Půdokryvné rostliny pro každého

Co jsou půdokryvné rostliny?

Někdy se jim říká také pokryvné, a jak název napovídá, mají výbornou vlastnost: dokáží pokrýt holou půdu plazivými a pnoucími oddenky či větvemi tak, že vytvoří souvislý zelený i kvetoucí koberec.  

To, zda budete chtít místo jen ozelenit, nebo mít rozkvetlou plochu po celé léto, záleží na výběru pokryvných rostlin a podmínkách, které budou muset snášet.  

Po většinu roku bude barvínek hustým zeleným porostem kdekoli v terénu. Zjara vás překvapí záplavou modrých kvítků  

Vhodné téměř do všech míst a poloh

Půdokryvné rostliny najdete mezi trvalkami, listnatými i stálezelenými keři, ani jehličiny nezůstávají pozadu. Pokryvné jsou i některé letničky, ale ty jsou opravdu jen na jednu sezonu, kdy mohou zaplnit prázdná místa před trvalým osázením.  

Pokryvných rostlin je široký sortiment, proto si vyberete do míst stinných i polostinných, najdete rostliny pro místa vlhká i s celodenním úpalem. Podmínkou není ani rovný pozemek, pokryvné rostliny dobře porostou i prudší svahy neprostupnou zelení.

Břečťan poroste téměř všude 

Koberce z trvalek

Půdokryvné trvalky znáte i ze skalek – jsou to ty druhy, jež se rozrůstají tak, že je musíte stále usměrňovat, aby se nerozpínaly tam, kde je nechcete. Tuto jejich schopnost využijte na místech méně pohostinných, trvalky většinou dobře snáší i suché půdy na svahu.  

Představujeme půdokryvné druhy, po nichž můžete šlapat 

Edita Ježková

Okrasná zahrada

Pro výsadbu do takových míst můžete použít huseník (Arabis), štěničník (Iberis), třezalku kalíškatou (Hypericum calycinum), trávničku (Armeria), tvořící sytě zelené trsy, dobře poroste i rozchodník (Sedum spurium).  

Nebojte se ani výsadby vřesů a vřesovců na úpal (nehodí se do svahů), ve stínu naopak vřesy trpí houbovými chorobami. Do stínu a polostínu se hodí například barvínek, který ale roste úspěšně i na slunci.  

Jedna z prvních pokryvných trvalek – plicník – kvete dvoubarevně. Vydrží hodně, decimují ho pouze dlouhá sucha spojená s vysokými teplotami 

Pěkná je i nizoučká plazivá vrbina penízková (Lysimachia) s drobnými lístky, která prokoření v krátké době prostor několika metrů čtverečních. Dobrou pokryvnou rostlinou je i plicník – zjara kvetoucí rostlina s pestrým listem, také bergénie se dobře rozrůstá ve stínu. 

Král stínu a jeho kolega

Některé pnoucí dřeviny lze využít jako půdokryvné rostliny. Jistě znáte břečťan (Hedera) i přísavník (Partenocissus). Břečťan pokryje velkou plochu tmavě zelenými listy i v hlubokém stínu, ale nezklame vás ani na světlých místech. 

Je opravdu dlouhověký a po několika letech růstu prakticky nezničitelný: nevymrzá, nevadí mu vítr, sníh ho nepoláme, a pokud dojde nějaké úhony, i po radikálním řezu těsně u země znovu obrazí. Dobře kopíruje terén a zůstává zelený celé roky.  

Přísavník bývá považován tak trochu za plevelný pnoucí keř, ale zakryje velice rychle a spolehlivě velké plochy. Zářivé podzimní vybarvení má od přírody do vínku za to, že se musí na zimu s listy rozloučit.  

Přísavník poskytne na podzim barevnou podívanou

Hustá výsadba – rychlý výsledek

Půdokryvné trvalky je potřeba sázet dost hustě, pro rychlý efekt z výsadby je to na metr čtvereční asi deset rostlin. Menší a drobnější rostliny (plazivá vrbina) mohou být od sebe na patnáct centimetrů.  

