Rosnatky jsou jedním z nejrozsáhlejších rodů masožravek. Mají spoustu zástupců a důmyslných životních strategií. Vyskytují se téměř všude kromě polárních oblastí a míst s nedostatkem vláhy.
Jedná se totiž o velmi vlhkomilné rostliny. Jejich charakteristické listy, poseté drobnými masožravými tentakulemi s kapičkami sekretu, mají veliký odpar, a rosnatky tudíž během vegetace nedokáží vodou šetřit.
Hmyz někdy vábí i vůní
Potenciální kořist k sobě vábí třpytem kapek a u některých druhů (Drosera indica) i silnou medovou vůní. Po dosednutí na list už není pro hmyz cesty zpět. Čím více bojuje, tím víc se máčí v husté lepivé tekutině. Listy u většiny druhů jsou navíc schopny aktivně se tvarovat tak, aby kořist co nejlépe obepínaly a fixovaly.
Drosera aliciae je druh vhodný i pro naprosté začátečníky • Druhy disponujícími dlouhými úzkými listy, jako je Drosera indica, dokáží kořist svými listy doslova obmotat
Trvalky i letničky
Pro pěstitele jsou asi nejtypičtější zástupci z tropů a subtropů, kteří rostou celý rok bez větších změn. Sem bychom zařadili většinu běžně pěstovaných druhů, jako Drosera capensis, Drosera spathulata, Drosera aliciae nebo Drosera indica.
Kdo by neznal rosnatky kapskou (Drosera capensis)! Snad většina pěstitelů masožravek začínala právě s ní • Našli byste v zimě na rašeliništi hibernakulum rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia)?
Poslední zmíněná ale již symbolizuje druhy, které se chovají jako letničky. Během vegetační sezony vytvoří dostatek semen a posléze uhynou. Populace se takto periodicky obnovuje ze semen. Většina v přírodě jednoletých druhů vyžaduje takové i pěstování.
Narazíte na ně i v Česku
Že už jste se s rosnatkami setkali i v naší přírodě? Možné to je. U nás se totiž vyskytují hned tři druhy a jeden jejich kříženec. Nejčastější je Drosera rotundifolia rostoucí na spoustě turisticky přístupných rašelinišť.
Drosera menziesii je zástupcem australských hlíznatých rosnatek. Její drobné kulaté listy nese vysoký stonek • Některé druhy se mohou pyšnit nádhernými květy. Na obrázku Drosera petiolaris
A jak přečkává naši krutou zimu? Na podzim vytvoří takzvané hibernakulum, tedy odolný přezimovací pupen. Podobnou strategii využívají i druhy mírného pásu jiných částí světa. V kultuře tyto rostliny ocení celoroční pěstování venku.
Existují i hlíznaté druhy
Na rosnatky je velmi bohatá Austrálie. Jak se však vypořádaly s tím, že dostatek vláhy je jen sezonní a během horkého léta je půda vyprahlá? Jednoduše. Tvoří hlízy.
Takzvané trpasličí rosnatky jsou malé, ale šikovné. Vyvinuly si dokonalý způsob rozmnožování pomocí rozmnožovacích tělísek zvaných gemmy. Na obrázku Drosera sewelliae • Drosera filiformis má podobnou ekologii jako naše domácí druhy, přestože je její domovinou Severní Amerika
Díky tomuto faktu jsou pro nás, pěstitele, tvrdším oříškem. Přesto se s nimi u kolegů můžete setkat poměrně často, protože svou náročnost kompenzují netradičním vzhledem – mnoho z nich vytváří dlouhé šplhavé stonky.