Odpověď je jasná – pomůže čistička vzduchu, popřípadě zvlhčovač nebo odvlhčovač. Zatím jsme si moc nezvykli je používat, spíše si kupujeme v létě klimatizaci, ale doba, kdy lidé čistotu vzduchu nemuseli žádným způsobem vyhledávat, zajišťovat a řešit, je už dávno pryč. Tvrdí se, že vinou znečištěného ovzduší, kterému jsme denně vystaveni, umírá v zemích Evropské unie až tři sta tisíc lidí.
Znečištěné ovzduší, které má tyto životy na svědomí, způsobuje nejen onemocnění dýchacích cest, ale podporuje výskyt rakoviny, kardiovaskulární onemocnění a má i mnoho dalších negativních dopadů na naše zdraví. Naopak čistý vzduch je velmi významným faktorem, který kladně ovlivňuje zdraví a psychickou pohodu člověka. Problém pomohou řešit především čističky vzduchu, které jsou zároveň nezbytným vybavením v domácnosti, v níž žije osoba postižená astmatem či alergií.
Spočítejme si velikost místnosti
K výběru čističky musíme znát několik parametrů. V každém případě je to rozměr místnosti, kde ji budeme převážně využívat. Během jedné hodiny by čistička měla zvládnout přefiltrovat zhruba dvaapůlkrát veškerý vzduch v dané místnosti. Vzorec pro výpočet potřebného výkonu čističky je jednoduchý – výměru podlahy ve čtverečních metrech znásobíme výškou místnosti, udanou opět v metrech, a výsledek opět znásobíme koeficientem 2,5. Pro potřeby alergiků musí být čistička výkonnější, proto místo 2,5 použijeme koeficient 4. Výsledkem bude potřebný výkon sušičky v kubických metrech. Čistička pochopitelně nevyčistí vzduch v celém bytě najednou, ale většina z nich je přenosná, což problém řeší.
Co budeme chtít čistit?
Měli bychom si také uvědomit, jakých nečistot se budeme potřebovat zbavit. Většina čističek zvládne zbavit vzduch prachu i různých alergenů, jako jsou pyly nebo spory plísní. Účinnost by se měla blížit sto procentům. S mikročásticemi o velikosti desetin mikrometru si poradí díky filtrům typu HEPA. Pozor na opravdu levné modely čističek, které většinu nečistot vlastně jen zneutralizují a ponechají je vlastně ve vzduchu.
Jestliže potřebujeme, aby čistička zvládla i alergeny roztočů, bakterie i viry, a ještě k tomu nepříjemné pachy nebo kouř a některé plyny či těkavé látky, musíme si vybírat pečlivěji a zároveň počítat s vyšší cenou. Účinnost stoupá s počtem různých filtrů a s jejich kvalitou. Uhlíkový filtr eliminuje například škodlivé plyny, technologie zařízení s UV zářením kromě eliminace nečistot zároveň sterilizuje a dezinfikuje prostředí; spolu s fotokatalytickou oxidací zvládá i těkavé organické sloučeniny, jako je formaldehyd či amoniak. Elektrostatický filtr zase zachytává třeba cigaretový kouř.
Výrobci také čističky vybavují generátorem iontů, tedy ionizátorem. Ten nemá na starosti filtraci, ale pomocí aniontů vytváří iontové clustery (shluky) jemného prachu či bakterií, jež lze snáze odfiltrovat, popřípadě ve vzduchu rychle klesají k zemi, kde se jich snadno zbavíme třeba vysavačem. Ionizátor také osvěží vzduch pomocí molekul ozonu. Jiné přístroje vzduch zvlhčují, někdy lze u nich použít i doporučené aroma.
Mýt, či nemýt filtry…
Většina čističek je vybavena senzory, které kontrolují kvalitu vzduchu. Senzor může být prachový nebo pachový, často se vyskytuje jejich kombinace. Vyhodnocením jejich údajů může „chytrá“ čistička regulovat výkon podle potřeby. Pozor na hlučnost – ta je odstupňována podle výkonu, ale i při tom nejvyšším by neměla rušit při práci či spánku. Prozkoumejme také před koupí, jak je na tom námi vybraný model s údržbou, popřípadě provozními náklady. Co se týká spotřeby energie, bude u většiny přístrojů srovnatelná s klasickou žárovkou, ale raději si spočítejme, jak dlouho bude čistička každý den v provozu.
U některých modelů budeme muset filtry vyměňovat, a tak je dobré znát jejich cenu, u jiných stačí filtry čistit. Varianta první by měla rozhodovat při výběru čističek pro alergiky, protože jakákoli manipulace se znečistěnými filtry může opět vzduch kontaminovat.
A co vlhkost vzduchu?
