Cizokrajné trávovníky pochází z Austrálie a Tasmánie a tvoří skupinu rostlin označovanou latinským slovem, za které by se nemusel stydět ani kouzelník: Xanthorrhoeaceae. A trávovníky, jimž se v jejich domovině přezdívá „Grass Tree“ nebo „Black boy“ skutečně vypadají, jako by je někdo zaklel.
I když patří k běžné australské vegetaci, jejich sběr i vývoz se řídí vládními nařízeními. Není divu, vždyť než se podaří rostlině dorůst do metrové výšky, trvá to minimálně sto let.
V trávovnících cítíme cosi magického
Ohněm se mnou pojď!
Jsou-li rostliny dovezeny přímo ze své domoviny, poznáme celkem snadno: jejich vzhled bude korespondovat s již zmiňovaným lidovým názvem „ Black boy“, protože skrze opakující se požáry buše mívají kmínek zcela černý. Člověku se ani nechce věřit, že v onom na první pohled zuhelnatělém tělíčku může proudit míza.
Ale jak známo, zdání klame a požáry jsou pro tyto rostliny doslova životodárné. Požár sice celou rostlinu sežehne, ale ta po čase na vrcholu znovu obrazí, a dokonce vykvete. Tahle „masochistická“ tráva prostě na oheň čeká jako na povel.
Květenství není ledajaké, z horní části kmínku vyroste jako dětská paže silná lodyha dosahující výšky až pěti metrů. Na ní začnou od spodu nahoru rozkvétat krémově zbarvené, drobounké hvězdicovité kvítky se šesti korunními plátky a stejným počtem pylových tyčinek. Rostlina nakonec vypadá jako magický obří několikaramenný svícen.
Rostlinu, jež doslova neprošla ohněm, poznáme tedy lehce: nejen že nebude černá, ale na jejím kmínku bude dobře viditelné, že ho tvoří odumřelé listy, podobně jako je tomu u juky nebo dracény.
Trávovník pěstovaný doma samozřejmě nedosáhne takových rozměrů, jako kdyby rostl v buši
Nemusí hned hořet
Rozhodneme-li se pro pěstování trávovníku, neznamená to, že se z nás musí stát žháři, abychom mohli rostlině simulovat přirozené podmínky. Trávovníku postačí světlé místo v bytě nebo umístění na prosluněném stanovišti venku, kde může zůstat až do minus pěti stupňů. Ale to je maximum - co nedokáže zničit oheň, to by vykonal mráz.
Půdu bude trávovník vyžadovat suchou, nejlépe substrát z rašeliny a písku. Venku se o jeho zálivku prakticky nemusíme starat, až na dlouhé extrémní sucho, které může udeřit v letních měsících. V bytových podmínkách zaléváme málo, teprve tehdy, když zem vyschne.
Trávovník: zajímavý i užitečný
Kromě nevšedního habitu se australský trávovník může pochlubit i praktickým využitím. Půl centimetru široké stvoly dorůstající do délky přes jeden metr jsou u domorodců vyhledávaným materiálem pro výrobu rohoží, z odkvetlých lodyh se zase vyrábí kopí. Dnes se listy nejčastěji uplatňují při aranžování kytic.
Mexický spřízněnec
Velmi podobné druhy rostlin, jako je australský trávovník, byste našli v Mexiku. Řadí se k sukulentnímu rodu, jehož název zní pro změnu jako vypůjčený z Tolkienových knih: Dasylirion.
Pozdrav z Mexika: Dasylirion quadrangulatum
Nejpodobnější australskému trávovníku je D. quadrangulatum, kterému se přezdívá „mexický trávovník“. Dorůstá výšky kolem tří metrů a je oproti australskému o hodně otužilejší. Nelekne se ani mrazu až do minus osmnácti stupňů, jestliže bude udržován v suchu, aby nemohla zmrznout v rostlině nashromážděná voda.
Z dalších zástupců rodu se pěstuje ještě pomalu rostoucí D. wheeleri s ostnatými listy, dorůstající výšky okolo půl druhého metru či rychleji rostoucí a o půl metru vyšší D. acrotriche se světlezelenými listy.
Zajímavě vypadá například i Dasylirion longissimum
Dasyliriony rostou ve volné přírodě především ve vysokohorských oblastech, což je předurčuje k odolnosti v extrémních podmínkách, jako je sucho a chlad. Tomu přizpůsobíme i umístění v zahradě a výběr zeminy. V přílišných mrazech se doporučuje zakrýt rostliny chvojím nebo krycí textilií například z juty.