Holubinka bukovka (Russula heterophylla) Foto: iStock

Holubinka bukovka (Russula heterophylla) | Foto: iStock

Holubinka bukovka (Russula heterophylla) Foto: iStock

Holubinka bukovka (Russula heterophylla) | Foto: iStock

Holubinka černající (Russula nigricans) Foto: iStock

Holubinka černající (Russula nigricans) | Foto: iStock

Holubinka černající (Russula nigricans) Foto: iStock

Holubinka černající (Russula nigricans) | Foto: iStock

Holubinka kolčaví (Russula mustelina) Foto: Profimedia

Holubinka kolčaví (Russula mustelina) | Foto: Profimedia

Holubinka mandlová (Russula vesca) Foto: iStock

Holubinka mandlová (Russula vesca) | Foto: iStock

Holubinka mandlová (Russula vesca) Foto: iStock

Holubinka mandlová (Russula vesca) | Foto: iStock

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) Foto: iStock

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) | Foto: iStock

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) Foto: iStock

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) | Foto: iStock

Holubinka nazelenalá (Russula virescens) Foto: iStock

Holubinka nazelenalá (Russula virescens) | Foto: iStock

Holubinka olivová (Russula olivacea) Foto: iStock

Holubinka olivová (Russula olivacea) | Foto: iStock

Holubinka zlatá (Russula aurata) Foto: iStock

Holubinka zlatá (Russula aurata) | Foto: iStock

Holubinka bukovka (Russula heterophylla) Foto: iStock
Holubinka černající (Russula nigricans) Foto: iStock
Holubinka černající (Russula nigricans) Foto: iStock
Holubinka kolčaví (Russula mustelina) Foto: Profimedia
12
Fotogalerie

Jak poznat a zpracovat jedlé holubinky?

Holubinky nejsou úplně běžné houby, které by sbíral každý amatérský houbař. Mnohé odradí jejich syté a různorodé barvy, které září lesem i na několik metrů daleko. Někdo váhá, jestli to, co před sebou vidí, není jedovatá houba. Raději ji tedy překročí a jde si pro svého praváka nebo osvědčenou babku. Nevědomky se tak připravuje o opravdovou lahůdku na talíři. Pojďte s námi odhalit tajemství holubinek. Které druhy jsou jedlé, jak vypadají a jak je zpracovat?

Tyto jedinečné houby rostou ve všech lesích a v různých nadmořských výškách. Nevadí jim sucho, stín, ale ani sluníčko nebo hodně vláhy. Jsou hodně přizpůsobivé svému okolí, a protože nejsou cílem každého houbaře, můžete na ně narazit velmi často. Holubinka se v průběhu svého života téměř vždy změní. Z pěkného barevného kulatého hříbku se později stane velká houba s plochým kloboučkem a prohlubní uvnitř. Některé druhy mění nejenom svůj tvar, ale také barvu. Někdy proto není úplně jednoduché bezpečně rozpoznat, že jde o holubinku.

Jak poznat a sbírat jedlé holubinky? Řiďte se dvěma zaručenými triky. Podívejte se na video, oč se jedná:

Jak se pozná holubinka? Napoví vám dužina třeně, noha a jednoduchý test

Hlavním indikátorem holubinky je dužina třeně. Je velmi křehká a její struktura je podobná dužině z jablek. Zkuste do ní zapíchnout špičku nože a kousek z ní vylomit. Dokonalý výlomek značí, že jde o holubinku. Ani jedna holubinka na noze nemá žádnou sukýnku či kalich smrti. Nohy holubinek jsou čisté, bez výrůstků.

Pokud si stále nejste jistí pravostí holubinky, stačí, když uděláte jednoduchý test. Ukrojte kousíček z houbového kloboučku a lehce jej na jazyku ochutnejte. Pokud nebude chuť nijak palčivá, trpká, pálivá či hořká, jde o holubinku. Pravá holubinka má jemnou, nasládlou, nepalčivou a někdy i mírně oříškovou nebo ovocnou chuť.

Jak zpracovat holubinky?

Využití holubinek v kuchyni je velmi široké. Někdo je smaží jako řízky, jiný dělá klasickou smaženici nebo je dává pod maso. Chuťově výrazná může být také houbová omáčka nebo polévka. Holubinky jsou vhodné k nakládání v octu a vyrábějí se z nich výborné čalamády. Sami jistě přijdete na to, které druhy holubinek vám chutnají v omáčce a které ve vajíčkové smaženici.

Holubinky se dají také sušit nebo zamrazit. Při mražení čerstvých hub dejte pozor, aby se vám jejich vůně nedostala do všech ostatních mražených věcí. Pokud máte chvíli, poduste holubinky několik minut na vodě a teprve pak je dejte do mrazáku.

