Když se řekne septik nebo žumpa, většina z nás ví, o čem je řeč, ovšem domovní čističky odpadních vod (dále jen DČOV) ještě nejsou tak známé. Pokud o některé z nich uvažujete, musíte si nejprve odpovědět na řadu otázek. Abychom vám to usnadnili, položili jsme je za vás. A aby naše odpovědi byly skutečně „od pramene“, konzultovali jsme je s Ing. Janem Topolem z firmy TopolWater.
Kdy má smysl pořídit si DČOV?
Když bydlíte zpravidla v rodinném domě v místě, kde se nelze napojit na obecnou nebo městskou kanalizaci zakončenou městskou čistírnou odpadních vod, a přitom denně produkujete odpadní vody (v případě běžné rodiny jde o 0,5 až 1 m3/den) a z jakýchkoli důvodů neuvažujete o septiku či žumpě.
Kam s předčištěnou vodou?
Obecně se nabízí několik možností – odvést ji veřejnou kanalizací, která není napojená na centrální čističku (musí jít o kanalizaci, která je kolaudovaná jako vodotěsná a do níž se tedy dají vypouštět vody dešťové i přečištěné odpadní), nebo ji vypouštět do povrchových vod (například potok, rybník čili vodní tok poblíž), případně do vod podzemních (nechat ji zasáknout do půdních vrstev). Každý postup má svá pro i proti a mnohdy si ani nemůžete až tak moc vybírat, například není-li poblíž vašeho domova zdroj povrchové vody. A když v místě neexistuje ani veřejná kanalizace, zbývá vám vypouštění do podzemních vod.
Ovšem kromě odpovědi na otázku „kam s ní“ musíte řešit i dodržování zákonů. Například pokud plánujete vypouštění do podzemních vod, potřebujete vyjádření hydrogeologa. Podrobnosti řeší nařízení vlády č. 416/2010 Sb. a k tomu vydaný metodický pokyn. V zásadě však platí, že požadavky na účinnost čištění jsou při vypouštění do podzemních vod podstatně přísnější než při vypouštění do vod povrchových. Jak je to tedy u nich? Problematiku vypouštění do povrchových vod najdete ve vládním nařízení č. 23/2011 Sb. Podle odborníků ovšem vládne v oblasti DČOV mnoho legislativních nejasností, proto vám nezbývá než se vydat podle místa adresy své nemovitosti na příslušný vodoprávní úřad a zde si ověřit, jak to bude ve vašem konkrétním případě zapotřebí.
Obecně se ještě uvádí, že všechny průmyslově vyráběné a prodávané DČOV musejí mít značku CE, což znamená, že byly testované podle evropské normy. U takových čističek by pak mělo být možné instalovat je pouze na ohlášení – bez vodoprávního řízení.
Můžete předčištěnou vodu dále využívat?
To je samozřejmě nejlepší řešení a obecně platí, že se předčištěná voda běžně využívá na zahrádce. Na případ dalšího využití předčištěné vody se přímo nevztahuje ani jedno z výše uvedených vládních nařízení, pouze v nařízení č. 23/2011 Sb. se pro vypouštění do podzemních vod hovoří o požadované kvalitě čištění při dalším využívání, a to u čističek spadajících do III. třídy. Čističky se totiž z pohledu své technické kvality řadí do tří tříd, přičemž III. se považuje za nejkvalitnější.
Ve zmiňovaném nařízení č. 23/2011 Sb. se uvádí, že čistička zařazená do III. třídy má obvykle další stupeň čištění (filtraci, chemické srážení a podobně) a musí být vybavena „odděleným prostorem pro akumulaci kalu“. Dále se píše: „V případě, že vyčištěná voda vypouštěná z DČOV bude znovu využívána (sprchování, mytí, zalévání) nebo bude vypouštěna do vod ke koupání, musí být taková DČOV vybavena i hygienickým zabezpečením (membránová filtrace, UV a podobně).“
„Z praktického hlediska jsou tyto požadavky naprosto správné. To je však v rozporu s dalším vládním nařízením č. 416/2010 Sb. a metodickým pokynem vydaným k tomuto vládnímu nařízení. Zde se uvádí, že ‚rozstřik‘ zalévání je vždy zasakování do podzemních vod a k tomu stačí čistírna, která nemusí mít žádné zvláštní vybavení, dočištění a hygienizaci, jen má splňovat podmínky při certifikaci dosažené účinnosti čištění. Fakticky tedy dochází k legislativnímu zmatku v pojmech,“ uvádí Jan Topol.
