Bez obav o krov

Atypické podstřešní prostory jsou často využívány k zajímavým interiérovým řešením. Někdy si ale - možná právě kvůli této atypičnosti - neuvědomujeme, že i na podkroví jsou kladeny značné nároky, pokud jde o větrání, vlhkostní poměry a hydroizolace a že krov je přitom velmi citlivou konstrukcí, která vyžaduje velkou pozornost. Trh zároveň nabízí stále nové materiály i technologické postupy, které mají v prvé řadě přinášet zkvalitnění stavby a bydlení, při aplikaci nezkušenými řemeslníky mohou ale působit spíše problémy.

Riziko vlhkostní zátěže

Při stavbě podkroví - ať již jde o rekonstrukci starších prostor anebo o novostavbu - je dobré si ještě ve fázi přípravy projektu a plánování nového bydlení uvědomit, co všechno nová stavba bude pro dům a život v něm znamenat. Jednou ze zásadních změn, které se dotýkají podstřeší, jež měníme na obytný prostor, je nárůst vlhkostní zátěže. Tím, že běžnou, nezateplenou půdu proměníme v obývaný interiér, nezatížíme jen konstrukci váhou nových prvků, ale také úplně změníme vlhkostní režim. V podkroví se začíná topit, zpravidla ústředním topením, ruší se komíny, mnohdy zde umísťujeme vlhkostně značně „produktivní“ prostory jako kuchyně či koupelny a zároveň se kladou překážky cirkulaci vzduchu. Z obývaných prostorů pak vlhkost přirozeně proniká do konstrukce krovu, kde může bez vhodných opatření způsobit vážné škody.

K tomu přispívají například i moderní okna, která sice plní při dokonalém těsnění své poslání chránit interiér, zároveň ale neumožňují odvádění přirozené vlhkosti. Po většinu roku pak mají vodní páry vzniklé při běžném provozu interiéru tendenci pronikat do konstrukce, kde mohou poškodit jak krov, tak tepelnou izolaci, stát se příčinou vzniku plísní, hniloby krovu, navýšení tepelné vodivosti konstrukce a může dojít až k výtokům kondenzované vody do obytných prostor a kritickému poškození nosné konstrukce střechy. Chybně provedená konstrukce střešního pláště pak znamená obrovské komplikace, protože pro tento problém většinou neexistují žádná „částečná“ řešení.

Do cesty vodní páře

Aby k těmto negativním jevům nedocházelo, užívá se parozábrana -tenká plastová fólie, jejímž hlavním úkolem je, jak sám termín napovídá, zabránit vodním párám v přístupu do konstrukce. Umísťuje se proto hned pod obkladovou vrstvu stropu. Její aplikace je ale spojena s množstvím rizik a potenciálních chyb, které mohou při dlouhodobém provozu podkroví znamenat nebezpečí pro konstrukci nad parozábranou.

Chyby, které se při vytváření parozábrany objevují, z velké části souvisejí s tím, zda tento prvek skutečně v celé ploše brání průniku vodních par. Jde totiž o to nejen umístit fólii do konstrukce, ale o vytvoření skutečné parotěsnicí vrstvy. Problémy mohou nastat například u průniků spojovacího materiálu, ale i u spojů vlastní fólie použité jako parozábrana. Také je třeba zvolit vhodný materiál této fólie. Navíc platí, že vyšší teplota a vlhkost interiéru, vyšší nadmořská výška a menší možnost odpařování vodní páry z konstrukce do exteriéru klade vyšší nároky na kvalitu materiálu parozábrany a její provedení.

Vyvarovat se chyb

Jaké se tedy při aplikaci parozábran vyskytují nejčastější chyby? Když pomineme chybu základní - tedy to, že v konstrukci parozábrana chybí - může jít o použití nevhodného materiálu. Při nedostatečném přehledu o tom, jak má parozábrana fungovat a co je jejím úkolem, někteří stavebníci místo vhodné fólie použijí např. mikroperforovanou podstřešní fólii, která parotěsnicí funkci nesplní.

Jinou chybou, která může bránit správné funkci parozábrany, je případ, kdy pásy fólie nejsou navzájem parotěsně spojeny, vodní páry pak pronikají do konstrukce se všemi popsanými negativními účinky. Stejný výsledek přinese i pokus spojovat jednotlivé pásy nevhodnými komponenty.

Pásy by měly být spojovány s minimálním přesahem 100 milimetrů a lepení se provádí oboustrannou speciální páskou. Také dodatečné zásahy do stropů - např. vruty apod. - mohou narušit parotěsnou funkci fólie a v místech průniku vést k poškození konstrukce kondenzáty.

Rizikem je vedení

Další riziko pro správnou funkci parozábrany znamená vedení elektroinstalace, vodního potrubí nebo kanalizace krovem. Ty je totiž nutné také dokonale s fólií spojit, jinak v místech průniků s parozábranou bude do krovu pronikat vodní pára. Důležité je také to, aby fólie byla parotěsně napojena na přiléhající stavební konstrukce. Rizikovým místem je ostění okna, kde je třeba parozábranu přilepit páskou přímo na rám okna.

Pokud bude přilepena jen na konstrukci ostění a mezera mezi oknem a ostěním se vyplní propustnou montážní pěnou, jde opět o chybu, která naruší funkčnost parozábrany.

Této chybě nezamezí ani použití spárového silikonového tmelu, protože jeho vlastnosti se během času mění. Chybou je také to, když je odvětrávání koupelny nebo digestoře v podkroví vyvedeno pouze do zbytkového půdního prostoru. Důležitý je i výběr správného typu fólie použité jako parozábrana, při kterém je dobré nespoléhat pouze na informace obchodníka, ale čerpat je přímo z technickoaplikačních dispozic výrobce parozábrany.

Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.