Kosatce jsou šlechtici rostlinné říše
Tolik poct přísluší jen málokteré květině. Kosatec – iris – dostal své jméno podle řecké bohyně duhy, stal se symbolem římské říše za vlády Karla Velikého a jeho květ dal původ ke vzniku státního znaku Francie. Historické památky svědčí o tom, že kosatce patřily k prvním okrasným rostlinám. Květy kosatců zdobí etruský nábytek ze 7. století před naším letopočtem, na Krétě se zachovaly fresky s kosatci z r. 2100 před naším letopočtem.
Pokračování 2 / 4
Kosatců je více druhů
Četné druhy a kultivary zahradních kosatců se pěstují na trvalkových záhonech. Na skalky se hodí nízké botanické druhy. Některé kosatce ozdobí i břehy zahradního jezírka. Nejvíce je však typických kultivarů s velkými květy.
Oddenkaté kosatce
Rozkvétají koncem května a v první polovině června. Významným zástupcem je modře žilkovaný kosatec sibiřský (Iris sibirica). Kultivary kosatce sibiřského vyžadují vlhčí půdy a kyselou půdní reakci. Pěstujeme je ve směsi zeminy, rašeliny a písku.
Nejzajímavějším z oddenkatých kosatců je bezesporu nejstarší pěstovaný druh florentinského kosatce (Iris germanica), známý fialkový kořen. Co má společného kosatec s fialkou? Při sušení oddenků se uvolňuje silice, která po fialkách voní. Čistý výtažek z kosatce je i jednou z nejdražších přírodních surovin při přípravě parfémů. Jeho vůně je olejovitá a dřevnatá se sladkými, ovocnými a květinovými podtóny. Využití florentinského kosatce sahá i do oblasti léčitelství, kde se používá proti kašli a k osvěžení dechu. Také je nepostradatelnou ingrediencí hořkých bylinných likérů a oblíbeného fernetu.
Z japonských druhů kosatců jsou nejvíce rozšířeny kultivary kosatce Kaempferova (Iris kaempferi) s efektními, velmi plochými květy, které se ve váze udrží dlouho svěží. V Evropě vykvetl kosatec Kaempferův poprvé v roce 1846 a Česká republika se svého prvního kultivaru dočkala teprve o sto dvacet let později. Šlechtitel dr. Milan Blažek z průhonického výzkumného ústavu okrasného zahradnictví vypěstoval kultivar, který je ve sbírkách trojské botanické zahrady cenným exponátem dodnes. Pro japonské kosatce je v době růstu důležitá hojná zálivka až do odkvětu a kyselá půdní reakce. Zimu musí přezimovat v suchu.
Pokračování 3 / 4
Zahradní kosatce
Jsou to kříženci jednotlivých druhů. Dalším šlechtěním vznikaly kultivary mnoha barevných odstínů, kombinací a tvarů květů. Nízké zahradní kosatce dorůstají do maximální výšky 40 cm a zahrnují i skupinu miniaturních kosatců, často vysazovaných do skalek. Další skupiny zahrnují střední a vysoké zahradní kosatce. První květy se objevují kolem poloviny května.
Pokračování 4 / 4
Výsadba a péče
Výsadbě kosatců věnujte zvýšenou pozornost. Sazenice získané dělením trsů a pokud možno mořené proti chorobám vysazujeme na vzdálenost 50 cm v době od poloviny července do poloviny září ve skupinách, na slunná nebo mírně zastíněná místa. Pro kosatce jsou, zvláště ve vyšších polohách, nejvhodnější sušší, svažité polohy, obrácené k jihu, kde se v zimě nedrží vlhko, které tento druh kosatce nesnáší. Kořeny při výsadbě nezkracujeme, nadzemní část sazenice zkrátíme o 1/3 .
Oddenky se sází směrem od severu k jihu; a to tak, aby vrchní část oddenku vyčnívala nad půdou. Jestliže oddenky zasadíte hluboko, kosatce nepokvetou. Po výsadbě listy zastřihněte do tvaru stříšky (obráceného V). Na jaře se odstraňují jen suché listy rovným řezem. Kosatce se množí dělením po třech až pěti letech. Odstraníme poškozené a odumřelé části a rozsadíme na 30 až 40 cm od sebe.