Jak pracuje DČOV?
„V ČR se většinou prodávají zařízení s provzdušňovanou aktivační nádrží různých typů, kdy se pak aktivační kal, který je těžší než voda, oddělí od vyčištěné vody. Je to princip známý sto let,“ říká Jan Topol. Obecně se označují jako biologické čističky nebo také čističky aerobní.
V praxi je tedy většina DČOV založená na aerobním způsobu čištění odpadních vod – organická hmota je rozkládána směsí mikroorganismů, které ke svému životu potřebují kyslík ze vzduchu. Každá čistička má obecně tři části: hrubé předčištění, kde dochází k oddělení hrubých nečistot od odpadní vody, dále aerobní čištění – samotné biologické čištění s následným oddělením kalu, který je produktem čištění, a vyčištěné vody. Poslední částí je prostor na skladování produktů čištění.
Lze využít předčištěnou vodu pro jezírko na rybičky, nebo snad i ke koupání?
Pokud čistírna produkuje kvalitní vodu, tak ano. Je však třeba ji doplnit pískovým filtrem, chemickým odstraňováním fosforu (proti řasám) a UV lampou. Prakticky se však jedná o nejdražší variantu DČOV.
Jak si správně vybrat DČOV?
Protože jde o investici v řádech několika desítek tisíc korun, vše pečlivě zvažte. Kromě samotné DČOV nezapomeňte na doplňující náklady na obetonování, propojovací potrubí a kabely, nástavce podle hloubky přítoku, víka, příplatky za elektroniku a podobně. Rovněž se musíte seznámit s návodem k obsluze a pak není od věci navštívit někoho, kdo stejnou čističku už má nějaký ten pátek a je s ní spokojený. Nedoporučuje se kupovat čističku bez dostatečně velkého samostatného kalojemu.
Co vše DČOV zvládne?
Přestože neexistuje podrobný seznam chemických prostředků, které můžou vaší čističce škodit, držte se jednoduchého pravidla – čím méně chemie doma použijete na hygienu, mytí nádobí a další potřeby, tím lépe. Neboli v menší míře lze teoreticky používat všechno, co je k mání v obchodech, a DČOV si s tím většinou poradí. I když pak se může stát, že se dočasně na jeden dva dny zhorší kvalita vyčištěné vody (třeba při víkendovém úklidu), záhy se vše upraví.
Co to však znamená prakticky?
Ve větším množství budou vaší čističce vadit přípravky:
– Biocidní a dezinfekční, protože by mohly zničit mikroorganismy v aktivační nádrži. Jde o výrobky na bázi chloru, jako je Savo, chlornan sodný a podobně, dále pak biocidní chemikálie. Z těchto důvodů je vhodné, pokud má čistička na přítoku vyrovnávací – homogenizační nádrž.
– Chemikálie, které výrazně mění pH, a to ať již do zásadité, nebo kyselé oblasti. Opět jde o různé čisticí prostředky odpadů a další, například ty, které využívají hydroxid sodný nebo kyselinu chlorovodíkovou. Tady skutečně platí už výše uvedené – méně je lépe.
Na okraj: Prací prostředky jsou obvykle zásadité a zvyšují tak pH, proto je třeba tyto hodnoty hlídat a následně je upravovat na neutrální pH 7, a to přípravky, které se používají pro čištění bazénové vody.
A na co byste měli zapomenout?
Do DČOV rozhodně nepatří dešťové a jiné balastní vody, ropné a olejové látky, léky a jedy, plasty, hygienické vložky, noviny… Většina jmenovaných předmětů nebo tekutin je asi všeobecně známá, ovšem nezřídka si lidé myslí, že právě svod dešťové vody do čističky je dobrou volbou, jak získat další zdroj užitkové vody. Není to však pravda, dešťová voda se do DČOV nesmí zaúsťovat. Proč? Každá čistička je stavěná na určitý průtok, který by mohl být za deště překročený.
