Ač to tak vypadá a anglický název moss ball, česky mechokoule, by k tomu odkazoval, nejedná se ve skutečnosti o žádný mech, ale o druh vlasovité zelené řasy, jejíž oficiální název je řasokoule zelená (Cladophora aegagropila neboli Aegagropila linnaei). Daří-li se jí dobře, přirůstá kolem půl centimetru ročně a může se dožít neuvěřitelných sta let. Svým kulatým tvarem a mechově zelenou barvou působí jako podvodní skřítek. Můžete ji najít i pod názvem marimo nebo torasampe, tedy jezerní skřítek.
Co řasokoule potřebuje
Řasokoule žijí ve volné přírodě spíše v mělčích jezerních vodách, v nichž mají dostatek světla. To jim budete muset poskytnout i vy, avšak vyhněte se jejich vystavení přímému slunci: Silné světlo by je spálilo.
Dopřejte jim studenou vodu, kterou budete měnit podle potřeby jednou za týden až čtrnáct dnů – nejlepší je voda z řeky nebo voda převařená. Aby zůstala studená, vyberte pro řasokouli vhodné stanoviště (např. místo do obýváku ke kamnům ji dejte do chladnější ložnice, nepokládejte ji na okenní parapet, kam dopadá přímý sluneční svit apod.). V horkých letních dnech jí do vody vhoďte několik kostek ledu a přes noc ji umístěte do ledničky.
Co se umístění týče, tyto rostliny můžete pěstovat v jakékoliv průhledné, většinou skleněné nádobě (aby měly dostatek světla ze všech stran) – klidně i v zavěšené. Někdo je má jen v samotné vodě, jiný jejich prostor dozdobí propláchnutým pískem, oblázky, mušličkami či kameny. Akvaristé pěstují řasokoule společně s dalšími druhy vodních rostlin, kde dotvářejí prostředí pro rybky podobné tomu přírodnímu. Že by rybičky řasokouli sežraly, se bát nemusíte. Tím, jak se kolem ní pohybují, pomáhají ji otáčet.
Řasokoule nekrmte ani nehnojte
Ačkoliv jsou to mazlíci, žádnou stravu nepotřebují! Stejně tak hnojení. Coby řasy jsou živé z fotosyntézy. Obvykle se držívají na dně, ale občas se stává, že právě díky fotosyntéze se na jejich povrchu vytvoří bublinky kyslíku, které je nadnášejí a rostliny pak mohou plavat i nahoře u hladiny. Je to v pořádku. Chcete-li tvorbu bublinek podpořit, umístěte řasokouli na velmi světlé místo.
Řasokoule potřebuje fyzický kontakt. Pomazlete se s ní!
To, že řasokoule mají kulovitý tvar, je dáno jejich přemísťováním se pomocí vodních proudů za dostatkem světla. Jak nahradit přírodní proudy v nádobě, do níž rostliny umístíte? Mazlete se s nimi! Řasokoule rukou sem tam pootočte, při měnění vody si každou vezměte do dlaní a něžně ji poválejte, jako když tvarujete kuličky z těsta. Občas jim dopřejte i propláchnutí v čisté, jemně tekoucí vodě (buďte přitom opatrní, ať se nepotrhají), aby se z nich vyplavily nečistoty.
Rozpadá se? Namnožte ji
Někdy se stane, že se řasokoule začne rozpadat. Nepanikařte, je to běžný jev. Svažte ji jemně nití zpátky do kuličky, neutahujte příliš a vyčkávejte. Roste pomaličku, ale časem se její původní tvar obnoví. Teprve potom nit odstraňte. Pokud se rozpadne zcela, můžete ji zkusit rozmnožit. Každou ze vzniklých částí vytvarujte na dlani do kuličky, svažte nití a dál to nechte na přírodě.
Jak poznat, že řasokoule hnije?
Řasokoule může začít zahnívat, což poznáte podle jejího osliznutí a zhnědnutí či zšedivění povrchu. Nepěkná napadená místa s opatrností odstřihněte či vyřízněte, ať se mohou postupně opět zazelenat. Kouli každý den properte a jemně vyždímejte v čerstvé studené vodě. Pokud ji pěstujete v malé nádobě, dopřejte jí v době rekonvalescence větší prostor, kde voda zůstává déle chladnější. Současně ji přeneste na chladnější místo.
Kde se řasokoule kupuje a kolik stojí
Nestrachujte se, když si řasokouli ponesete z nákupu domů bez vody. Vydrží bez ní i několik dní, jen nesmí vyschnout. A kde tohoto mazlíka koupit? Najdete je v nabídce květinářství i e-shopů zaměřených jak na rostliny, tak na akvaristiku – můžete si vybrat z různých velikostí za cenu od 40 do 290 Kč za kus dle velikosti a kvality.
Řasokoule ve volné přírodě: Kde je můžete vidět
Ve volné přírodě se vyskytují jen na několika místech severní polokoule: v jezerech v Estonsku, Skotsku, na Islandu – velké kolonie vytváří v jezeře Mývatn a dále v Japonsku – v jezerních vodách ostrova Hokkaido, který my, pěstitelé, dobře známe díky chutným a oblíbeným dýním pojmenovaným po své domovině. Na Islandu byly řasokoule objeveny až v roce 1978. Chráněné jsou tu od roku 2006 v důsledku jejich zmenšujícího se počtu a naprostého zániku některých kolonií – v tomto případě z neznámého důvodu. Aby jejich pěstování v domácích podmínkách negativně neovlivňovalo přirozený stav kolonií, začaly se řasokoule pěstovat uměle, v akváriích.
Největší marimo mají 30 centimetrů
Ty největší řasokoule, mající v průměru kolem 30 centimetrů, byste našli v japonském jezeře Akan, které je součástí národního parku téhož jména. Zdejší kolonie jsou nazývané marimo (mari označuje skákací balon, hopíka, mo rostliny žijící pod vodou) – a stejný je i název řasokoulí zelených, což se dá přeložit také jako kulatý plevel. Nenechte se ovšem mýlit, Japonci si svého „plevelu“ váží a kolonie oficiálně chrání. Nechtějí, aby se opakovala situace z 50. let 20. století, kdy počet řasokoulí klesl natolik, že vyvstala reálná hrozba jejich zániku v dané oblasti. Zajímá vás, jak k jejich úbytku došlo? Možná vám napoví informace, že v původním jazyce národa Ainu z ostrova Hokkaido se řasokoulím říká torasampe, v překladu jezerní skřítek. A kdo by nechtěl mít takového skřítka doma a občas se s ním pomazlit? A tak je lidé odnášeli do svých domovů… Zafungovala až výzva spojená s prosbou o návrat řasokoulí do jejich domova.
Marimokkori, kluk z ostrova Hokkaido
Pro zvýšení povědomí o řasokoulích vznikl dokonce (samozřejmě zelený) panáček zvaný Marimokkori, chlapec, jehož hlava má podobu řasokoule a v rozkroku bouli (mokkori je japonský slangový výraz pro erekci) – maskot ostrova Hokkaido. Každý podzim se koná Marimo festival k podpoře těchto podvodních skřítků.