Není to mimóza, ale perská akácie
Albízie roste v přírodě jako menší strom. Setkat se s ní můžeme například v Turecku či nejjižnějším Středomoří, ale také v Africe. Má krásnou korunu tvaru deštníku s půvabně prohnutými větvemi a jemné zpeřené listy, které se za deště a také na noc pomalu zavírají, proto má přívlastek „spící strom“ nebo také perská akácie. Vzhledem velmi připomíná pravou mimózu, ale ta kvete žlutě, jinak voní a u nás se jí daří pouze v tropickém skleníku.
Z mnoha druhů se nejvíce pěstuje Albizia julibrissin, která kvete v netypickém období – nejčastěji v červenci až v srpnu, někdy ještě i na podzim. Růžové květy jsou malé, mají však velký počet dlouhých, bílých až tmavě růžové tyčinek, které jsou nejnápadnější částí květenství a připomínají chochol růžového peří. Kůra větví má tmavohnědou barvu, je jemná a hladká. Podle toho dostala Albizia julibrissin i druhové jméno – hedvábný strom.
Snese sucho, slunce i mráz
Stromky nabízejí zahradní centra i zásilkové obchody. Odrůdy se liší barvou listů i květů. Albizia snáší mrazy do –10 °C, vyšlechtěné odrůdy jako Summer chocolate jsou dokonce ještě odolnější. Přesto se doporučuje Albizii vysadit na slunné a chráněné místo, například do blízkosti domu. Vzdušná koruna dorůstá do šířky tří až pěti metrů a dobře odolává větru.
První dva roky je vhodné chránit mladé rostliny před mrazem silnější vrstvou nastýlky, protože Albízie musí mít kořeny v teple a suchu. Vyžaduje také dobře propustnou půdu a spokojí se i s menším množstvím vody. Na kvalitu zeminy není náročná, dobře roste i v chudších půdách. Nejvhodnější je mírně kyselá až neutrální, písčito-hlinitá půda. Nejlépe přezimuje při teplotě 2 až 8 °C v tmavé místnosti, například v garáži. Nepotřebuje světlo, na zimu totiž shazuje listy.
Tvar a výška se udržují řezem
Albízie nepatří mezi tradiční pokojové rostliny, ale pěstuje se převážně v nádobách jako exotická balkónovka. Tvar i výšku stromku můžeme přizpůsobit řezem, pro který je nejvhodnější pozdní zima anebo časné jaro. Větve však zkracujeme pouze o třetinu délky, abychom neodstranili květní pupeny. Albízie totiž kvete na loňských výhonech. A ještě něco – rány po řezu vždy ošetříme štěpařským voskem, neboť Albízie je citlivá na houbové choroby.
Albízie od semínka
Albízie se dá pěstovat i ze semen, která je vhodné před výsevem dát do sítka a zalít vroucí vodou nebo použít semena, která prošla obdobím chladu, takzvanou stratifikací. Vyséváme je v březnu nebo dubnu do lehčí, písčité zeminy a zasypeme asi půlcentimetrovou vrstvou čistého písku. Substrát udržujeme nesustále vlhký, teplota by měla být stálá, v rozmezí 20 až 25 °C.
Vyzkoušet můžeme i výsev do vrchovištní rašeliny, v níž se nevyskytují zárodky hub. Semenáčky Albízie totiž často trpí padáním klíčících rostlin. Jako prevence se osvědčila i aplikace parazitické houby Pythium oligandrum (přípravek Polyversum), která likviduje škodlivé houby.
Počítejme, že semena mohou klíčit i několik týdnů. Bohužel trvá poměrně dlouho, než z nich narostou pěkné rostliny, proto je lepší pěstovat Albízii ze sazenic.