Jaké jsou náklady na pořízení čističky a její provoz?
Za domovní čističku můžete dát třicet tisíc korun nebo i dvojnásobe, v závislosti na konkrétním modelu a jeho vybavení. Většina malých čističek (do 5 EO – tedy pěti osob v domácnosti) má dmychadlo s příkonem zhruba 50 až 60 W. Spotřeba tedy bývá maximálně 1,5 kW/den. O provoz čističky se pak musíte starat v souladu s provozním řádem, který se přikládá ke každé DČOV, přičemž nejkomfortnější řešení nabízí model vybavený automatickým řízením.
A samozřejmě záleží na jejím typu. Některé DČOV jsou vybavené kalojemem, jiné nikoli. V prvním případě lze zahuštěný kal odčerpat na kompost. U čistíren bez kalojemů se však odčerpává velké množství řídké směsi a tím byste kompost zaplavili. Pak nezbývá než si nechat kal odvážet. Kalojem má obvykle objem asi 0,5 m3 a vyprazdňuje se 2–4x ročně. U čistíren bez kalojemů se aktivační směs odčerpává častěji a větší množství.
Rovněž byste měli vědět, že majitel DČOV, který ji má povolenou na takzvané ohlášení, si jednou za dva roky platí kontrolu zařízení inspektorem, ovšem má-li čističku na vodoprávní povolení (tedy povolení k nakládání s vodami), obvykle hradí dvakrát ročně odběr a rozbor vzorků.
Víte, že...
…čističky nemusejí vždy tvořit jeden výrobek, ve k terém je veškerá technologie? Ověřte si proto, zda nepotřebujete nějaké další samostatné boxy na dmychadlo, propojovací hadice, nástavce , víka a podobně. Z pohledu ryze odborného se máme bavit o čistírnách, ovšem z pohledu všeobecného laického povědomí se používá lidovější termín čistička. Jak lze čistit odpadní vody
...Žumpa: Je bezodtoká jímka, z níž je třeba odpadní vody vyvážet.
...Septik: Jde o průtočnou nádrž, v níž se oddělují z odpadní vody mechanické nečistoty. Je to vlastně anaerobní čistička s účinností asi 25 procent, pokud se voda v septiku zdrží alespoň 5 dnů. Budete-li si ho pořizovat dnes, musí být doplněný přídavným filtrem (pískovým nebo biofiltrem) pro dočištění vody. Je třeba odvážet kal a podobně jako u čističky řešit otázku, kam vypouštět vodu.
...Domácí čistička odpadních vod: Většina z nich je biologických, předčištěná voda se může vypouštět nebo využít například na zahradě, musí se vyvážet kal (nebo ho využít na kompost).
...Kořenová čistička: Potřebuje předčištění septikem, sama však pracuje jen na základě přírodních procesů (rostliny v jezírku), voda se pak může vypouštět či využít zpravidla na zahradě.
...Provoz čističky vychází levněji než vyvážení žumpy. Pokud nemá čistička samostatný kalojem s automatickým odkalováním aktivační nádrže, odkaluje se obvykle automaticky do odtoku.
...Pokud chcete čistou vodu, musíte si buď koupit čističku s plnou automatikou, nebo pečlivě prostudovat návod a udělat si z obsluhy tohoto zařízení své hobby. V prvním případě řídící jednotka s displejem eviduje množství vyčištěných odpadních vod, zaznamenává provozní doby všech strojů, signalizuje a specifikuje potenciální závady.
...Čističku si lze pořídit i s pískovým filtrem pro další dočištění nebo s UV lampou pro dezinfekci vody.
...Většina DČOV potřebuje být stále zásobená odpadní vodou; bez provozu může zůstat v řádech několik dnů až týdnů, jinak by mikroorganismy živící se biologickým znečištěním odumřely. Na trhu však existují i modely, které můžete nechat v takzvaném udržovacím režimu až tři měsíce, a biologie bude stále funkční.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.