Které holubinky jsou jedlé?

Na světě je objeveno více než 150 druhů holubinek a žádná z nich není prudce jedovatá. Některé ale mohou vyvolat žaludeční problémy a zvracení. Tou nejobávanější holubinkou je holubinka vrhavka. Tato zářivě červená holubinka má natolik odpornou chuť, že ji po požití zřejmě hned vyvrhnete ven. Podobně na vás může zapůsobit i holubinka jízlivá. Další nejedlé holubinky nejsou nijak prudce jedovaté. I když máte v lesích na výběr z několika desítek druhů těchto hub, nechte se námi inspirovat a vyzkoušejte chuť jedné či více holubinek z našeho seznamu. 

Holubinka bukovka (Russula heterophylla) patří k nejlepším holubinkám

Sbírat ji lze v listnatých a smíšených lesích, především roste pod duby, buky a habry. Nejúrodnější je období od června do října.

Klobouček bývá v průměru 5–10 cm velký, z počátku je vyklenutý, v pozdějším stadiu se zplošťuje, až je uprostřed prohlubeň. Barevně je laděn do zelené, olivové až žlutozelené. Může mít také vínové skvrny. Uprostřed je většinou tmavší než na okrajích. Po rozkrojení je dužina bílá. Lupeny jsou husté. Mladé houby je mají bílé, později jsou hnědorezavé. Jedna z nejchutnějších a nejlepších holubinek, kterou můžete najít.

Holubinka černající (Russula nigricans): Nezalekněte se její tvrdosti

Jde o poměrně velkou houbu, její klobouček má průměr 5–15 cm, někdy je i 20 cm velký. Mladé houby, které budete sbírat, jsou bílé a klobouček mají vyklenutý. Po zakrojení se zbarvují do červena. Stářím se mění jejich tvar, klobouček je hnědý a šedý, po zakrojení hnědne. Lupeny jsou široké, prořídlé, smetanové.   

Tato holubinka je typická svojí tvrdostí. I přesto ji v kuchyni můžete zpracovat na mnoho způsobů. Výborná je v čínské směsi, ale hodí se také do polévek, omáček nebo na řízky. Lze ji také naložit do čalamády a octu. Košík plňte pouze mladými plodnicemi. Pro tuto holubinku se vydejte do všech druhů lesů. Je dobře přizpůsobivá okolním podmínkám, nevadí jí nížiny ani hory. Nejvyšší výskyt je mezi červencem a říjnem.

Holubinka kolčaví (Russula mustelina) chutná po oříšcích

Klobouček je polokulovitý, později vyklenutý a následně prohloubený. Jeho velikost je 5–12 cm, někdy i 15 cm. Vůně mladé houby je nevýrazná. Naopak stará houba páchne jako slaneček. Tvrdší, bílá dužina může být v pozdějším stadiu růstu místy narezlá. Lupeny mladé houby jsou krásně bílé.

Nejeden houbař vám potvrdí, že tato holubinka patří k těm chuťově nejlepším – její jemná chuť s oříškovým nádechem jistě osloví i vás. Nejchutnější jsou mladé houby a zpracovat je můžete podle vaší fantazie: na omáčky, polévky, smaženice nebo nejrůznější nálevy. Holubinku kolčaví najdete spíše v jehličnatých lesích, pod smrky. Roste od srpna do října, ve středních a vyšších polohách.

Holubinka mandlová (Russula vesca) připomíná mandle

Klobouk střední velikosti má 5–10 cm. Mladé houby jsou kulovité, později vyklenuté. Stářím se houba rozprostírá a ve středu se jí utvoří prohlubeň. Typickými barvami kloboučku jsou růžová, fialová a červenohnědá. Pokud je houba po většinu dne na slunci, může mít bílý klobouček. Lupeny jsou křehké a husté. Nejprve bílé, později smetanové s rezavými skvrnami. 

Houba, která miluje sluníčko a suché prostředí. Má jemnou, příjemně nasládlou chuť. Po požití budete v ústech cítit jemnou mandlovou či oříškovou dochuť. V kuchyni ji zpracujte podle vaší fantazie. Nejčastěji tato houba roste pod duby, smrky, buky či habry. Sbírá se přibližně od května do konce září.

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) stojí za to

Klobouček houby je 5–15 cm velký. Pokud se budete chtít při sběru řídit především barvou, nebude to úplně jednoduché. Tato holubinka může být růžová, modrá, hnědá, nebo dokonce i žlutá. Malou nápovědou mohou být její lupeny. Ty jsou hodně mastné, bílé a husté. Nelámou se. Dalším indikátorem houby je její noha. Ta je bílá, místy fialová a poraněním se zbarvuje do rezava.