Extrémní hodnoty vlhkosti vzduchu dovedou člověku rovněž škodit, navíc nebudou vyhovovat ani zařízení interiéru. Ačkoli velká část čističek vzduchu disponuje i zvlhčovačem, může se nám jevit jako ideální varianta zvlhčovač samotný. Podle odborníků je pro člověka ideální relativní vlhkost vzduchu v létě 40 až 55 %, v zimním období pak 45 až 65 %.
Také u zvlhčovače si musíme dát pozor na velikost místnosti, v níž ho budeme používat, a v souvislosti s tím na výkon přístroje. Ten se hodnotí podle gramů páry, již dokáže zvlhčovač vyvinout během hodiny. Sofistikovanější přístroje mají možnost výkon regulovat a ve spojení se zabudovaným vlhkoměrem (takzvaný humidistat) lze u nich nastavit cílovou hodnotu vlhkosti, po jejímž dosažení se vypnou. Jinak je třeba nastavit dobu provozu. K pohodlí bude sloužit i možnost programování nebo dálkového ovládání. O komfortu provozu rozhodne i velikost nádržky na vodu – čím větší, tím bude delší doba, po niž ji musíme znovu naplnit.
Proti plísni a pro zdraví
Opačný problém, než je příliš suchý vzduch, řeší odvlhčovače. S jejich pomocí se snižuje i riziko růstu plísní a hub, které mohou negativně ovlivnit zdraví lidí, žijících v příliš vlhkém prostředí. Výkon odvlhčovače se měří v litrech vody, které je schopen odstranit ze vzduchu během čtyřiadvaceti hodin. Tento parametr ovšem záleží na vnějších okolnostech, jako je teplota a relativní vlhkost. Stejně jako u čističek by odvlhčovač měl být schopen všechen vzduch v místnosti přečerpat alespoň dvakrát za hodinu. Přístroj je vybaven hygrostatem (snímačem vlhkosti). Ten vypne provoz ve chvíli, kdy je dosaženo zadaného stupně vlhkosti. Automatika pomůže udržovat stálou hodnotu. I zde je důležitá velikost nádoby, do níž odvlhčovač vzdušnou vlhkost jímá, větší znamená další prodlevu mezi vyléváním. Některé modely mají možnost stálého napojení na odpad.
Co je to SBS?
Mnohé možná překvapí, že velká část z nás trpí tzv. syndromem nemocných budov, zkratkou SBS (z anglického Sick Building Syndrom), aniž by o tom vůbec věděla. Syndrom způsobuje řadu potíží, například bolesti hlavy, sníženou koncentraci, dráždění sliznic, alergické reakce, pocity závratě nebo třeba nespavost. Příčin vzniku tohoto syndromu je hned několik. Patří mezi ně například použité stavební materiály budov, utěsnění oken, klimatizace, syntetické koberce a materiál nábytku, kancelářská technika, nedostatečné větrání, popřípadě nevhodná klimatizace. To vše a ještě mnoho dalších prvků se pak podílí na nepříznivém stavu ovzduší v interiéru.
Jaký systém zvlhčovače?
Existují čtyři principy, na nichž zvlhčovače vzduchu pracují. Některé se i kombinují, například UV zvlhčovač, doplněný parním systémem. Diskové zvlhčovače mají systém, v němž speciální disky rotují ve vodní lázni. Vzduch je zvlhčován přirozeně a částečně i zbavován prachu. Výkonný je však jen při nízké vlhkosti okolního vzduchu. Ultrazvukové zvlhčovače mají UV oscilátor, který mění vodu na miniaturní kapičky vody. Ty jsou poté v podobě takzvané mlžiny vyfukovány do okolí.
Hodí se prakticky do každého prostředí. Studené zvlhčovače nasávají suchý vzduch a prohánějí ho přes zvlhčený filtr. Jednoduchý systém však může být náchylný ke kontaminaci bakteriemi, proto není vhodný například pro alergiky. Parní zvlhčovače mají systém, který ohřívá vodu k varu, vzniklá pára zvlhčuje vzduch. Pára je hygienická, bez bakterií a minerálů.
Dva systémy odvlhčování
Kondenzační systém procházející vzduch ochlazuje a tím zároveň z něj vysráží vlhkost. Pak procházející vzduch opět ohřeje na původní teplotu. Mají dobrý výkon při pokojové teplotě a při vysoké aktuální vlhkosti zhruba nad šedesát procent. Kondenzační odvlhčovače se hodí k domácímu použití i díky nižší spotřebě energie, než mají přístroje adsorpční. Adsorpční systém pracuje na principu pohlcování vlhkosti z přečerpávaného vzduchu nějakým adsorbentem. Systém není tolik závislý na teplotě vzduchu, ale má nižší výkon. Výhodou je naopak nižší hlučnost.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.