Ani menší množství rostlin není však žádné neštěstí. Plazivé oddenky samy zakořeňují, stačí, když je nasměrujete (a zatížíte oblázkem nebo přichytíte drátěným háčkem), kam potřebujete.  

Po výsadbě jim dopřejte dostatek vláhy, starší rostliny si poradí samy. Pokud se vám porost bude zdát po čase nepěkně „zacuchaný“ a nepřehledný, můžete rostliny sestříhnutím zmladit koncem léta nebo brzy zjara.  

Pokryvné trvalky snáší sucho i stísněný prostor, pokud je po odkvětu seříznete, zazelení holá místa po celý rok 

Pichlavý a neprodyšný porost 

Půdokryvné jehličiny nahradí ve větších zahradách část travní plochy, hodí se jako předsadba před vyšší, barevně odlišné jehličiny. Nemíchejte ale příliš druhů a barev, plocha pak působí neklidně a neuspořádaně.  

Oblíbenými pokryvnými jehličinami jsou jalovce (Juniperus), zvlášť vhodný je jalovec polehlý (J. horizontalis) a jeho kultivary. Mezi nejnižší se řadí kultivary ‘Blue Acres’ nebo ‘Blue Chip’ s výškou kolem třiceti centimetrů. Keře jsou husté, poléhavé, se stříbřitě namodralým olistěním.  

Jalovec položený (J. procumbens) s kultivarem ‘Nana’ svou dvaceticentimetrovou výškou nahradí trávník beze zbytku. Je hustý, poléhavý a světle zelený. Stejně jako předešlé jalovce snáší slunné nebo mírně přistíněné stanoviště, je nenáročný a plně mrazuvzdorný. 

Z cizokrajných soudků

Také mikrobiota pokryje terén

Dobrou službu vám jako pokryvná jehličina prokáže třicet centimetrů vysoká mikrobiota křižmolistá (Microbiota decussata), zbarvující se v zimě do zlatohnědé barvy. Komu nevadí jedovatý tis červený (Taxus baccata), může vysadit jeho kultivar ‘Cavendishii’, rozložitý keř s výškou do půl metru.  

Zajímavý je půdokryvný jedlovec (Tsuga canadensis), pomalu rostoucí poléhavý kultivar ‘Coles Prostrata’. Ten v dospělosti dorůstá výšky kolem dvaceti centimetrů.  

Třebaže jsou tyto jehličiny cizokrajného původu, snáší dobře naše podmínky. Daří se jim ve slunci i polostínu, pouze jedlovec má vyšší nároky na vzdušnou vlhkost a nedaří se mu v suchých místech a vysychavých půdách.  

Růže by chybět neměla

Pokryvné růže uplatníte leckde v zahradě: budou se hodit jako náhrada trvalkového záhonu před tmavé vyšší jehličiny, můžete jimi obroubit vstupní partie zahrady nebo osázet slunný svah.

Jejich pěstování není těžké, výsadba se dělá na podzim, zjara či během celého roku (u kontejnerových rostlin) jako u keřových růží. Stejný je i způsob přípravy půdy – výsadbová jamka s dobrou zeminou a kompostem, pečlivá výsadba a pořádná zálivka.  

Půdokryvné růže vytvoří v době květu voňavý koberec 

Na metr čtvereční postačí dvě rostliny. Během prvního roku by neměly růže nikdy přeschnout, přivítají v horkých dnech i večerní rosení, s přihnojováním začněte až další rok. Nepotřebují řez, pouze usměrnit, porostou-li například tam, kde budou zasahovat do chodníčku.  

Staré rostliny lze po několika letech zmlazovat postupným hlubokým řezem (vždy jen část, aby nezůstávala holá místa a růže stačily dorůstat novými výhony). Pokryvné růže mají menší květy než růže keřové, zato bohatě kvetou v mnoha barevných odstínech od června do zámrazu.