Každý, kdo na jaře navštívil průhonický park, zatoužil mít na zahradě když ne celou stráň, tak alespoň skupinku azalek, případně jejich miniaturní formu v květináči na okně.
Azalky od nejnižších po nejvyšší
Azalky jsou bohatě větvené keříky, které u nejmenších druhů dosahují výšky pouhých deset centimetrů a u nejvyšších i přes dva metry. Jsou obrostlé středně velkými či drobnými, matnými nebo lesklými, pevnými, zelenými listy řídce porostlými chloupky, které se vyskytují často i na květech a semenících.
Nejvíce nás potěší svými hvězdicovými nebo zvonečkovými květy v barvách od něžné bílé či zářivě žluté přes škálu oranžových a růžových odstínů k vyzývavé fialové a červené. Květy mohou mít i dvě barvy, z jichž jedna tvoří základ a druhá kresbu. Dříve byly azalky samostatným druhem, nakonec je ale vědci zařadili podle shodných znaků k rodu rhododendronů.
Květy ozdobí přistíněná místa v zahradě
Není azalka jako azalka
Azalky se dělí na poloopadavé a neopadavé. K nejznámějším patří neopadavá nebo poloopadavá ‘Azalea japonica’. Ta dnešní je vlastně křížencem pravé ‘R. japonicum’ a ‘R. molle’.
Dorůstá až do výšky dvou metrů, má deset centimetrů dlouhé listy a šesticentimetrové květy uspořádané v květenstvích po pěti až deseti. Květy se objevují na počátku května ještě před vyrašením listů, takže u opadavých kultivarů nic neoslabuje oslnivou krásu jejich barev.
Červenokvěté rostliny jsou nepřehlédnutelné
Při koupi rostlin se nejčastěji setkáme se zástupci tří podskupin azalek: s hybridy ‘A. mollis’,‘Knap Hill’ a gentských azalek. Genstské azalky jsou vyšlechtěny především z planých amerických druhů a kavkazské azalky ‘R. luteum’. Díky svému původu jsou otužilé, nenáročné a kromě krásně barevných vonných květů je zdobí ještě na podzim pěkně zbarvené listy.
Jak se správně o azalky postarat
Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideálním místem je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.
Místo nesmí být příliš tmavé, jinak se ochudíme o bohatost květů, ani příliš slunečné, jinak pro změnu květy rychle odkvétají. Existují však i kultivary, které pro bohaté květenství potřebují intenzivnější sluneční osvit. Suché stanoviště má za následek usychání listů i mladých výhonů a z azalky nám po čase zbude ubohoučké koště.
Obzvlášť v japonských zahradách nesmí azalky chybět
Nejmenší druhy budou jako klenot zdobit každou skalku, splníte-li jim nejdůležitější nároky na pěstování, především dostatek vláhy. Se stejným úspěchem je můžeme pěstovat v nádobách na balkonech a terasách.
Aby zima neuškodila
V zimě potřebují azalky ochranu. Můžeme jim ji poskytnout buď zapuštěním květináče do země, zakrytím mulčovací vrstvou a chvojím, nebo umístěním v chladné místnosti, či přímo skleníku. Sázíme-li více azalek do skupiny, necháváme mezi nimi rozestupy (podle velikosti druhu) v rozmezí osmdesát až dvě stě centimetrů, aby mohly rozkošatět.
Azalkám vyhovuje dobře propustná, kyselejší půda s hodnotou pH 4,5-5,8. Pozor na příliš zásaditou půdu, vyvolává chlorózu. Při výsadbě smícháme zeminu s rašelinou v poměru jedna ku jedné. Zem kolem rostliny zasypeme mulčovací vrstvou z hrabanky z jehličnatých porostů nebo spadaným dubovým listím.
Kdo by si nevybral?
Méně odolné druhy před zimou chráníme zhruba třícentimetrovou vrstvou mulče, kterou obsypeme okolí rostliny až ke kmínku, a vrchní část rostliny zakryjeme chvojím nebo jutou.
Kdo si počká, ten se dočká
Pokud máme trochu trpělivosti, můžeme si azalky namnožit z dospělých rostlin hřížením. K zakořenění potřebuje výhon jeden až dva roky, potom ho můžeme oddělit od mateřské rostliny a přesadit na vybrané místo.
Azalky u nás doma
V bytových podmínkách se pěstují nejčastěji variety druhu ‘R. simsii’, poloopadavé ‘R. obtusum’ a nejmenší kultivary japonských azalek. I domácí druhy hýří nejrůznějšími barevnými odstíny - většinou však plných nebo poloplných květů. Na rozdíl od venkovních azalek, které kvetou na konci jara, nakvétají domácí azalky už v prosinci a kvetou až do počátku léta.
Azalka v proutěném košíku s mašlí vypadá slavnostně
Azalka má coby původně venkovní rostlina ráda chladnější umístění, ale na světlém místě chráněném před přímým letním sluncem. Pro nasazení na květ potřebuje v letních měsících teploty v rozmezí osmnáct až dvacet dva stupňů Celsia minimálně dvanáct hodin denně. Později je třeba teplotu snížit pod patnáct stupňů.
Čarování s vodou
Nejlépe se jí bude dařit v mělké misce. Zálivku provádíme nejlépe přes podmisku, kterou naplníme vodou. Rostlinku necháme pořádně napít a po chvíli přebytečnou vodu vylijeme. Zem by neměla vyschnout, sucho a přílišné teplo má za následek usychání listů i poupat a jejich opadání.
Abychom se dočkali záplavy květů, hnojíme rostliny dvakrát měsíčně tekutým hnojivem. Zakoupené azalky po odkvětu přesadíme do větších nádob. Domácí azalky si můžeme namnožit řízky po celý rok, nejvhodnější je březen, duben, červenec a srpen.
Květy oceníte zvlášť večer, když rostlinu vystavíte pod světlo lampy. Takové umístění také napomůže rozvinutí květních poupat
Azalka je ozdobná natřikrát
Nejen květy a listy, ale i semeníky mohou posloužit k okrase. Zralé suché semeníky se rozevřou do rezavě hnědých hvězdic trochu připomínajících badyán, které můžeme použít do suchých vazeb.