Znáte čemeřice? Patří k prvním symbolům blížícího se jara; jejich nachové či bílé květy vykvétají už od prosince do března a mohou zdobit nejen vaši zahradu, ale též interiér obydlí, protože krásně vypadají i ve váze. K výsadbě čemeřic je ideální dobou jaro a nastávající podzim: rozhodnete-li se je pěstovat, je teď vhodný čas zjistit, jak na to. Poradíme vám, jaké stanoviště a zeminu vybrat a jak se o čemeřici starat, aby vám dělala radost dlouhá léta.
Čemeřice (Helleborus) patří mezi klasické jarní rostliny, jako jsou sněženky, krokusy a narcisky. Vlastně kvete někdy ještě dřív, než slunce získá sílu, a to od prosince do března, což oceňují zvláště včely, protože květy obsahují spoustu pylu, takže to pro ně bývá první potrava. Pokud máte zahrádku, můžete vyběhnout ven a utrhnout pár květů čemeřice klidně na štědrovečerní stůl.
Květy čemeřice jsou zajímavé, atraktivní a nabízejí velkou řádku barev. Jsou zvláštní tím, že když přijde dočasné ochlazení, květy se zkroutí a čekají na další sluneční paprsky. Pak se zase rozvinou, nepoškozené a krásné. Ve vhodných podmínkách kvetou až do pozdního jara, když se probudí další rostliny, čemeřice se odebere k odpočinku a čeká na další sezonu. Do rodu čemeřice řadíme na 15 až 20 druhů, přičemž na našem území se žádný nevyskytuje přirozeně. Jako okrasné trvalky se u nás pěstují většinou čemeřice černá, čemeřice východní, čemeřice zelená, nachová nebo smrdutá, které někdy zplaňují.
Když přijde dočasné ochlazení, květy čemeřice se zkroutí a čekají na další sluneční paprsky. Pak se zase rozvinou, nepoškozené a krásné.
Jaké stanoviště čemeřice potřebuje
Pěstování čemeřice není složité, je ovšem třeba vnímat velké požadavky rostliny na budoucí umístění. Čemeřice nesnáší sucho, takže se jí bude dobře dařit v polostínu, třeba v podrostu vysokých stromů. Půdu má ráda hlubší, humózní a dobře propustnou, ale zvládne i půdy horší kvality. Půda by měla být vlhká, nikoliv však trvale zamořená a přebytečná voda by měla mít kam odtéct. Určitě se rostlině zavděčíte, budete-li ji pravidelně přihnojovat. Nejraději má kompost, protože jí vyhovuje vysoký podíl humusu v půdě.
Proč čemeřice nekvete?
Kromě sucha ji mohou potrápit slimáci, pozor na ně, dokáží ji zlikvidovat. Kořeny rostliny jsou poměrně citlivé, čemeřice nesnáší rozdělování a přesazování. Při výběru místa tedy pamatujte na to, že rostlinka tu bude růst několik let. Čemeřice lze množit i vegetativně, k tomu jsou ale vhodné rostliny starší šesti let. Po odštěpení a přesazení rostlina dlouho zakořeňuje a je téměř jisté, že několik let pokvete jen málo, nebo dokonce vůbec.
Jak se starat o čemeřici? Péče není náročná
Na péči nejsou čemeřice příliš náročné. Je potřeba odstraňovat jejich staré, poškozené a napadené listy a postarat se, aby měly půdu dostatečně vlhkou. To ocení zejména mladé rostliny, ale během horkých letních dnů prospěje zálivka i starým trsům. Listí opadané ze stromů není třeba ze záhonu vybírat, protože pomáhá udržet vlhkou zem, část pak žížaly promění na kompost, ten dodá potřebné živiny.
Čemeřice může být v záhonu sama, její krása to ustojí. Chcete-li jí ale zkombinovat, musíte zvolit rostliny s podobnými nároky na půdu a stanoviště, tedy například plicníky, bohyšky, škornice, mitrovničky nebo různé druhy kapradí. Rostlinu lze nějakou dobu pěstovat i jako pokojovku, v takovém případě je ovšem třeba dopřát jí přesně takovou půdu, jakou potřebuje, a to v dostatečně velkém květináči. Protože kvete v prvních měsících roku, dopřejte jí chladné místo a dostatečnou zálivku podobně, jako je tomu v zahradě.
Čemeřice se dřív používala jako léčivka, dnes ji odborníci rozhodně nedoporučují. Proč?
V minulosti naši předci používali čemeřici k léčbě domácích zvířat, její suchý kořen byl přísadou šňupacích tabáků. Místo má i v lidových pověrách – svazek květin se například zavěšoval do chléva, aby bránil zlým duchům, kteří by mohli ublížit zvířatům. Používala se i k léčení lidí, například při psychických problémech, melancholii a epileptických záchvatech. Její užití jako léčivky je však riskantní, protože rozmačkané listy mohou způsobit alergické reakce, zejména na nechráněné pokožce, která s ní přijde do styku. Semena a oddenek obsahují nebezpečné, pomalu vstřebatelné jedy. Proto je dnes z lidového léčitelství vyloučena.
