Co jste si naposledy přinesla z lesa?
Čagu neboli rezavec šikmý. To je významná medicinální houba, která je dovážená ze severských zemí nebo Číny, ale roste i u nás v Čechách. Pro mne je vždycky radost, když se povede nějaký takový nález.
A co jiného by nyní mohli houbaři najít? (V den rozhovoru bylo zhruba 10 °C a poslední dva dny pršelo).
Na bezu hledejte ucho Jidášovo. To je houba, která vyrůstá, když je dlouhodobě vlhko. Roste po celý rok, dá se sbírat zmrzlá i přemrzlá, ale i sušená, když není dostatečně vlhko. To se ale potom hůř hledá. Nesmí však být porostlá zelenou řasou – to značí, že na tom bezu je fakt dlouho. Používá se do čínské kuchyně – do závitků, polévek, směsí s nudlemi. A pak třeba i nějaká hlíva ústřičná, která je poměrně hojná a roste na listnatých stromech, či penízovka sametonohá, jež se také dá poměrně snadno najít na listnáčích podél potůčků a řek.
Lucie Drozdová alias Šumavská houbička
Lucie Drozdová se narodila v roce 1991 v Sušici. Jako rozená Šumavanda na houby chodila už jako malá, ale teprve během covidu se rozhodla svůj koníček prohloubit – začala se učit poznávat nové druhy hub, o kterých také natáčela videa. Tak vznikl projekt Šumavská houbička, který sledují na sociálních sítích desetitisíce lidí. Svá videa natáčí tak, aby podle nich dokázal houby poznat i úplný laik. Druhou polovinu týmu tvoří její muž Michal, který zajišťuje technickou stránku projektu.
Lucie během let složila zkoušku znalosti hub, a zařadila se tak mezi zkušené houbaře, kteří dokážou houbařit celoročně. Říká, že jí houby změnily život, pořád je miluje a houbaření každému doporučuje.
Letošní zima je poměrně teplá, často jsou teploty celkem vysoko nad nulou. Kdy tedy začnou růst ty brzké jarní houby? Jak se pozná jaro z mykologického pohledu?
Na přelomu února a března zimní houby pomalu končí a začínají vyrůstat jarní. Penízovka smrková je dobrá jarní houbička, ale já jako houbař očekávám jaro hlavně proto, že začne růst smržů a kačenek českých, což jsou houby považované za největší delikatesu a také nejdražší vykupované houby. Smrži a kačenky jsou to nejlepší, co člověk na jaře může najít.
Já bych taky chtěla najít smrže, kam byste mě poslala?
Hodně záleží na tom, kde houbaříte. Smržů je několik druhů a každý z nich má rád trošku jiné místo. Když budete chtít najít smrže obecného, budete ho hledat pod jinými dřevinami než smrže vysokého. Ale samozřejmě chce to hledání a chce to vědět, kam vyrazit. Některé smrže mají rádi kůry, takže když půjdete třeba po nějaké lesní cestě a uvidíte, že tam byla skládka dřeva po lesácích, tak na kůře, která na místě zbyla, vyrůstají smrže. Jiné zase rostou v různých lužních lesích, jiné mají rády teplá a slunečná místa. Ale já bych spíš doporučila čtenářům mrknout na moje videa, kde ukazuji, v jakém prostředí jednotlivé druhy rostou. A pak se mohou zamyslet, kde takové místo mají ve svém okolí, a třeba se tam půjdou podívat.
Poradila byste začínajícím houbařům, jak si najít svá oblíbená místa nejen na smrže, ale na celosezónní houbaření? Podle mě to znamená hodně chodit do lesa, nachodit mnoho kilometrů a dobře si zapamatovat místa, kde jsem něco našel. Ale nemáte ještě nějaký další tip?
I já jsem takhle začínala. Musela jsem často chodit do lesa, abych zjistila, v jakou zhruba dobu tam co roste. Samozřejmě je nutné si to pamatovat, takže je dobré si to zapisovat. Osobně mám přehled asi o deseti lokalitách a v podstatě teď už tam chodím na jistotu. Ale fakt jinak nejde začít než se zvednout doma z gauče a svá místa objevovat. Pak samozřejmě záleží na náhodě, zda tam člověk přijde včas, jestli tam nebyl někdo před ním. I když jsou stránky na internetu, které radí konkrétní lokality, podle mne to není ta správná houbařina a je škoda se ochudit o ty zážitky.
