Nad Českou republikou se vznáší riziko masivního rozšíření nejzávažnějšího živočišného škůdce kaštanovníků, nebezpečné vosičky žlabatky. Státní rostlinolékařská správa proto žádá o pomoc při hledání napadených exemplářů těchto stromů, které u nás byly prodávány.
Několik set napadených rostlin kaštanovníku setého (Castanea sativa) k nám bylo dopraveno z Itálie. Neprodané kusy jsou již zlikvidovány, zbylých téměř 200 stromků se dostalo do zahradnických center rozmístěných po celé České republice.
Pořídili jste v poslední době kaštanovníky? Neprodleně je zkontrolujte!
Rostlinolékařská správa v současné době provádí intenzivní kontroly u subjektů, jimž byly napadené kaštanovníky prodány, neboť je nezbytné dohledat všechny rostliny z partie, u níž byl potvrzen výskyt škůdce, a byly expedovány na území České republiky.
Žlabatka způsobuje hálky a deformaci listů; foto: Jerry A. Payne, USDA Agricultural Research Service, USA, Bugwood.org
„Pěstitelé, kteří si v nedávné době zakoupili a vysadili stromky kaštanovníků, by měli věnovat zvýšenou pozornost těmto rostlinám a při podezření z výskytu tohoto škůdce ihned informovat kterékoli naše pracoviště,“ vyzývá ředitel Státní rostlinolékařské správy Zdeněk Mach.
Jak žlabatku rozpoznat
Zatímco v době nákupu rostlin kaštanovníku nebyly příznaky jejich napadení žlabatkou patrné, v současné době by je měli pěstitelé jasně poznat. Těmito příznaky jsou hálky, způsobené žírem larev, které se začínají vyvíjet od dubna.
Hálky dorůstají v průměru od 5 do 20 milimetrů. Tvoří se na větvičkách, listových řapících nebo na středním žebru listu, jsou zeleně či růžově zbarvené a často obsahují části vyvíjejících se listů, stonků a řapíků. U silně napadených stromů dochází k postupnému žloutnutí a řídnutí koruny a zároveň k celkovému oslabení růstu.
Podle evropské i národní legislativy je tento škodlivý organizmus zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území České republiky a každý, kdo zjistil jeho výskyt nebo má důvodné podezření z výskytu, je povinen toto zjištění nebo důvodné podezření neodkladně ohlásit rostlinolékařské správě.
Dotazy, hlášení nebo podezření z výskytu zasílejte na e-mailovou adresu teren@srs.cz.
Co je známo o žlabatce (Dryocosmus kuriphilus)
Jedná se o drobného hálkotvorného zástupce blanokřídlého hmyzu s původním rozšířením v Asii. Způsobuje vážné ekonomické a ekologické škody, ztráty na produkci jedlých kaštanů kolem 60 až 80 procent a při opakovaném silném napadení ojediněle i úhyn stromů.
V důsledku vysokého invazního potenciálu byl tento druh v posledních letech zavlečen také na území Evropské unie. Jeho usídlení na našem území by mohlo mít za následek environmentální degradaci oblastí s výskytem kaštanovníků, a dokonce omezení školkařské produkce kaštanovníků.
Zatím nejblíže k hranicím České republiky byl nález žlabatky zaznamenán v Maďarsku, a to v roce 2009 na jedné rostlině kaštanovníku a v roce 2010 na čtyřech rostlinách kaštanovníku. Všechny pocházely z Itálie.
Do okruhu hostitelských rostlin žlabatky patří různé druhy kaštanovníků (Castanea spp.). Z asijských druhů se jedná zejména o kaštanovník vroubkovaný (C. crenata), měkoučký (C. mollissima), Seguinův (C. seguinii) a Henryův (C. henryi), ze severoamerických druhů například kaštanovník zubatý (C. dentata), nízký (C. pumila) a olšolistý (C. alnifolia).
Mezi hostitelské druhy patří také původní evropský druh kaštanovník setý (C. sativa) – též jedlý. Napadány jsou i mezidruhové hybridy kaštanovníku, některé z nich i přednostně.
