Trochu nejisté a proměnlivé počasí sice moc k výletu nelákalo, ale na dlouho plánovanou cestu na výstavu orchidejí do botanické zahrady v Táboře jsme se přece jen vydali. Na virtuální prohlídku zavedeme i vás.
Aniž by v tom byl záměr, letos jsme jeli do botanické zahrady na výstavu orchidejí přesně v ten samý den jako v minulém roce.
Čím se tahle botanická zahrada liší od ostatních?
Loni jsem nafotila snímky jenom ze skleníků, proto jsem se letos rozhodla věnovat se více i zahradě samotné (popis její historie najdete v článku Výstava orchidejí začíná, pořádá ji botanická zahrada se zajímavou minulostí). Je totiž tak trochu jiná než botanické zahrady běžně bývají.
Rozdělení rostlin podle jejich významu a upotřebení dává možnost vidět pohromadě třeba všechny cibuloviny, rostliny, které způsobují alergie, či olejniny, to vše uspořádáno a zasazeno na malých obdélníkových políčkách, mezi nimiž se dá po travnatých plochách normálně pohybovat, a tedy si i hodně zblízka vše prohlížet.


Nad jedním ze skleníků je ve speciální klícce vystavena wolemie vznešená, vzácný australský jehličnan z období, kdy žili dinosauři, jedna z nejstarších dřevin na světě vůbec. Pokud by někoho pohoršovalo, že je v kleci opatřené zámkem, bude to patrně proto, že jsme národ nenechavý, a tuhle raritu by brzy někdo ukradl nebo poničil.

Nejen orchidejová džungle ve sklenících
Než jsme se stačili rozmyslet, kam teď a kam potom, zahnala nás větší přeháňka do skleníku sama. Oba skleníky, které jsou přístupné návštěvníkům, jsou poměrně malé a nutno říci, že i notně hustě zarostlé bujnou zelení.

Mezi tím vším byly tu i tamhle naaranžovány a rozestaveny kvetoucí orchideje, nad malým jezírkem se želvičkami visí kvetoucí Vandy a Ascocendy, atmosféru tropů dotváří i klec s papoušky.
Protější strana skleníku, kde vloni kvetl a plodil obří banánovník, je už téměř na hranici stavu, kdy skoro nejde projít po cestičce kolem oken – v košících zde visí mimo jiné množství Stanhopejí. Letošní novinkou byly dvě zasklené vitríny s botanickými orchidejemi, v jedné z nich celé patro zaujaly miniorchideje rodu Phalaenopsis.

Naproti přes cestu stojící pravá část skleníku se sbírkou tillandsií a bromélií byla plná kvetoucích hybridů orchidejí známých a běžně dostupných druhů. Kvetlo tu mnoho Oncídií, Dendrobií i barevných variant hybridních Phalaenopsisů. Nad tím vším bohatá škála barev hybridů Vanda a Ascocenda.
Na pozadí zeleně kapradin a bizarních květů bromélií vypadá všechno jako kvetoucí zelená a poměrně špatně prostupná houština. Některými částmi byl docela problém se prodrat tak, aby květiny i návštěvník zůstali bez úhony.












Vedlejší oddělení skleníku je věnováno kaktusům a sukulentům, v této době už bohužel byla velká část z nich po odkvětu. Houštinou tropických stromů jsme se kolem několika Vand a Phalaenopsisů prodrali k východu a vyšli ven, kde mezitím přestalo pršet.


V areálu zahrady
V levé části zahrady jsou klece s handicapovanými dravými ptáky, kteří se pro své postižení už nemohou vrátit do přírody. Výr sedící v koutě klece ani několik poštolek příliš šťastně nevyhlíželi, ale ve volné přírodě by už žít nemohli. Některým chybí část křídla, oko nebo nemohou vůbec létat.
V dolní části zahrady v arboretu bylo po dešťové přeháňce velmi mokro a pod vysokými, často velmi starými stromy i poměrně málo světla. Zaujaly mě ukázky biotopů s jejich typickými rostlinami: Sněžka, mokřad a jezírko.


Přes arboretum na cestičku zpět k alpinu, části s okrasnými travinami a k rozáriu a jsme zpět v druhé části hospodářského systému. Ještě pohled na skleníky a historickou budovu školy ukrytou za vysokými stromy a návštěva v botanické zahradě v Táboře je u konce.