Na podzim se těšíme ještě jiřinami, později vykvétají krásné ocúny. Jiné druhy hlíznatých rostlin vysazujeme pro jarní parádu. Mezi nimi například talovíny a krokusy. Dobrá péče zajistí spolehlivé kvetení.
Kapitoly článku:
Většina hlíznatých rostlin vyžaduje dostatek světla, přísun vláhy na počátku vegetace a také dobrou výživu.
Milujeme světlo i polostín
Hlíznatým rostlinám rostoucím na stepních a osluněných stanovištích nejlépe vyhovují v zahradě místa na plném slunci. Do této skupiny světlobytných rostlin řadíme tygřice (Tigridia), mečík (Gladiolus) a třeba šuškardu - shorakvět (Liatris).
Květiny rostoucí ve své domovině v podrostu dřevin vyhledávají raději polostín. Snáší i plné slunce, ale pak kvetou kratší dobu než v polostínu. Mezi těmito hlíznatými květinami vyniká sasanka (Anemone), dymnivka (Corydalis) a některé druhy krokusů (Crocus).
Půvabné ocúny už začínají vyrážet ze země
Jsme zimomřivé i odolné
Nároky na teplotu okolního prostředí se během roku mění. Druhy zimovzdorné vyžadují jiný průběh ročních teplot než hlíznaté rostliny pocházející z tropických oblastí. Hlíznaté rostliny, které sázíme na podzim, vyžadují po výsadbě pro dobré zakořenění nižší teploty. Pokud jsou vysazeny ve správné době a hloubce, přečkají bez problémů naše zimy. Na jaře jim prospívá postupné oteplování bez velkých teplotních výkyvů. Při vysokých teplotách na jaře brzy odkvétají a zatahují.
Při zatahování a letním odpočinku hlíznatých rostlin je naopak potřebné teplo a sucho.
Mezi druhy s těmito nároky patří talovín (Eranthis), ocún (Colchicum).
Teplomilné druhy vyžadují během růstu v podstatě konstantní teploty a jejich vegetaci ukončí nástup podzimních mrazů. Hlízy nemrazuvzdorných rostlin by neměly být vystaveny teplotám klesajícím pod nulu. Přes zimu by se měly uchovávat při teplotách neklesajících pod 5 °C. Pokud však teplota naopak přesahuje 15 °C, začnou předčasně rašit.
Takovými hlíznatkami jsou begonie (Begonia) a frézie (Freesia).
Begonie se uplatní jako rostliny do nádob a truhlíků
Hodně pijeme, ale odpočíváme v suchu
Rovněž nároky na vlhkost se během roku mění. Hlíznaté rostliny potřebují dostatek vláhy v období zakořeňování a také v době vegetace. Velmi náročné jsou hlavně druhy vytvářející velkou listovou plochu. Především druhy jako dosna (Canna) a jiřina (Dahlia) musíme v suchých létech zavlažovat.
Druhy pocházející ze stepních oblastí vyžadují po odumření nadzemní části suché prostředí pro odpočívající hlízy, a proto se některé druhy každý rok po zatažení vyjímají z půdy a uchovávají v suchém teplém prostředí. Sem určitě patří ixie (Ixia).
Druhy rostoucí v podrostu dřevin snáší vlhčí prostředí i mimo vegetační období. Příkladem je talovín (Eranthis).
Nádherné jiřiny pomalu odkvétají, s prvními mrazíky je musíme vyrýt a uskladnit
Půda by nás neměla dusit
Musí být propustná, aby při nadměrných srážkách nebo zálivce nedocházelo k přemokření a následnému napadení kořenů a hlíz houbovými chorobami. Vhodné jsou středně těžké, hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Velmi lehké písčité půdy je dobré vylepšit kvalitním kompostem. Těžší půdy můžeme naopak zlehčit křemičitým pískem, perlitem nebo neutralizovanou rašelinou či zahradnickým substrátem.
Hodně jíme - hodně kveteme
Správná výživa a přísun minerálů je podmínkou, kterou nejvýznamněji ovlivňujeme právě my. Rostliny si všechny látky potřebné pro růst vyrábějí samy ze základních živin minerálních prvků – kyslíku (O), uhlíku (C), vodíku (H), dusíku (N), fosforu (P), draslíku (K), vápníku (Ca), hořčíku (Mg), železa (Fe) a dalších. Látky, s jejichž pomocí dodáváme rostlinám živiny, se nazývají hnojiva, a ta dělíme na organická a průmyslová.
Na podzim vysazujeme tyto druhy:
- brambořík
- dymnivka
- krokus
- sasanka modrá
- talovín
- šuškarda