlišnou tloušťku podnože, a když se některý roub náhodou neujme, zůstane jiný, který poroste dál.
Na silnější podnož naroubujte za kůru více roubů
V čem tkví úspěšnost roubování?
Důležitou roli hraje afinita neboli srůstová schopnost, tedy snášenlivost podnože a roubu. Základ tkví ve vystižení správné doby. Ideální je, když nasněží a naprší dost vláhy před roubováním, po něm se oteplí a míza se do stromů žene doslova pod tlakem.
Neroubujte v dešti, protože mokré řezné plochy k sobě těžko srůstají, ani když je velká zima, protože když se klepete a do práce vám kape z nosu, na kvalitě práce se to určitě projeví.