Oblíbené druhy aster
Astry v podzimní zahradě patří totiž mezi dominantní trvalky. Mohutné trsy astry novoanglické (Aster novae-angliae) a astry novobelgické (A. novae-belgiae) jsou oblíbené pro dlouhotrvající a bohaté kvetení. Přestože jednotlivé úbory jsou poměrně malé, v průměru dva až tři centimetry, rozrůstají se v bohaté trsy. Jednotlivé odrůdy rozkvétají od září do října.
'Aster novae angliae' má 120–160 cm vysoké, v horní části drsně chlupaté, dole dřevnaté lodyhy s růžovými, červenými, modrofialovými nebo i bílými 4–5 cm velkými květy s oranžově žlutým středem. Odrůdy astry novobelgické začínají kvést dříve, často i v polovině srpna. 'Aster dumosus' je trvalka vhodná na rabata, na okraje záhonů, do truhlíků i do skalky, neboť je vysoká jen 20–50 cm.
Pokračování 2 / 4
Astra je skromná trvalka
Astry nejsou náročné a dobře se jim daří v nepříliš propustné a vysychavé půdě. Vyžadují pravidelnou zálivku během celého vegetačního období. Dostatek vláhy koncem léta pozitivně ovlivňuje tvorbu květních pupenů. Na velmi suchých a teplých stanovištích s písčitou půdou kvetou nespolehlivě a bývají ve větší míře napadány padlím.
Vzhledem k jejich mohutnosti jsou náročné na živiny, vyžadují pravidelné přihnojování a dobře reagují na obohacení půdy kompostem před výsadbou i v průběhu pěstování.
Pokračování 3 / 4
Péče o astry
Vysoké odrůdy aster je třeba včas vyvazovat, aby si trsy zachovaly svůj přirozený tvar. S vyvazováním začínáme, jakmile vyraší, protože polehnuté výhonky se už obyčejně nepodaří pěkně upravit. Pokud starší trsy začínají od středu řídnout a kvetení slábne, je čas na jejich zmlazení, které provádíme až brzy zjara rozdělením trsů. I vzhledem k jejich mohutnému vzrůstu vysazujeme tři až čtyři rostliny na čtvereční metr.
Pokračování 4 / 4
Záhon s astrami
Podzimní astry používáme na záhoně jako kosterní trvalky a vysazujeme je jednotlivě nebo v malých skupinkách. Do popředí záhonů a jednotlivých květináčů jsou vhodnější nižší kompaktní odrůdy aster. Hybridy Aster dumosus vznikly v převážné míře křížením s astrou novobelgickou, ke které bývají často i přiřazovány. V každém případě jde o odrůdy s nižším, kompaktním a hustým vzrůstem, vysoké jen patnáct až padesát centimetrů, které vyniknou ve skupinkách po třech až pěti rostlinách.
Jemná textura aster vynikne v pestrém mixu podzimních trvalek, trav a keřů. V popředí nebo jako výplňová trvalka se spolehlivě prosadí olověnec (Ceratostigma plumbaginoides), jenž stejně jako astry neúnavně kvete modrými květy od konce léta až do zámrazu. V pozadí se vždy najde vhodné místo pro oměj (Aconitum) nebo bělotrn (Echinops). A jako třešinka na dortu vyniknou na podzimním záhonu stálezelené trvalky se šedými listy. Z trav můžeme použít ovsíř (Helictotrichon), z kvetoucích trvalek jsou během celého roku atraktivní levandule, santolina nebo juka.
