Vhodné dláždění pěšin a chodníků odpovídá typu a použití zahrady. Rozhodně by mělo ladit s celkovou kompozicí, a naopak nenarušovat harmonii. Vhodná dlažba na sebe nepoutá pozornost. Je pouze třešničkou na dortu.
Zpevněné plochy a cesty jsou přirozenou součástí zahrad podobně jako drobná architektura (pergoly, krby aj.). Měli bychom však mít na paměti, že zvláště v malých zahradách je třeba šetřit jejich množstvím. Chodníky a cestičky v zahradě jsou to, co podlaha v interiéru. Proto musíme pečlivě zvážit výběr materiálu.
Zpevněné povrchy budujeme jen tam, kde je to bezpodmínečně nutné, tedy na plochách nejvíce zatěžovaných sešlapáváním, na trasách cest a u posezení s venkovním nábytkem. Každá zhutnělá či dlážděná plocha snižuje v zahradě vsak vody. Naopak většinou zvyšuje teplotu v prostředí a vypařování.
Konstrukci dlažby vybíráme v souladu s plánovaným využitím. V místech, která slouží k častému pojíždění vozidel, ukládáme dlažbu do betonového lože. Ostatní plochy včetně občasně pojížděných cest stačí uložit do řádně zhutněného písku.
Podle použité hmoty rozeznáváme povrchy mlatové (ušlapaná, zhutnělá zemina) a dlážděné: z mrazuvzdorných cihel – zvonivek, dlaždic (z terakoty, přírodního i umělého kamene, z betonu – známá zámková dlažba) a z přírodního lomového kamene nebo oblázků. Při výběru posuzujeme barevnost a vhodnou strukturu povrchu dlažby.
U dlážděných cest můžeme materiál klást mnoha způsoby: pravidelně, nepravidelně nebo vytvářet ve velkých trávmíkových plochách nášlapné plošky z jednotlivých kusů dlaždic či kamenů.
