Hrách zahradní
Zelený hrášek je velmi oblíbená, chutná a lehce stravitelná zelenina s vysokou biologickou hodnotou. Ze všech druhů zelenin obsahuje nejvíce bílkovin a sacharidů, fosfor, vápník, železo a také vitamíny C, B1, B2 a E.
Hrách se dobře snáší s mrkví, salátem, špenátem, ale nehodí se k cibuli, pórku, česneku a fazolím, s nimiž se naprosto nesnáší. Je to dáno tím, že cibulové zeleniny mají nižší nároky na výživu a fazole jsou naopak náročnější.
Na zahrádkách se pěstuje hrách dřeňový, jehož semena jsou v době konzumní zralosti déle cukernatá. Plně zralá se svrašťují a hořknou. Hrachu se daří na všech půdách ve II. a III. trati. Dřeňový hrách vyséváme od poloviny dubna do rýh 4 až 6 cm hlubokých a nejlépe 30 cm od sebe. U vysokého hrachu jsou výhodnější dvojřádky s mezerou 50 až 60 cm, přidat musíme také podpěru z prutů nebo pletiva. Sklízíme průběžně dobře vyvinuté lusky. Pravidelnou sklizní podporujeme násadu dalších lusků.
Pokračování 2 / 3
Špenát jarní i zimní
Špenát lze pěstovat na všech půdách kromě půd extrémně těžkých nebo písčitých. Hnojení chlévským hnojem sice snáší, ale je tu nebezpečí přehnojení dusíkem a vzniku nebezpečných dusitanů, proto jej pěstujeme v II. trati. Příliš chudé půdy můžeme před setím zlepšit kompostem a Cereritem. Daří se mu na záhonech ve společnosti celeru, fazolu, košťálovin, ale i mezi řádky v mrkvi či ředkvičkách. S červenou řepou dobré vztahy nemá, neboť ji na začátku růstu utlačuje a ubírá živiny z půdy.
Na jaře sejeme špenát v březnu, nejpozději začátkem dubna. Pro podzimní sklizeň sejeme koncem června, nejpozději v polovině srpna. Sejeme do řádků vzdálených na 20 až 25 cm, do hloubky 3 cm, a abychom nemuseli jednotit, semena vyséváme na vzdálenost 3 až 5 cm. Sklízíme buď jednotlivé velké listy, nebo vypichujeme celé rostliny.
Špenát má vysoký obsah karotenu a vitamínu C. Obsahuje i komplex vitamínů B, vitamíny E a K a mnoho minerálních látek. Je oblíbenou zeleninou, která má původ ve střední Asii. Železo a listová zeleň mají příznivý vliv na tvorbu krve. Podporuje i činnost štítné žlázy, zlepšuje trávení a výměnu látkovou.
Pokračování 3 / 3
Řepa červená
Červenou řepu pěstujeme v II. trati, na jaře můžeme půdu přihnojit kombinovaným hnojivem, ale hnojení dusíkem nepřeháníme, neboť bulvy pak mají nepříjemnou zemitou příchuť. Nejlépe ji vyhovují středně těžké půdy, ale pěstovat lze u nás skoro všude, pokud netrváme na vysokých výnosech.
Semeno vyséváme od poloviny dubna do června do řádků vzdálených 25 až 30 cm a do hloubky 2 cm. Vzešlé rostlinky jednotíme na 10 až 15 cm. Můžeme také vysévat do špetek po třech semenech na stejnou vzdálenost – a při jednocení ponechat jen největší rostlinku.
Sklízíme včas, přerostlé bulvy jsou méně kvalitní. Termín sklizně z časných výsevů je červenec až srpen, z pozdních září až říjen. Delší skladování se u salátové červené řepy v domácích podmínkách většinou nepředpokládá. Aby bulvy neshnily či se nesesychaly, potřebují stejné podmínky k uložení jako kořenová zelenina. Beze ztrát a nejchutnější je červená řepa s křenem, sterilovaná v sladko kyselém nálevu.
Červená řepa obsahuje sice málo vitamínu C, zato ale velké množství minerálních látek zásadité povahy. Je proto vhodným doplňkem kyselinotvorných pokrmů, především masa. Červená řepa působí močopudně, podporuje činnost jater a zažívacích orgánů. Má také antisklerotické účinky. Není však vhodná při nemocech ledvin a žlučníku.
