Čistá zahrada rovná se zdravé ovoce
Pro práci na zahradě bychom měli využít každou chvíli, dokud není zahrada plná sněhu, a pustit se do její očisty. Nejdříve se zbavíme všech padavek, které se snadno stanou potenciálním zdrojem chorob, a to na stromech i pod nimi. Potom odstraníme všechny suché, nemocné nebo poškozené větve a poté postupně můžeme začít s předběžným řezem celé koruny, abychom zajistili budoucímu ovoci dostatek prostoru pro život.
Staré nemocné stromy, které již přestávají plodit a stávají se spíše sídlem škůdců, proto nemá cenu dále ošetřovat. Bude lepší je pokácet a na jaře vysadit nové. Na vhodný výběr druhů a odrůd máme nyní dostatek času, a tak si v klidu rozmyslíme, které choroby nejčastěji stromky napadaly a poohlédneme se po odolnějších odrůdách, které těmto chorobám lépe odolávají.
Žonglování s půdou
Na jaro si ještě nějakou chvíli počkáme, ale už nyní si můžeme promyslet, co kam zasadíme. Přitom se vyplatí dodržovat pravidla o vyčerpání půdy, proto neuvažujeme na místě po vykáceném stromu o stejném ovocném druhu.
Co když ale nemáme místa nazbyt? Pak je řešením naprostá výměna půdy. Jámu pro jarní výsadbu ovocných stromů v takovém případě vykopeme o něco větší, alespoň 1x1 m, a rovněž do hloubky jednoho metru. Pro peckoviny stačí jáma o rozměrech 0,5x0,5 m a do hloubky 30 cm, ale v každém případě musíme půdu obrátit, aby se spodní vrstva dostala na povrch a opačně, a pak ji ještě prohnojíme.
Kromě kompostu a zahradnického substrátu obohatíme i novou spodní vrstvu speciálním hnojivem, nejlépe granulovaným, v předepsaném poměru.
Čas štěpů
Chceme-li některou z našich oblíbených rezistentních ovocných odrůd zachovat a nenechat ovocný sad zestárnout bez obměny, použijeme osvědčenou metodu vegetativního množení – štěpování. Vybereme si zdravé jednoleté výhony o něco silnější než tužka, nejlépe z jižní strany, kde je dřevo dobře vyzrálé. Štěp by měl mít tři až pět pupenů s tím, že nejspodnější bude na opačné straně, než je řezná rána.
Podle klasických receptů doporučujeme, aby byly nařezané štěpy založeny do nádoby s vlhkým pískem a uloženy v chladném sklepě. Nemáte-li sklep, lze štěpy založit do volné půdy na zastíněném, před větrem chráněném místě, například u kmene stromku. Tak si ušetříme i práci s označením štěpů a hned víme, o kterou odrůdu se jedná. Štěpy pak na jaře můžeme naroubovat na vhodnou podnož nebo strom, který již zestárl a přestává rodit.
Čarujeme se semínky
Ovocné stromy se však mohou množit i generativním způsobem, i když tato metoda není tak častá a vyžaduje více úsilí. Využívá se hlavně u krajových a starých odrůd. Největším problémem tohoto způsobu je, že většina semen ovocných stromů neklíčí brzy po výsevu, ale až za dva či tři roky. Aby se tato doba zkrátila, je třeba semena stratifikovat.
Nejedná se o žádnou vědu: Připravíme si trochu hrubého vlhkého písku, který promícháme s příslušnými semeny v poměru tří dílů písku na jeden díl semen a touto směsí naplníme kbelík. Jakmile začnou semena klíčit, je třeba substrát neustále vlhčit, aby semena nezaschla, a opatrně je přemístit do jiné nádoby s odtokovým otvorem.
Nádobu pak uložíme do sklepa či garáže s teplotou 2 až 5 °C a každých deset dní její obsah šetrně znovu promícháme a případně vlhčíme. Nezbývá než dodat, že semena jednotlivých ovocných druhů potřebují pro vyklíčení různou dobu (peckoviny 3 a jádroviny 6 dní), a je tedy třeba každou směs přesně označit a hlídat si čas.
Zjara pak semenáčky zasadíme do dostatečně velkých hrnků, aby rostliny měly prostor pro tvorbu kořenů. V dalším roce už můžeme sazenice vysadit na trvalé místo, kde z nich vyrostou pravokořenné semenáče s původními vlastnostmi odrůdy, z nichž byla semena získána.
Pozor na zvířátka
Ještě před nástupem silnějších mrazů se musíme postarat o ochranu stromků proti okusu zvěří. Nejprve provedeme nátěr vápenatým přípravkem, který svým pachem odpuzuje zajíce a současně chrání kůru před popraskáním při prudkých výkyvech teploty ve dne a v noci. Na zahrádce v blízkosti lesa se určitě vyplatí použít drátěné pletivo nebo omotat kmen rohoží.
Je však třeba myslet i na budoucí vegetaci ukrytou v podobě pupenů, protože se během zimy často stávají lákavou pochoutkou ptáků. Na plašení nejlépe poslouží barevné hliníkové pásy, které ve větru šustí a na slunci se lesknou. Na usmířenou pak můžeme okřídleným spolubydlícím nasypat do krmítka něco na přilepšenou, například slunečnicová semínka nebo lůj.
Věnujme se nářadí
V zimě máme čas se věnovat kontrole a případné opravě zahradního nářadí. Z rýčů a lopat nejprve odstraníme všechny zbytky zeminy, dosucha je utřeme a nakonzervujeme tenkou vrstvou minerálního oleje. Současně prohlédneme všechny dřevěné rukojeti a případně je vyměníme. Nezapomeneme ani na moderní titanové nářadí, které rovněž očistíme, osušíme a nakonzervujeme.
U motyk, krumpáčů a dalších nástrojů s ostrými hranami se přesvědčíme, zda nebudou potřebovat nabrousit. Tupé nože a pilky raději svěříme odborníkovi. Vzhledem k cenám služeb se však vyplatí nechat nabrousit pouze dražší značkové nářadí. Levné pilky je výhodnější "svěřit do péče" sběrných surovin a koupit si nové.