Když říkáte, „o čem ta houbařina je“, máte na mysli to objevování a pátrání? Je to vlastně taková honba za pokladem.
Určitě. Myslím, že houbařina je o objevování a radosti z nálezu. Proto lidi chodí do lesa. A když člověk najde houby, které může doma spotřebovat jak třeba na jídlo nebo kvůli léčivým účinkům, pak je ta radost dvojnásobná. Já už jsem ale ve fázi, kdy hledám i ty houby, které vlastně nejdou nijak využít, protože jsou nejedlé, nebo dokonce jedovaté. Ale mám je v hledáčku, na takovém seznamu, a mám radost, když si je mohu jako by odškrtnout. Ano, jsem možná houbami trošku posedlá.
Kolik je na tom seznamu hub?
Na seznamu už mám určitě přes sto hub, o nichž můžu říct, že vím, kam na ně jít a kde rostou, i když na některé mám jen jedno místo. Na seznamu ale také mám houby, které jsem ještě vůbec nenašla. A vzhledem k tomu, kolik těch hub v lese je, možná mám práci do konce života. Ale houbaření mě baví a doporučuju ho všem, protože čas strávený venku v přírodě je nenahraditelný.
Co máte na seznamu pro letošní rok?
Tenhle rok bych si přála najít barevné vzácné hřiby, třeba chráněný hřib královský. Myslím, že se mi to samotné nepodaří, že se budu muset spojit s nějakým mykologem. Chtěla bych tuto houbu ukázat ve videu, protože tím, že je vzácná, tak ji běžný houbař pořádně nezná. Mnoho lidí vůbec neví, že něco takového existuje, chtěla bych zvýšit povědomí o těchto chráněných druzích.
Na odborníky se ale o pomoc při určování hub obracíte celkem běžně, ne? Jakou s tím máte zkušenost? Jsou mykologové nápomocni houbařům?
Ve svých začátcích jsem právě na mykologické poradně na Facebooku trávila hodně času. Nejen že si tam člověk může nechat určit svůj nález, ale okouká i to, co nacházejí ostatní, a tím se zlepšuje jeho povědomí o jednotlivých druzích. Zároveň si může udělat představu o tom, co aktuálně v lese roste. Takže mykologická poradna je pro houbaře začátečníka velký pomocník, určitě lepší než nějaký atlas, ve kterém je třeba jen jedna malá fotka a strohý popis. Ale i atlasy jsou dobrým zdrojem informací, stejně tak, doufám, i můj kanál Šumavská houbička. A potom se vyplatí mít někoho, s kým na ty houby jít.
Co vás baví víc? Houby hledat, nebo z nich pak vařit a vymýšlet recepty?
Někdy se těším na nález konkrétní houby a jindy mi v hlavě běží recepty dřív, než tu konkrétní houbu najdu. Mám velkou lásku jak k houbaření, tak k samotnému vaření a myslím, že je to u mne propojené natolik, že nejde vyzdvihnout jen jednu část.
A co bylo dřív, houbaření, nebo láska k vaření?
Určitě houbaření. Byla jsem zaměřená na čas strávený v lese a na jednotlivé nálezy. Než jsem začala s projektem Šumavská houbička, dalo by se říct, že zpracování hub mne úplně nebavilo. Nebavilo mne houby čistit, nejraději bych plný košík dala na zpracování někomu jinému. Ale tohle se změnilo a teď se těším na každou houbu, kterou můžu zajímavě připravit.
Máte dvě děti, berete je někdy do lesa s sebou?
Beru, ale málokdy. Vzhledem k tomu, že je to i moje práce, zhruba 70 procent času jsem jenom sama s mužem. Ale když třeba není hlídání nebo chceme strávit čas společně, tak je vezmeme s sebou a samozřejmě je to baví. Dohadují se, kdo najde lepší houbu, kdo jich najde víc a rychleji, a mne zase baví je o houbách učit.
A jedí je pak?
Dlouhou dobu je nejedly a já jsem je do toho úplně netlačila. Ale minulé léto se to zlomilo, nejvíc si oblíbily bedlové řízky, o to se vyloženě perou. Takže jak se najdou bedly, je jasné, co z nich bude.