Čemeřice (Helleborus) patří mezi klasické jarní rostliny, jako jsou sněženky, krokusy a narcisky. Vlastně kvete někdy ještě dřív, než slunce získá sílu, a to od prosince do března, což oceňují zvláště včely, protože květy obsahují spoustu pylu, takže to pro ně bývá první potrava. Pokud máte zahrádku, můžete vyběhnout ven a utrhnout pár květů čemeřice klidně na štědrovečerní stůl.
Květy čemeřice jsou zajímavé, atraktivní a nabízejí velkou řádku barev. Jsou zvláštní tím, že když přijde dočasné ochlazení, květy se zkroutí a čekají na další sluneční paprsky. Pak se zase rozvinou, nepoškozené a krásné. Ve vhodných podmínkách kvetou až do pozdního jara, když se probudí další rostliny, čemeřice se odebere k odpočinku a čeká na další sezonu. Do rodu čemeřice řadíme na 15 až 20 druhů, přičemž na našem území se žádný nevyskytuje přirozeně. Jako okrasné trvalky se u nás pěstují většinou čemeřice černá, čemeřice východní, čemeřice zelená, nachová nebo smrdutá, které někdy zplaňují.
Jaké stanoviště čemeřice potřebuje
Pěstování čemeřice není složité, je ovšem třeba vnímat velké požadavky rostliny na budoucí umístění. Čemeřice nesnáší sucho, takže se jí bude dobře dařit v polostínu, třeba v podrostu vysokých stromů. Půdu má ráda hlubší, humózní a dobře propustnou, ale zvládne i půdy horší kvality. Půda by měla být vlhká, nikoliv však trvale zamořená a přebytečná voda by měla mít kam odtéct. Určitě se rostlině zavděčíte, budete-li ji pravidelně přihnojovat. Nejraději má kompost, protože jí vyhovuje vysoký podíl humusu v půdě.
Kromě sucha ji mohou potrápit slimáci, pozor na ně, dokáží ji zlikvidovat. Kořeny rostliny jsou poměrně citlivé, čemeřice nesnáší rozdělování a přesazování. Při výběru místa tedy pamatujte na to, že rostlinka tu bude růst několik let. Čemeřice lze množit i vegetativně, k tomu jsou ale vhodné rostliny starší šesti let. Po odštěpení a přesazení rostlina dlouho zakořeňuje a je téměř jisté, že několik let pokvete jen málo nebo dokonce vůbec.
Jak se o ni starat
Na péči nejsou čemeřice příliš náročné. Je potřeba odstraňovat jejich staré, poškozené a napadené listy a postarat se, aby měly půdu dostatečně vlhkou. To ocení zejména mladé rostliny, ale během horkých letních dnů prospěje zálivka i starým trsům. Listí opadané ze stromů není třeba ze záhonu vybírat, protože pomáhá udržet vlhkou zem, část pak žížaly promění na kompost, ten dodá potřebné živiny.
Čemeřice může být v záhonu sama, její krása to ustojí. Chcete-li jí ale zkombinovat, musíte zvolit rostliny s podobnými nároky na půdu a stanoviště, tedy například plicníky, bohyšky, škornice, mitrovničky nebo různé druhy kapradí. Rostliny lze nějakou dobu pěstovat jako pokojovky, v takovém případě je ovšem třeba dopřát jí přesně takovou půdu, jakou potřebuje, a to v dostatečně velkém květináči. Protože kvete v prvních měsících roku, dopřejte jí chladné místo a dostatečnou zálivku podobně, jako je tomu v zahradě.
Pozor na ně, jsou jedovaté
V minulosti naši předci používali čemeřici k léčbě domácích zvířat, její suchý kořen byl přísadou šňupacích tabáků. Místo má i v lidových pověrách – svazek květin se například zavěšoval do chléva, aby bránil zlým duchům, kteří by mohli ublížit zvířatům. Používala se i k léčení lidí, například při psychických problémech, melancholii a epileptických záchvatech. Její užití jako léčivky je však riskantní, protože rozmačkané listy mohou způsobit alergické reakce, zejména na nechráněné pokožce, která s ní přijde do styku. Semena a oddenek obsahují nebezpečné, pomalu vstřebatelné jedy. Proto je dnes z lidového léčitelství vyloučena.