Říká se, že čím větší máme možnost výběru, tím hůře – mnohdy je pak těžké se rozhodnout, zda dát přednost tradičním materiálům, nebo raději těm novějším. Navíc dnes obecně platí, že podlahoviny, jež se běžně používají v bytech a domech celoročně obývaných, pronikají i do míst, kde nejsme tak často. Což lze říci nejen o PVC, vinylech či laminátech, ale i přírodním linoleu, nebo dokonce o litých a stěrkových podlahách.
V hlavní roli imitace
Navíc současné technologie umožňují vyrobit například dlažbu imitující dřevo téměř napohled k nerozeznání od přírodního materiálu, ale totéž můžeme říci například o PVC krytinách a la dřevo, kámen či keramická dlažba. Moderní imitace jsou zkrátka velice věrné. A proč volit právě nápodobu, a ne originál? Někdy je hlavním důvodem pořizovací cena či náročnost pokládky, ovšem důležitou roli hrají i vlastnosti jednotlivých materiálů. Třeba keramickým dlaždicím napodobujícím dřevo nevadí vyšší vlhkost prostředí, naopak u syntetických krytin, jež připomínají kámen či například keramickou dlažbu nebo beton, si lidé cení na dotyk teplejšího materiálu.
Teplo jako faktor výběru
Široká škála materiálových variant je však jen jednou stranou mince. Ta druhá je mnohem prozaičtější – hodí se daný materiál do prostředí vaší chalupy i prakticky? Zásadní není jen faktor opotřebení (na každé krytině se opotřebování projevuje jinak, navíc na chalupě se tolik neřeší otázka přezouvání), ale hlavně teplota a vlhkost. Zatímco v bytech či rodinných domech trávíte většinu roku, na chalupách či chatách pobýváte občas. A pokud není objekt temperovaný, jsou tyto prostory obvykle podrobeny nižším teplotám v zimě, ani teploty pod nulou nejsou výjimkou. K tomu si připočítejte i výraznější teplotní výkyvy – pokud zde pobýváte, topíte, když odjedete domů, teploty rapidně klesají.
„Přitom mnohé podlahové krytiny se konstruují pro teploty nad 15 °C, při nižších může dojít k poškození, které je závislé na typu krytiny. Například u vinylových dílců hrozí vznik spár mezi nimi. Také je nutné brát ohled na lepidlo, kterým bývají přilepené – většina produktů se rovněž dimenzuje pro teploty nad 15 °C, při nižších se snižuje jejich lepivost. Stejný problém může nastat i u PVC v rolích,“ vysvětluje Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.
Otázka vlhkosti
Další zásadní parametr představuje vlhkost. Ne všechny víkendové stavby jsou odizolované proti pronikání vlhkosti, navíc se obvykle na delší čas zamykají, bez možnosti větrání. „Kvůli tomu v těchto objektech bývá vlhké klima, které některým podlahovým krytinám nesvědčí.
Nevhodné podmínky pak ovlivňují nejen jejich životnost, ale také vzhled. Prostě nelze počítat s tím, že pokud máte doma třeba dřevěnou podlahu, bude i na chalupě vypadat stejně perfektně. Naopak, s největší pravděpodobností začne časem vykazovat spáry, korýtka nebo stříšky mezi dřevěnými lamelami,“ připomíná Milan Mrkáček. A přidává, že zatímco u dřeva platí, že vlivem vlhkosti nabude na objemu a po odpaření vlhkosti se znovu smrští, u laminátových podlah je to jinak: ty kvůli vlhkosti zvětší svůj objem, jednotlivé dílce podlahy se jakoby o sebe opřou (vystřížkují) a tento stav je nevratný.
Do skupiny přírodních krytin patří také linoleum – i to je náchylnější na vyšší vlhkost, zároveň ale lépe odolává nižším teplotám. Přesto je třeba brát teplotu v úvahu. Linoleum lze pořídit v metráži, pak se lepí k podkladu a spoje se svařují. Toto řešení má dva minusy. Lepidlo je konstruované na minimální teplotu 15 °C, nižší teplota vede ke ztrátě lepících vlastností. Zároveň se spoje svařují a při nízkých teplotách v případě netemperovaných objektů může dojít k praskání těchto svarů. Druhý typ konstrukce představuje linoleum s nosnou HDF deskou (vysoce zhuštěná dřevovláknitá deska) – jde o pokládku plovoucím způsobem. V tomto případě nastává podobný problém jako u laminátových podlah – vyšší vlhkost způsobuje nabobtnání a střížkování krytiny.
