Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký význam má půda pro život rostlin? Z čeho vznikla, jaké má vlastnosti a pro jaké rostliny je který typ vhodný? Potřebujeme ji, a přitom se o ni často nestaráme právě nejlépe.
Nedávno mě při čtení zaujala věta, v níž se psalo, že půda je jedinou nositelkou vegetace na naší planetě, a má proto nezastupitelné postavení. Málokdy si tuto pravdu uvědomíme v celém rozsahu: bez půdy by nebylo vegetace a bez vegetace by asi nebyl život na Zemi možný.
Víte, co máte na zahradě?
Pro potřeby zahrádkáře je zbytečné uvádět typy hornin, z nichž zahradní půdy vznikaly. Zahrádkář potřebuje vědět, co mu v jeho půdě poroste, případně která je vhodná pro rostliny, jež chce pěstovat.
Zahradní půda se liší podle oblastí: zem v Polabí se nepodobá zemině z podhorských oblastí, a ani podhorské půdy nejsou všechny stejné. Pro pěstování rostlin bude nejjednodušší určit si, zda máte k dispozici půdu lehkou, středně těžkou nebo těžkou.
Dobrou zahradní zem dokáže rýčem „obrátit„ i malé dítě
Lehká a chudá
Zahrádka s písčitou zeminou se bez zúrodnění nebude hodit pro pěstování rostlin náročných na vláhu a živiny. Písčitou půdu tvoří z více jak padesáti procent částice písčité, z dvaceti procent jílovité a zbytek jsou částice hlinité. Poznáte ji podle toho, že po dešti velmi rychle oschne povrch záhonu.
Lehká půda se sice dobře obdělává, ale je příliš propustná a neudrží dlouho vodu. Ta prosakuje do spodních vrstev a špatně vzlíná nahoru, proto je třeba písčité půdy často zalévat. Pokud neprší, tak i denně. Stejně se splachují živiny, jichž pak nemají rostliny dostatečnou zásobu.
Tyto vysychavé půdy se rychle oteplují, na jižních svazích dokonce přehřívají, na podzim rychle vychládají a v zimě promrzají rychle a hluboko. Doporučuje se nerýt a neorat písčité pozemky příliš hluboko, aby se na povrch nedostal podložní písek. Zúrodnit takovouto půdu můžete přidáním jílovité zeminy, těžšími komposty nebo bahnem z rybníků (obohatí půdu i o živiny).
Pro výsadbu zeleniny je zapotřebí přidat do záhonu dobrý kompost. Těžkou zeminu zlehčí a dodá rostlinám potřebné živiny
Chudá, ale těžká
S jílovitou zeminou budete mít opačné starosti: jílovité částice, které ji z větší části tvoří, jsou tak malé a tak blízko u sebe, že se půda stává nepropustnou. Po dešti zůstává povrch záhonů dlouho mokrý, zem se lepí na nářadí a po vyschnutí se tvoří na povrchu škraloup.
Pěstování rostlin v jílovité půdě bez zúrodnění nepřináší valné výsledky. Přemokřená a studená zem se dá zlepšit přídavkem písku, lehkého kompostu či rašeliny. Stane-li se, že máte novou zahradu s jílovitou zeminou a s jílem ve spodní vrstvě, je lepší navézt na celou plochu ornici ve výši alespoň dvacet pět centimetrů.
Na pěstování zeleniny není tato půda vhodná a ani ovocné stromy si v ní nelibují. Pokud není na výběr, snažte se udržovat povrch záhonů nakypřený, aby měly rostliny dost vzduchu pro kořeny. S úspěchem se ale v této zemině dají pěstovat mnohé okrasné dřeviny.
Jíl je zlým snem zahrádkáře. Často se objeví na pozemku, kde se před stavbou shrnula ornice, proto si zem deponujte, abyste ji mohli po skončení stavby rozhrnout
Tak akorát pro každou zahradu
Půda, jakou by asi chtěl mít každý zahrádkář, je příjemná už na omak: nejsou v ní hroudy ani kamení a rostlinám se v ní daří. Tak to je ta správná středně těžká hlinitá zem pro zeleninu i pro ovocné dřeviny (vím, jsou výjimky s jinými nároky!).
Moc starostí s takovou zeminou mít nebudete. Voda i vzduch jsou v ní v rovnováze, obsah humusu pro rostliny je dostačující. Dobře zadržuje vláhu a hnojiva se nesplachují do spodních vrstev. Povrch půdy se ani po dešti a vyschnutí nespéká, po obdělání vydrží dlouho provzdušněná.
Daří-li se na záhonech jahodám, máte na zahradě správnou zahradnickou půdu
Považujte si každé zeminy
Zeminu tvoří minerální částice (zvětralé horniny, z nichž vznikla), organická hmota (živé, mrtvé a rozložené mikroorganizmy rostlinného a živočišného původu), voda a vzduch. Organická hmota je základem humusu, určujícího úrodnost půdy.
Čím vyšší je obsah humusu, tím je zemina úrodnější a kvalitnější. Podle odborníků musí mít zahradní půdy alespoň tři procenta humusu. Obsah organických a minerálních látek by měl být k tomu od padesáti do osmdesáti pěti procent objemu.
Hloubavé nátury mohou na odkrytém půdním profilu zkoumat jednotlivé vrstvy, z kterých půda vzniká
Věděli jste?
Než vznikne v našich podmínkách přírodním způsobem dvaceticentimetrová vrstva zahradní zeminy, trvá to sedm set až osm set let. Aby se vytvořila stejně silná vrstva ornice, potřebuje příroda dva až tři tisíce let zemského času.
Pokud byste chtěli znát přesně typ zeminy na vaší zahradě, můžete si nechat udělat půdní rozbor. Dozvíte se díky němu také obsah živin, půdní reakci a obsah nežádoucích látek. Obrátit se můžete například na některý agrochemický podnik nebo pedologickou laboratoř, poradny bývají i na vysokých zemědělských školách.