Kde se vzaly banánové dary?
Banánovníky pocházejí z jihovýchodní Asie. Objevily se zde již před více než deseti tisíci lety a rozšířily se do tropických oblastí celého světa. Jedná se o víceleté či vytrvalé byliny, dosahující výšky až deseti metrů. Banánovník se rozmnožuje bezpohlavně. Jeho genetika neprošla dlouhá staletí žádnou změnou a stává se stále méně odolnou vůči škůdcům a plísním.
Banánovník můžete pěstovat doma
Kromě známých „ovocných“ banánů existují také „zeleninové“, které obsahují větší množství škrobu a dají se smažit, vařit a péct. Zralé banány mají žlutou barvu a neobsahují žádná zelená místa. Přezrálé mají hnědé skvrny na slupce a stávají se moučnými. Pokud koupíte banány zelené, nechte je dozrát při pokojové teplotě a rozhodně je nedávejte do ledničky.
Výživná a léčivá schopnost
Banány obsahují až dvacet pět procent sacharidů (sacharózy, fruktózy a glukózy), vitamin C, vitamin B6, kyselinu listovou, třísloviny, bílkoviny, provitamin A, vlákninu, draslík, hořčík, fosfor a železo. Díky vysokému obsahu sacharidů se řadí mezi lehce stravitelné potraviny a náleží k dietním druhům ovoce s velkou energetickou hodnotou.
Banány s mlékem pomáhají organismu relaxovat
Jsou vhodnou stravou při onemocnění žaludku a ledvin. Účinně působí proti dně, zlepšují stav podvyživených dětí, posilují organismus starších lidí, chrání srdce, mírní křeče i bolesti hlavy a posilují svaly. Banány obsahují též důležité výživné složky, potřebné pro zdravý a hluboký spánek. Doporučuje se proto kombinovat banány s mlékem, protože i mléko obsahuje látky napomáhající relaxaci. Dále povzbuzují sexualitu a uklidňují nervy.
Skvěle se hodí k redukci hmotnosti, protože neobsahují téměř žádný tuk a přitom díky vysokému obsahu uhlohydrátů rychle zasytí. Zásadité látky v těchto plodech pomáhají v odkyselení organismu.
Mandarinka jako prevence
Oranžové plody byly pojmenovány podle domorodého názvu ostrova Mauritius - Mandarino, kde je ráj mandarinek. Obsahují důležité aminokyseliny, vitaminy A a C, hořčík, zinek, draslík a jód.
Víte už, jak přišly mandarinky ke svému jménu?
Jíst toto ovoce je vhodné v období chřipek. Krom toho to přijde vhod i lidem s problematickými dásněmi, mandarinky totiž působí pozitivně na jejich zpevnění. Vitamin B, který obsahují, je nezbytný pro dostatečnou tvorbu krve.
Pomáhají také odbourávat tuky v těle a spolehlivě posilují nervovou soustavu. Obsahují ze všech citrusů nejvíce cukru: až třináct procent. Nedávný výzkum japonských vědců objevil, že konzumace mandarinek může snížit riziko rozvinutí rakoviny jater a dalších nemocí díky karotenoidům (substancím, které dávají ovoci barvu).
Co z mandarinky sníst a co ne?
Většina lidí si mandarinku před samým snědením pořádně vyčistí, doporučuje se ale dát si i blanku, která se nachází mezi jednotlivými dílky, a dužinu. Obsahují pektin - vlákninu, jež pomáhá snižovat hladinu krevního cholesterolu.
Choulostivé limety
Říká se jim také zelené citronky. Platí o nich, že jsou méně trvanlivé a na přepravu choulostivější než citrony. Mají vysoký obsah vitaminu C a mimořádně mnoho vápníku. Dále v nich najdeme hořčík, draslík, fosfor, železo, zinek a jiné minerální látky.
Limety jsou ve srovnání s citrony šťavnatější
Poznáme je podle zelenavé, tenké kůry a tvaru malého míčku. Chuť je aromaticky nasládlá a příjemná, spolu se svěží vůní se uplatňuje v různých pokrmech a nápojích. Používají se také při výrobě parfémů.
Jaké jsou nejchutnější pomeranče?
Pomeranče pochází z tisíce let staré Asie a v Evropě se poprvé objevily v patnáctém století. Na Karibských ostrovech se objevují později, přesně poté, co tam Kryštof Kolumbus dovezl při své druhé cestě do Nového světa semínka.
Pomeranče patří k nejoblíbenějšímu exotickému ovoci
Skutečnost, zda obsahují či neobsahují pecky, nám leccos sdělí: plodiny bez pecek jsou lidmi upraveny, šlechtěny, takže mají nepřirozeně vysoký obsah cukru a málo ostatních živin. Při výběru pamatujte také na to, že aby byly pomeranče dobré, nemusí mít jasně oranžovou barvu; někdy vás mile překvapí i nazelenalý pomeranč.
Pomeranče léčí
Pomeranče obsahují látky snižující vysoký krevní tlak i cholesterol a působí protizánětlivě. Nejvíce těchto látek najdeme ve slupce a také hned pod ní, v bílé dužině. Pomeranče dále obsahují vitamin C, vlákninu, některé důležité vitaminy skupiny B, zahrnující thiamin, foláty, kyselinu panthotheinovou (B5), vitamin B6 (pyridoxin) a riboflavin (B2). Najdeme v nich i vitamin A a minerály, vápník a draslík.
Pomeranče jsou vhodné zvlášť v období chřipek
Pitím džusu (díky kyselině citronové) redukujeme riziko tvorby ledvinových kamenů. Čerstvá pomerančová šťáva ve větším množství pomáhá rozpouštět hleny a uvolňovat zbytky jídel usazených ve střevech. Konzumace pomerančů snižuje také riziko tvorby vředů a rakoviny žaludku a plic.
Pěstování citrusů
Stromky nebo keře různého tvaru kvetou nepravidelně během celého roku. Jsou světlomilné, ideálnější je plnější oslunění, popřípadě lehký polostín. V létě při růstovém období a také při teplém přezimování vydatně zaléváme, dáváme pozor, abychom nepřelili. Při chladném přezimování mírně omezujeme zálivku. Rostliny nemají nikdy úplně vyschnout a nesnášejí vápenitou vodu.
Citrusy hnojíme během hlavního růstu od dubna do srpna, dvakrát až třikrát měsíčně plným hnojivem. Pro mladé rostliny se hodí zemina se směsí drnovky, listovky, rozleželého hnoje a písku ve stejném poměru.
Každoročně na jaře před rašením rostliny mírně seřízneme nejsilnější výhony a do léta ještě podle větvení zaštípneme mladé výhony za třetím až pátým listem. Nejčastěji mohou rostliny napadnout červci, štítenky, puklice a mšice. Původní druhy rozmnožujeme na jaře výsevem nebo podobně jako kultivary řízky.