Pokud ale máte chalupu dobře odizolovanou proti vlhkosti a zateplenou či temperovanou i v zimě, pak si můžete vybrat jakoukoli krytinu.
Věčný a vděčný kámen
Teplotní výkyvy a také problém vlhkosti tento materiál nijak netrápí. Běžné opotřebení mu neubírá na kráse, naopak patina vzniklá časem se vnímá jako výhoda. Pokud tedy máte na chalupě kamennou podlahu, byla by škoda chtít se jí zbavovat. „Dlažba z přírodního kamene vydrží prakticky déle než jakýkoli jiný povrch a dost možná i déle než samotná chalupa,“ uvádí Pavel Daněk ze společnosti Piedra.
Kamenů samozřejmě existuje řada. Pokud uvažujete, že si pořídíte podlahu právě z něj, je dobré vědět, o jaký typ horniny jde. „V zásadě platí, že vyvřelé nebo přeměněné horniny jsou na podlahu vhodnější. Mezi vyvřelé řadíme například čedič, který vzniká vyvřením lávy a jeho postupným chlazením se rodí šestihranná krystalická struktura. Z přeměněných je nejznámější mramor, který vznikl z krystalického vápence a slibuje výborné mechanické vlastnosti. Naopak usazené horniny, jako pískovec, bych na podlahu nedoporučoval. Všichni jistě známe vyšlapané pískovcové schody.
Tyto horniny mají nejhorší mechanické vlastnosti,“ upozorňuje architekt Dominik Syrový ze společnosti Free Architects. Obecně tedy platí, že pokud zvolíte kámen bez pórů s jednolitou strukturou, kam se nemůže dostat voda, pak jste si podle architekta vybrali velice vděčný materiál. Jistě, může se na něm objevit zašednutí či zašpinění, ale opotřebení vzniká až za neuvěřitelně dlouhou dobu. A na co myslet, když starou podlahu nahrazujete novou kamennou? „Podmínky pro pokládku nejsou ničím zvláštním. Nejvíce je podle mého názoru třeba zohlednit izolaci podkladu od chladu, aby kamenná dlažba zbytečně nepřebírala chlad z podloží. A pokud to je možné, ideálně ještě zvolte podlahové topení,“ doplňuje Pavel Daněk.
Stará dobrá keramika
Opět jde o velice odolný materiál, který už z pohledu tradice na chalupy patří, navíc se snadno udržuje. Zdůrazněme jen to, že pokud se interiérové teploty i v zimě dostanou pod bod mrazu, je třeba i sem volit mrazuvzdornou dlažbu, kterou určuje její nasákavost (nasákavost keramické dlažby je daná jejím přírůstkem hmotnosti v procentech po nasycení vodou, za mrazuvzdornou se považuje dlažba s nasákavostí pod 3 procenta a u vysoce slinuté dlažby pod 0,5 procenta). „Myslete ale i na lepidlo použité při pokládce. V zimě podchlazená konstrukce se při postupném prohřívání na jaře silně rosí, a to se na dlažbě projeví vrstvičkou vody. Teplotní spád může v poměrně krátké době činit i 35 stupňů, což je pro konstrukci výrazná změna.
Abyste zabránili vyskákání dlažby, je třeba použít kvalitní interiérové lepidlo – doporučuji třídy C2, tedy lepidla s vysokou přídržností,“ podotýká Miroslav Levora ze společnosti Lasselsberger. Odolnost keramické podlahy je daná výrobním materiálem, obecně lze rozlišit dlažby na neglazované a glazované. U glazovaných dlaždic si všimněte i stupně otěruvzdornosti, který se označuje jako PEI a dále číslicemi 1 až 5. Čím vyšší stupeň, tím dlažba snese větší provozní zátěž.
