Česnek podivný (Allium paradoxum) je asi patnáct až třicet centimetrů vysoká trvalka, pocházející z Kavkazu, severního Íránu a s ním sousedících horských oblastí Turkmenistánu. Do našich zahrad byl vysazován coby okrasný, nyní je však řazen mezi rostliny invazivní, utlačující naše původní druhy – daří se mu u nás, rychle se rozrůstá, a dokáže tak stejně jako plevel pokrýt velké části nejen zahrad, ale i parků. Vyhovují mu mírně vlhká až sušší stanoviště v polostínu pod stromy a keři, ale dobře zvládá i méně vyhovující podmínky. Rostliny vyrůstají z podzemních cibulek vejčitě kulovitého až kulovitého tvaru.
Proč sbírat česnek podivný a jak ho odlišit od medvědího?
Stejně jako jeho známější příbuzný česnek medvědí (Allium ursinum) patří i česnek podivný do čeledi amarylkovitých. Jak v posledních letech roste obliba česneku medvědího, klesá bohužel počet přeživších rostlin, navíc někteří sběrači jej drancují naprosto nemilosrdně – v té souvislosti bych ráda připomněla, že je zákonem zakázáno sbírat jej na prodej (navíc v rezervacích je sběr rostlin obecně zakázán zcela, tedy i pro vlastní potřebu).
Česneku medvědímu proto prospějete, pokud se místo na něj zaměříte na česnek podivný. Nemusíte se přitom obávat, že by za ním nějak zaostával. Stejně jako on má specifickou česnekovou vůni, díky které si po jeho rozemnutí v prstech snadno ověříte, že jste se při sběru nespletli, také chuť, která přijde člověku po zimním nedostatku zeleného vhod, a možnosti využití. Od sebe je odlišíte podle listů: Česnek podivný je má kopinaté, lesklé, výrazně užší a světlejší než česnek medvědí.
Svým vzhledem připomíná česnek podivný nejvíc trávu. Květy jsou uspořádány do lichookolíku, ale někdy úplně chybí a rostlina tvoří pacibulky.
Kdy je sezona česneku podivného
Kvete v dubnu a květnu, na jeho konci už zežloutnou listy a zatáhnou se pod zem. Zhruba půlka dubna se považuje za hraniční dobu, co se sběru týče, závisí to ale na počasí. Proto je lepší myslet na to a výpravu za česnekem nenechávat na poslední chvíli. Díky tomu, že je tento druh považován za invazivní a snadno se množí pacibulkami, nemusíte být natolik při sběru opatrní jako u česneku medvědího. K jeho výhodám patří to, že raší dřív než česnek medvědí a podle místa, kde roste, se dá sbírat ještě začátkem května. Pokud se stane, že listy sklidit nestihnete, máte ještě možnost natrhat si pacibulky – stonky s nimi raší o něco později než listy. Jsou lehce nažloutlé barvy a výraznější chuti než listí.
Pozor na záměnu s jedovatou bledulí jarní
Česnek podivný byste si vizuálně mohli splést nejsnáze s bledulí jarní, která má podobné listy a je prudce jedovatá, přičemž největší množství jedovatých látek je obsaženo v cibuli. Mezi příznaky otravy patří zvracení, zvýšené slinění, průjem a slabost. K omylu však nedojde, pokud listy rozemnete mezi prsty. Česnekové aroma, které ucítíte, považujte za stoprocentní vodítko správnosti.
Zužitkujte ho a pochutnejte si
Česnek podivný nejlépe zužitkujete syrový, a to jak listy, tak i pacibulky, které lze naložit stejně jako kapari. Dá se s nimi dochutit olej a ocet, podobně jako spousta pokrmů – pomazánky, nádivky, slané koláče, omelety, saláty, chléb s máslem i máslo samotné. Z listů se připravuje pesto stejně jako z listů česneku medvědího, jejich využití je totožné.
Stvolům, které jsou tužší, svědčí pro změknutí tepelná úprava; dají se osmahnout na pánvi společně s nějakým masem či zeleninou, krátce podusit nebo uvařit v polévce. Česnek podivný lze uchovat i zmražený nebo naložený v soli. Využijte ho jako součást jarní kúry: Působí antimykoticky, protizánětlivě a antibakteriálně, je močopudný, čistí krev, podporuje trávení a metabolizmus.
Úvodní foto: iStock