Všem milovníkům stálezelených ketoucích keřů doporučuji pořídit si alespoň jeden či dva pierisy. Určitě při nich nezůstanete a začnete se v krátké době pídit po dalších druzích, které budou dělat společnost již zabydleným keřům.
Pieris má i české jméno – hořčík. Nikde jsem nenašla důvod tohoto pojmenování, v praxi se keř obvykle uvádí pod názvem pieris, případně pieris květnatá.
Ani v tom, zda je ženského či mužského rodu, nedošlo ke shodě. V každém případě ho pod jménem pieris koupíte v každém zahradním centru nebo zahradnictví se sortimentem okrasných keřů.
Květy pierisu rozhodně nepřehlédnete
Další novinka z dalekého východu
Pro mladší ročníky pieris novinkou není, protože se u nás úspěšně pěstuje víc jak patnáct let. Starší pěstitelé ho jako novinku brali v době jeho uvedení na trh a velice brzy si získal oblibu všech.
Stálezelený okrasný keř pochází z hornatých končin východní a jižní Asie, některé druhy jsou domovem ve východní části Severní Ameriky a jeden druh dokonce na Kubě. Patří mezi vřesovcovité (Ericaceae) a má stejné nároky jako ostatní rostliny této čeledi.
Svěží zelenou barvu si pieris zachovává i během zimy
Jako sedm trpaslíků
Rod Pieris má jen sedm druhů, o to přehlednější je sortiment a jednodušší výběr. Původní druhy dorůstají velikosti od půl metru do tří a více metrů výšky, jsou spíše rozložité a hustě olistěné tuhými, ovalnými, sytě zelenými listy.
Všechny druhy pierisů bohatě kvetou – v barvách není výběr příliš bohatý – odstíny bílé a růžové. Mají již od brzkého jara zvonkovité květy v hustých dlouhých hroznech. Přestože jsou pierisy jedovaté, med z jejich květů toxický není.
Zvláštností všech keřů jsou výrazně barevné čerstvě rašící listy. Ať jde o odrůdy zelené či pestrolisté, nové výhony mají svítivě červenou až oranžovou barvu (Pieris floribunda‘Forest Flame‘). Jiné druhy zas v zimě mění bílé lemy listů na růžové.
Do malých zahrad se pierisy vejdou
Pieris japonský (Pieris japonica) ‘Prelude‘ je keřík vysoký od třiceti do šedesáti centimetrů, rozložitě rostoucí, sytě zelený s bílými květy od března do května. Nově rašící listy jsou pestře oranžové, velmi výrazné.
O něco vyšší, dorůstající výšky kolem jednoho metru, je kultivar ‘Katsura‘ s růžovým květenstvím a vínovými výhony. Bílým lemem listů v zimě růžovějícím a bronzovými výhony se chlubí ‘Variegata‘, vysoká kolem půldruhého metru.
Mezi oblíbené kultivary patří ‘Carnaval‘, červěně rašící pieris s pestrým žlutozeleným olistěním. V zimě se světlá barva může změnit na žlutorůžovou, v každém případě upoutá keř pozornost ve všech ročních obdobích.
Do malé zahrady se bude hodit i Pieris floribunda v kultivaru ‘Forest Flame‘. Kvete brzy zjara smetanově bílými květy, raší ale nepřehlédnutelně v ohnivě červené barvě.
Výrazně odlišná barva nově rašících listů je pro pierisy typická
Konvalinkové keře
Podobnost květů pierisu a konvalinek dala vznik tomuto „domáckému“ názvu, nejspíš je ale pod ním budete těžko hledat. Spíše se zaměřte na botanické názvy oněch sedmi druhů:
Svými květy rozzáří menší druhy pierisů i skalku
- P. cubensis – původní druh z Kuby
- P. floribunda – původem z východu Severní Ameriky, často pěstovaný a oblíbený
- P. formosa – z horských oblastí Číny a Himáláje
- P. japonica – domovem v Japosku, Číně a Taiwanu, rozšířený a často pěstovaný
- P. nana – pochází z Japonska a Sibiře, patří k nižším druhům
- P. phillyreifolia – americký druh, u nás méně častý
- P. swinhoei – domácí čínský druh pierisu
Pěstování zvládnete
Pieris má podobné nároky jako pěnišníky či azalky, také se s nimi velmi dobře kombinuje ve výsadbách. Vyžaduje vlhčí zem, ale přemokřené půdy mu neprospívají. Ani stanoviště na úpalu není to pravé. Zavděk přijme místo chráněné před větrem.
Při výsadbě nezapomeňte, že kvalitní kompost a dobrá kyselá rašelina usnadní rostlinám sžívání s novým stanovištěm. Důležitou roli hraje také důkladná podzimní zálivka.
Nedostatkem vláhy poškozený pieris se bude místo kvetení snažit nabrat ztracené síly
Zimy se nebojte
Pierisy jsou zimovzdorné, bez problémů snášejí naše podmínky, ale ublížit jim mohou holomrazy. Těch se obvykle dočkáme v první části zimy, proto není na škodu zaopatřit rostliny (a zvláště čerstvě vysazené a mladé) nastýlkou z rašeliny, chvoje i slámy.
Stálezelené, volně rostoucí keře není potřeba upravovat řezem. Pierisy rostou celkem pravidelně a mají dostatečně hustý vzhled, proto jedině suché poškozené větve je nutné v předjaří vyřezat.
Druhy s barevným lemem listů vyniknou v sousedství tmavších jehličin
Pieris se hodí k výsadbě do skalek – doporučuji nižší druhy, jako společníky pěnišníků a azalek. Pěstovat jej lze i v nádobách (tam pozor na promrznutí, raději zapusťte květináč do záhonu a zakryjte povrch kolem keře nastýlkou). Jako solitéra ve společenství jehličin vynikne pieris nejvíce v době květu a rašení.