„Na chalupy doporučuji PEI 4 až 5, právě s ohledem na pohyb ve venkovní obuvi a nanášení písku zvenčí. A všude tam, kde hrozí mokrý povrch, je třeba zvolit dlaždice s protiskluzovým povrchem. I protiskluznost dlažeb se měří, v tomto případě je určená písmenem R a číslicí. Na terasy a jiné venkovní prostory vybírejte dlažbu z kategorie R9 nebo R10. A to i přesto, že platí – čím vyšší protiskluznost, tím horší čistitelnost,“ připomíná Miroslav Levora.
Tradiční dřevo
Přestože není tak odolné vůči vlhkosti jako kámen nebo keramika, naopak výkyvy vlhkosti se na něm podepisují (nabobtná a opět se smrští), na chalupách se na podlahy vždy používalo a patrně bude používat i nadále. Pokud uvažujete o nové podlaze právě z tohoto materiálu, mějte to na paměti. Ale i to, do jaké míry se pak v průběhu let dá zvolená krytina renovovat. Z pohledu renovace rozlišujeme krytiny z masivu, dvou- či třívrstvé podlahoviny a dýhované podlahy. Podstatné je totiž to, že při jednom zbroušení se krytina sníží přibližně o 1 milimetr.
U několikacentimetrového masivu to není problém, ten lze během jeho života zbrousit i několikrát. „U vícevrstvých krytin záleží na tloušťce nášlapné vrstvy, která podle typu konstrukce může mít 2, ale i 6 milimetrů. Naopak zbrousit nelze dýhované podlahy, protože zde je nášlapná vrstva vysoká maximálně 1 milimetr,“ říká Milan Mrkáček. U dýhovaných podlah se proto volí zdrsnění povrchu a obnova povrchové úpravy, avšak to je nutné provést dříve, než dojde k poškození samotné dýhované vrstvy. Jinak platí, že zbrousit lze jak podlahy s olejovaným, tak lakovaným povrchem. Které jsou na chalupu praktičtější? „Já osobně bych zde preferoval olej, a to z důvodu snadnějších oprav drobných poškození a vad.
Dále dřevěné podlahy můžou v nevhodných klimatických podmínkách vrzat, a právě jejich naolejování pomáhá tento nepříjemný efekt snížit,“ podotýká Milan Mrkáček. Na výběr je opět několik možností, používají se oleje přírodní, jež neuzavírají póry a pronikají do hloubky, dále oleje tvrzené UV světlem, které slibují vyšší odolnost proti opotřebení, a oleje voskové, jež lépe odolávají působení vody. Ale všechno má svá pro i proti – lakované dřevěné podlahy jsou přece jen mechanicky odolnější než olejované. Na závěr jen připomeňme, že nejde pouze o správnou volbu finálního povrchu podlahy, tedy samotné krytiny. Právě v místech s vyšší vlhkostí a nestabilní teplotou je nutné pečlivě řešit složení celé podlahy, tedy i podkladu.
Nebojte se stěrkových podlah
I na chalupu si můžete pořídit moderní stěrkovou podlahu. „Stěrku lze aplikovat například i na stávající dlažbu a tímto způsobem snadno zmodernizovat podlahu. Finální vrstva bude vysoká asi 2 až 3 milimetry a povrchově se upravuje tak, aby odolala běžnému mechanickému zatížení i se snáz čistila.
Na výběr je řada barev, mezi oblíbené patří imitace betonu, ale také kovu či mramoru,“ uvádí Jan Müller ze společnosti Monolitdesign. Z dalších výhod jmenujme povrch beze spár, což je praktičtější na údržbu, rovněž se snadno renovuje (jednou za několik let se povrch přebrousí a přelakuje). A protože existují i stěrkové materiály, jež se dnes běžně aplikují do koupelen, netřeba se obávat ani běžné provozní vlhkosti, ovšem vzlínání zemní vlhkosti je na závadu. Pod stěrku lze rovněž použít i podlahové topení, je však nutné dodržet zásadní pravidlo – jeho pomalý náběh.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.