Sortiment pnoucích letniček se v posledních letech rozrostl o druhy dříve neznámé. Připravila jsem pro vás přehled těch druhů, které sama hodnotím jako zajímavé. Klasikou zůstávají pnoucí okrasné fazole (Phaseolus coccineus), lichořeřišnice (Tropaeolum majus), okrasný svlačec (Convolvulus trikolor) nebo hrachor (Lathyrus odoratus).
Druhy známé i neznámé
K nim časem přibyly další druhy – například vilec (Cobea scandens), vigna čínská (Phaseolus caracalla) či kvamoklit (Quamoclit cardinals). Romantické jméno má Černooká Zuzana (Thunbergia alata), štětinatci laločnatému se říká vakovec (Echinocystis lobata).
Neměla by vám chybět ani bohatě kvetoucí a bujně rostoucí povijnice (Ipomea purpurea). Semena všech popínavek jsou běžně k dostání v prodejnách zahradnických potřeb a v zahradnických centrech, balení stojí od deseti do dvaceti pěti korun, podle druhu popínavky.
V barvách i druzích je výběr bohatý
Předpěstovat, nebo vysévat na záhon?
Většinu popínavých letniček je dobré předpěstovat, protože pak rychleji zaplní prostor, který chcete ozelenit, a dříve pokvetou. V teplejších oblastech lze vysévat například lichořešnici, hrachor nebo povijnici přímo do půdy koncem dubna.
Předpěstování je jednoduché: semena se vysévají v průběhu března do misek nebo truhlíků a po vytvoření prvních pravých lístků se mohou přepichovat. Teplota pro klíčení postačí mezi patnácti až osmnácti stupni.
Doba klíčení se pohybuje od jednoho do dvou týdnů. Po přesazení, jakmile rostlinky dorostou výšky kolem deseti centimetrů, budou potřebovat oporu pro další růst. Postačí obyčejná špejle, ke které se přichytí.
Semena všech fazolí jsou po tepelném zpracování vhodná i ke konzumaci
Lichořeřišnice: neotevřená poupata lze zavařit stejně jako kapari
Dá se pěstovat na záhonech či v nádobách jako plazivá letnička ne vyšší než třicet pět centimetrů. Při opoře však doroste až do dvou až třímetrové výšky. Lze ji pěstovat i z přímého výsevu počátkem května.
Lichořeřišnice je citlivá na mráz, proto bývá spolehlivější vysadit předpěstované rostliny až po zmrzlých. Sázejte je na vzdálenost čtyřicet centimetrů, na slunné stanoviště a dopřejte jim dostatek vláhy a pravidelné přihnojování.
Květy v barvě žluté (odrůda 'Zlata') nebo oranžové ('Lososová záře') mívají průměr kolem pěti centimetrů. Kvete od počátku června do září, kdy můžete sbírat semena pro výsev v příštím roce. Odrůda 'Out of Afrika' má bíle panašovaný list a vyšší nároky na světlo.
Povijnice s velkými květy
Krásnými květy v barvách bílé, modré a růžově červené pokvete povijnice od konce května (z předpěstovaných rostlin) až do zámrazu. Z přímých výsevů počátkem května kvete od poloviny června.
Dobře se pne po plotech i ovíjí po sloupech do výšky více jak tří metrů. Má ráda slunce, živnou a nepřemokřenou zahradní zeminu a pravidelné přihnojování. Chladné a mokré léto jí naopak škodí, většina rostlin uhyne.
Povijnice vytváří spoustu semen, takže v místě, kde poroste letos, vyrazí i další rok. Pokud se smíříte s tím, že bude mít květy pouze fialové, nemusíte se o další pěstování příliš starat.
Modrá povijnice mění během dne barvu květu od světlé lila po tmavě modrou
Voňavý hrachor
Pnoucí hrachor dorůstá maximálně do dvou metrů výšky, není ovíjivý – proto potřebuje jako oporu spíše mříže, pletivo nebo síť. Vyhovuje mu mírně polostinné stanoviště, případně slunné bez poledního úpalu.