Žlabatka (Dryocosmus kuriphilus) je celosvětově považována za nejzávažnějšího živočišného škůdce kaštanovníků; foto: Gyorgy Csoka, Hungary Forest Research Institute, Hungary, Bugwood.org
- Žlabatka napadá pouze rostliny rodu Castanea spp., nikoli rostliny jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), který je známý také pod názvem kaštan koňský.
- Vajíčko škůdce je oválného tvaru, mléčně bílé s dlouhou stopkou, délky 0,1 až 0,2 milimetru. Larva je protáhlá, smetanově bílé barvy, bez očí a nohou, její tělo je zřetelně článkované. Kukla má černou nebo tmavě hnědou barvu o délce až 2,5 milimetru.
Dospělci mají dva páry blanitých křídel, přední jsou delší než zadní. Tělo je černé, dlouhé kolem 3 milimetrů. Nohy, první dva články tykadel, vrcholová část clypeu a čelisti mají žlutohnědou barvu. Poměrně dlouhá tykadla jsou složená ze 14 článků. Hlava má jemnou skulpturu, štít je lesklý a hladký. Na štítu jsou patrné dvě podélné rýhy, které se vzadu sbíhají.
Žlabatka má jednu generaci za rok. U tohoto druhu jsou známy pouze samičky, rozmnožování probíhá partenogenezí. Dospělé žlabatky se líhnou v závislosti na nadmořské výšce, expozici stanoviště apod. od konce května do konce července. Optimální teplota pro jejich aktivitu je v rozmezí 25 až 30 stupňů Celsia.
Samička klade vajíčka do pupenů po skupinkách, obvykle 3 až 5 vajíček dovnitř jednoho pupenu, přičemž jedna samička může celkem naklást přes 100 vajíček. Do jednoho pupenu může klást více samiček, ten tak může obsahovat od 20 do 30 vajíček.
Vylíhlé larvy, které přezimují v pupenech, od poloviny dubna následujícího roku vytvářejí na mladých výhonech kaštanovníku hálky, které mají 5 až 20 milimetrů v průměru.
Hálky jsou zeleně nebo růžově zbarvené a často obsahují části vyvíjejících se listů, stonků a řapíků. Tvoří se na mladých větvičkách, listových řapících nebo na středním žebru listu. Žír larev trvá 20–30 dní, ke kuklení dochází v hálkách.
Detail hálky; foto: Jerry A. Payne, USDA Agricultural Research Service, USA, Bugwood.org
Dospělci (samičky) žijí okolo 10 dnů a část doby života stráví vytvářením výletového otvoru z hálky. Po vylíhnutí dospělců hálky vyschnou, zdřevnatí a zůstanou na stromě i více než dva roky.
Zatímco hálky jsou na rostlině velmi nápadné, vajíčka a larvy prvního instaru, ukryté uvnitř pupenů, nemohou být běžnou vizuální prohlídkou zjištěny.
Hlavní cestou průniku žlabatky do nových oblastí je dovoz hostitelských rostlin určených k pěstování z území, kde se tento druh vyskytuje. Rizikovým materiálem jsou mladé rostliny kaštanovníku či rouby.
Na kratší vzdálenosti se žlabatka šíří přeletem dospělých samic v období jejich letu, tj. od konce května do konce července. Že je tento způsob šíření rovněž významný, dokládá rychlost postupu tohoto druhu v zamořených oblastech, literární prameny se v údajích o rychlosti šíření liší v rozmezí 8 až 25 kilometrů za rok.
V menších sadech může být populace žlabatky omezována prořezáváním a likvidací napadených výhonů před vylíhnutím dospělců. Zkoumají se možnosti insekticidního ošetření, vhodné přípravky pro účinnou ochranu však nejsou dostupné.
V oblastech původního rozšíření účinně omezuje populace žlabatky řada přirozených nepřátel, zejména parazitických blanokřídlých (chalcidky), z nichž některé druhy se jeví jako vhodné pro metodu masového vypouštění.
Čínský druh krásenky Torymus sinensis byl jako organizmus pro biologickou ochranu již introdukován do Japonska a Koreje, kde se jeho masové vypouštění ukázalo jako úspěšná metoda ochrany. Využití organizmů pro biologickou ochranu v evropských podmínkách je však stále předmětem výzkumu.
Zdroj: Státní rostlinolékařská správa (Ing. Jana Spurná, Ing. Tomáš Růžička