Fíkus je relikvie mezi pokojovými rostlinami
Rod Ficus zahrnuje téměř dva tisíce druhů, jejichž domovinou jsou tropy a subtropy Afriky, Austrálie i Asie. Fíkovníky neboli fikusy se pěstovaly již ve starém Egyptě a v antickém Řecku. Řekové věřili, že fíkovník sykomorský (Ficus sycomorus) zplodila ze svého klína samotná bohyně Země – Gaia.
Nejstarší na světě, a pravděpodobně nejuctívanější fikus, roste na Srí Lance v budhistické svatyni, Anuradhapuře. Prý jej zasadila princezna Sanghamitta roku 288 př. n. l. a od té doby byl pod ochranou králů. Posvátný strom je dodnes navštěvován davy věřících a je považován za nejstarší strom světa starý více než 2 300 let. Je to smokvoň posvátná neboli pípal (Ficus religiosa). Prostranství, kde roste posvátný strom a jeho četné potomstvo, které vyrostlo z jeho kořenů, je obehnáno zlatým plotem.
Fíkusy velikosti trpaslíka
Fíkusy mohou být převislé, popínavé, stromkovité, s velkými či drobnými listy. K nejmenším vzrůstem i drobnými listy patří Ficus pumila, jenž roste plazivě a v teplých krajích se využívá jako půdopokryvná rostlina. U nás se občas pěstuje jako pokojová rostlina v závěsných nádobách nebo jako bonsaj.
Rovněž Ficus microcarpa je vhodnou rostlinou pro bonsajisty. Roste v Indii, jihovýchodní Asii a Austrálii, v podobě bohatě větveného stromu. Eliptické kožovité listy jsou tuhé a tmavě zelené a jeho exotický vzhled doplňují bohaté vzdušné kořeny, jenž opět zakořeňují. Existují i vnitrodruhové taxony s pestrolistým či panašovaným listem.
Z malolistých fíkusů pro domácí pěstování však vítězí F. benjamina. Tento druh je opravdu výjimečný, velmi dobře se hodí, pokud má dostatečně impozantní vzrůst, do hal či obývacích pokojů. F. benjamina má drobné oválné listy, které se na konci zužují, jsou lesklé a zelené, často na okraji zvlněné. Vyhovuje mu pokojová teplota. Stejně jako ostatní fíkusy má i tento druh rád hodně světla, avšak ne přímé slunce. Vyžaduje bohatou zálivku, ale mezi jednotlivými zálivkami je dobré nechat povrch zeminy v květináči proschnout. Doporučujeme použití vlažné vody. Aby fíkusu brzy nezačaly opadávat listy, je vhodné pravidelné rosení. Ve vegetačním období je dobré ho každé dva týdny přihnojit. Pokud je to možné, rostlinu nepřenášíme, protože by jí mohly opadávat listy. K péči dále patří pravidelné ošetřování listů od prachu a hnojení ve vegetačním období. Minimální teplota pro jeho přezimování je 15 °C.
Drobnolistý F.benjamina má velké množství zajímavých odrůd, které se liší zejména sytostí zelené barvy listů. Některé mají panašované lístky, například odrůdy ´Betty´ či ´Starlight´, které mají okraje lístků bílé.
Fíkusy giganti
Z velkolistých fíkusů jsou bezesporu nejznámější F. elastica a F. lyrata. O jejich pěstování si přečtěte zde
Listy tvaru trojúhelníku zaujme Ficus triangularis původem z tropické Afriky. Vyznačuje se trojúhelníkovým tvarem světle zelených lesklých listů, dlouhých osm až deset centimetrů, které jsou na stopce uspořádány špičkou dolů. Existují však i odrůdy s různě skvrnitými listy, například 'Albo Variegatis' s bílými skvrnami. Ficus triangularis roste poměrně rychle, za dva roky může být až metr a půl vysoký. Nároky má shodné s pěstováním ostatních fíkusů.
Jak si poradit s přerostlým fíkusem
Fíkus vás vytlačuje z obýváku a roste a roste? Určitě by potřeboval radikální zásah, ale ničeho se nebojte a nemilosrdně jej seřízněte. Jestliže dodržíte postup, nemůžete nic zkazit. Navíc získáte podstatně lépe vyhlížející rostlinu.
Odpočítejte 2 až 3 listy odshora a mezi kolínky na kmínku proveďte nožem hladký řez. Získáte vrcholový řízek, z něhož vypěstujete novou rostlinu. Protože fíkusy roní z rány lepkavé bílé mléko (latex), natáhněte si na ruce gumové rukavice a dejte pozor na potřísnění oděvu.
Vrcholový řízek ponořte do vlažné vody, po přibližně dvou hodinách jej ze sklenice vyjměte, ponořte spodní konec do gelového stimulátoru a vsaďte do květináče se substrátem či vlhkým pískem.
Nařízkovaný fíkus s kožovitými listy ochráníte proti vadnutí tak, že zmenšíte plochu listu stočením do roličky a upevníte jej gumičkou. Tímto způsobem zabráníte nadměrnému vypařování a řízky se snáze ujmou. Zakořeňující řízek bude mít dostatek vláhy, když umístíte květináč na misku s oblázky. Tím se vyhnete nebezpečí uhnívání kořenů. Voda v misce se vypařuje a vytváří příznivé mikroklima.
Fíkus jako sukulent?
K pěstitelským raritám bezesporu patří sukulentní druh fíkusu. Ficus abutilifolia roste volně v přírodě, od jihu Afriky přes Mozambik, Botswanu a Zimbabwe až severní Somálsko a Etiopii. Dorůstá maximálně pěti metrů, ale to jen opravdu na přírodním stanovišti. U nás se pěstuje jen vzácně jako sbírková rostlina s kaudální (ztlustlou) bází spodní části kořene.
Srdcovité listy jsou hustě protkány výraznou žilnatinou a kmen je pokryt světlou, místy rozpraskanou kůrou. Stromy jsou dokonale přizpůsobeny extrémnímu suchu. Rostou ponejvíce na skalách, které obepínají svými mohutnými kořeny. Ty slouží nejen k přichycení, ale také jako skvělí hledači vody hluboko ve skalnatém podzemí. Kořeny Ficus abutilifolia prý mohou dosáhnout délky až šedesáti metrů.
Nebezpeční škrtiči
Možná ani netušíte, že doma pěstujete některý druh fíkusu, který botanici řadí mezi skupinu tak zvaných škrtících fíkovníků. Ne, nelekejte se, fíkusy škodí jen sami sobě. Když se semínko uchytí na kraji listu či větve a začne klíčit, jeho kořínky zamíří k zemi. Jakmile kořeny semenáčku sílí, začnou se mezi sebou propojovat až kolem kmene hostitelského stromu vytvoří hustou síť a doslova jej „uškrtí“. Tuto životní strategii si osvojilo více druhů tropických rostlin, nicméně asi nejznámějšími jsou právě fíkusy (smokvoně), obzvlášť pak smokvoň plačící (Ficus benjamina), který mnoho z nás pěstuje doma v květináči.