Bedly jsou vynikající houby, jichž jsou právě nyní plné lesy i louky. Zároveň se ale mezi nimi vyskytují druhy, jejichž konzumace může vyvolat zažívací potíže, nebo vás dokonce otrávit. Zjistěte, nač dát pozor.
Bedly, kam jen oko dohlédne. Tak to v současnosti vypadá v mnoha lesích, jejich okrajích i na loukách, kde tyhle krásky nyní rostou ve velkém. Jenomže ne každá bedla je jedlá a mezi druhy je třeba rozlišovat, protože některé mohou být pro člověka i jedovaté.
Jak poznat jedlou bedlu
Mezi nejznámější jedlé bedly patří bedla vysoká (Macrolepiota procera), které se též říká bedla jedlá či paraplíčko. V mládí má její klobouk paličkový tvar, později je kuželovitě otevřený, 10 – 30 centimetrů velký. Klobouk je plochý, ale může mít i malý tmavý hrbolek uprostřed.
Mladá bedla je hnědá, později její pokožka praská a objevují se na ní hnědé či šedohnědé lupeny. Třeň je také hnědý, později bílohnědý. Je dutý, dlouhý až 40 centimetrů, dole výrazně rozšířený.
Bedla vysoká má dvojitý prsten, který je po noze volně posuvný. Mezi další poznávací znaky patří bělavá dužina, která při poranění či řezu nemění barvu.
Ne každá bedla je jedlá a mezi druhy je třeba rozlišovat, protože některé mohou být pro člověka i jedovaté.
Kdy a kde roste bedla vysoká
Najít ji můžete od července do října, nejvíc pak koncem léta a začátkem podzimu. Bedlu hledejte nejen v listnatých či jehličnatých lesích a na jejich okrajích, ale také na loukách, pastvinách, ve vysoké trávě, podél cest. Naopak na zahradách a v sadech se ujistěte, že jde opravdu o bedlu vysokou, a ne o její nejedlé „sestry”.
Jakmile najdete místo, kde bedly rostou, zapamatujte si je. Bedly na něm porostou i v dalších letech.
S čím lze zaměnit bedlu vysokou
Rozpoznat bedlu vysokou od nejedlých druhů bedel není naštěstí tak složité. Jediný opravdu jedovatý druh, který je bedle vysoké podobný, je bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum). Ta je ale výrazně menší, má hnědý klobouk a na něm tmavě hnědé šupiny. Prsten není pohyblivý, navíc je povislý.
Jak rozlišit jednotlivé druhy bedel?
Jedlá a chutná bedla vysoká:
- má dvojitý prsten, který je po noze volně posuvný;
- její bělavá dužina při poranění či řezu nemění barvu.
Jedovatá bedla ostrošupinná:
- je výrazně menší;
- má hnědý klobouk a na něm tmavě hnědé šupiny;
- prsten není pohyblivý, navíc je povislý.
Zažívací potíže může způsobit bedla zahradní, bedla červenající a bedla šedohnědá:
- jejich dužina při poranění či řezu mění barvu z bílé na oranžovou či červenou.
Alergické reakce či zažívací potíže mohou způsobit bedly, jejichž dužina po zranění mění barvu z bílé na oranžovou či červenou. V případě, že si nejste jistí, prostě do houby rýpněte a pozorujte, jak se chová. Pokud změní barvu, jde pravděpodobně o bedlu zahradní (Chlorophyllum brunneum), bedlu červenající (Chlorophyllum rachodes) nebo bedlu šedohnědá (Chlorophyllum olivieri). Takové houby nechte raději na místě.
Jak zpracovat bedlu
Tato houba voní jemně houbově a chutná trochu oříškově, proto ji můžete nasušit a vyrobit si z ní domácí houbové koření. K přípravě koření se často využívají bedlové třeně, které jsou tužší, a musí se proto připravovat déle než klobouky. Šumavská houbička zase radí nakrájet je na tenké plátky, které poté rychle osmahnete na másle; získáte tak houbové hranolky.
Klobouky bedel se tradičně připravují v trojobalu nebo na másle. Opékaná prý chutí připomíná uzenou rybu. Přidat ji můžete do polévek, omáček. Mladé klobouky, které jsou ještě částečně uzavřené, můžete naplnit masovou či sýrovou směsí a zapéct v troubě.