I v tomto případě jde o velmi chutnou houbu. Je to jedna z těch chuťově nejpříjemnějších holubinek, kterou v našich lesích najdete. Ani tady se nemusíte bát nejrůznějších druhů zpracování. Nejčastěji roste pod duby, buky a smrky. Najít ji tedy můžete v jakémkoliv lese, většinou roste ve skupinách, kdykoliv od května do září.

Holubinka nazelenalá (Russula virescens) připomíná telecí maso, nesmíte si ji ale splést s muchomůrkou zelenou

Velikostně jde o středně velkou houbu s průměrem kloboučku 6–12 cm. Světle zelený, šedozelený či zelenoolivový klobouček je z vnějšku políčkovitě rozpraskaný. Dospělá houba se zbarvuje do rezava. Pokožka z kloboučku nejde sloupnout jako u jiných hub. Z počátku jsou lupeny pružné a bílé, později křehké a smetanové či rezavohnědé.   

Hodně masitá a chutná holubinka. Její vůně není nijak výrazná, avšak chuť je příjemně oříšková. Někomu připomíná telecí maso. Ve vaší kuchyni jistě najde to správné místo. Nevadí jí sucho a hojně roste v jakémkoliv lese. Často se však vyskytuje pod lípami, břízami a duby. Ideální čas pro sběr je od června do října. Nezkušení houbaři musejí dbát na správné rozpoznání této holubinky. Hrozí záměna s muchomůrkou zelenou. Vždy je tedy důležité kontrolovat nohu houby – nebude mít žádný prstenec ani jiný výrůstek či bal na noze.

Holubinka olivová (Russula olivacea) patří k nejchutnějším

Její klobouček je zbarven do vínové, červené, fialové, hnědé, okrové, šedoolivové a někdy i růžové barvy. Pokožku se vám přes okraj podaří sloupnout jen těžko. Mladé houby mají lupeny husté a bílé. V pozdějším stadiu růstu jsou prořídlé a zbarvené do žluté až citronové barvy. Na okrajích kloboučku mohou být lupeny narůžovělé či lehce fialové.

Jde o jednu z největších holubinek. Její klobouk může mít až 20 cm. Chuťově je i tato holubinka nezapomenutelná – pyšní se mírnou, slabě ovocnou a oříškovou chutí. Houbaři se pro ni vydávají do lesů ve vyšších polohách a hledají ji nejčastěji pod smrky, duby, buky a jedlemi. Holubinka olivová má žně od července do října. Roste i v suchých podmínkách.

Holubinka osmahlá (Russula adusta) má typickou zemitou chuť

Hledejte houby s kloboučkem zbarveným do bílé, olivové a šedohnědé. Někdy mohou být na klobouku skvrny. Pokožku sloupnete jen stěží. Lupeny jsou bílé, husté a křehké. Později se zbarvují dočerna.

Holubinka se specifickou chutí. Po požití na jazyku ucítíte hodně zemitou chuť. Někomu to nevadí, ale jsou i lidé, kteří tuto holubinku kvůli tomu nesbírají. Pokud budete chtít holubinku osmahlou ochutnat, vypravte se do jakéhokoliv lesa a zaměřte se na půdu pod smrky, borovicemi, jedlemi, buky a duby. Právě tady se od června do září vyskytují tyto houby nejvíce.

Holubinka zlatá (Russula aurata): V pokrmech ji asi nepoznáte

Klobouk o velikosti kolem 4–10 cm má červený, lehce oranžový či nažloutlý nádech. Některé kusy mohou mít klobouček celý žlutý. Pokožku se vám podaří sloupnout do poloviny kloboučku. Lupeny jsou husté a tlusté, v mládí bílé a později žluté s citronovým ostřím. Pokud najdete houbu, která splňuje všechny zmíněné indicie ohledně kloboučku a lupenů, pak s největší pravděpodobností jde právě o holubinku zlatou.   

Mírná a nepronikavá chuť této holubinky nedodá pokrmům žádné zajímavé aroma a chuť. V jídle ji spíše nepoznáte. Holubinka zlatá má ráda teplé listnaté lesy, kde si vybírá blízkost dubů, buků a lísek. Najít ji můžete ale také pod běžnými jehličnany. Roste spíše ojediněle. Nepočítejte tedy s velkým počtem těchto hub na jednom místě. Na holubinku zlatou narazíte v lesích od července do září.

 

Doporučujeme

Články odjinud