Mladé rostliny vysazujte po třech až pěti kusech na půlmetrovou vzdálenost a zaštípněte vrcholovou část. Hrachor se tak rozkošatí a více pokvete. Dozrálé lusky po odkvětu odstraňujte, docílíte delší doby kvetení.
Hrachor je krásná rostlina určená k řezu, můžete si vybrat: velkokvětá je odrůda 'Spencer', zvláštní žíhané květy má 'Crimson and Blue Ripple'. Nízký hrachor pro řez květů 'Cupidon' dorůstá pouhých dvaceti centimetrů.
Dodržujte důležité pravidlo, že hrachor se nemá pěstovat na jednom místě dva roky po sobě. Neprospíval by a nekvetl. Tříletá pauza je už dostačující.
Chladivě působí v horkém létě sněhobílá barva květů hrachoru
Černooká Zuzana
Žluté, oranžové a bílé květy s tmavým středovým očkem daly jméno této bujně rostoucí popínavce. Předpěstování trvá něco přes dva měsíce, pak ji můžete vysadit na stanoviště chráněné před větrem, jelikož Thunbergia je křehká a vítr či prudký déšť ji poškodí.
Poroste i v polostínu, ale pak méně pokvete. Na slunečném stanovišti má vyšší nároky na pravidelnou zálivku a přihnojování. Pěstovat ji lze ve větší nádobě (sesazené dvě rostliny působí košatěji), ve volné půdě potřebuje vzdálenost třicet centimetrů.
Máte-li zimní zahradu, vyzkoušejte tuto rostlinu přezimovat, ale vězte, že půjde opravdu jen o pokus – ne vždy se to podaří. Takový neúspěch ovšem nevadí, není problém rostlinu příští rok opět předpěstovat ze semene.
Tmavooká Zuzana se s vámi bude vyhřívat na letním slunku
Vilec je kobea
Liána z tropických oblastí Mexika bývá k vidění v botanických zahradách, jinak se u nás pěstuje jako letnička. Předpěstování je nutné od března, jinak byste se z přímého výsevu květů dočkali až koncem léta.
Ovíjivá kobea narůstá do více jak čtyř metrů a pokvete vám na slunném stanovišti od července do zámrazu. Červené, modré, fialové nebo bílé květy mají zpočátku zelenavou barvu a postupně se vybarvují.
Zaštípnutím kobeu donutíte ke košatosti a většímu množství květů, prospěje jí pravidelné přihnojování a zálivka. Semena nesbírejte, většinou nedozrají. Ani přezimování se příliš nedaří, pouze ve vytápěné zimní zahradě je naděje, že ji uchováte do jara.
Vakovec není zvíře
Jmenuje se správně štětinatec laločnatý a je to liána z čeledi tykvovitých. Má-li se kde přichytit, na metry nehledí a roste až do mrazů. Vakovec nemusíte předpěstovávat, stačí vyset koupená semena k opoře buď na podzim, nebo brzy zjara.
Rozmnožuje se většinou samovýsevem, a pokud má dobré podmínky (výživnou zem, teplo) stává se, že poroste až příliš bujně. Patří tedy tam, kde je třeba zakrýt velkou plochu, a to i po více let.
Květenství je nenápadné, bílé. Pěkné jsou velké, tmavě zelené listy. Zajímavý plod má tvar asi pěticentimetrové oválné bobule s měkkými ostny. Uvnitř mezi čtyřmi přepážkami najdete plochá semena podobná melounovým.
Plody štětinatce najdou využití při aranžování
Poznejte kvamoklit
Další méně známá, bujně rostoucí liána. Předpěstovaná od března se po polovině května vysazuje na stanoviště. Má zajímavé hluboce laločnaté listy a tmavě červené květy (odrůda 'Cardinal') ve velkém množství. V příznivém počasí pokvete od června do konce září.
Vyžaduje chráněnou, slunnou polohu a jako všechny popínavky dostatek živin a vláhy. Zaštipování snáší dobře a pěkně se rozvětvuje, hodí se na pergoly i balkony buď pěstovaná v nádobách, nebo ve volné půdě. Přezimování se nedaří, ale každoročně jsou semena běžně v prodeji v zahradnických centrech.