Únor vypovídá o vládě zimy, ale rostliny už se připravují na jaro. Jedněmi z prvních, které je ohlásí svými květy, jsou nepřehlédnutelné bergénie. Poradíme vám, jak je úspěšně pěstovat.
Bergénie, otužilci z východu
Bergénie patří do čeledi lomikamenovitých, což naznačuje, že ve volné přírodě se vyskytuje v horských oblastech. Původní vlastí těchto rostlin, jež dokáží přežít i v extrémních podmínkách Sibiře, je východní Asie. Taková průprava činí bergénie, které nejsou v našich zahradách žádnou novinkou, pro podnebné podmínky České republiky naprosto ideální. Jsou mrazuvzdorné, ale stejně dobře odolávají i palčivým slunečním paprskům.
Jako okrasné rostliny se bergénie pěstují už od poloviny osmnáctého století
Atraktivní po celý rok
Bergénie na sebe strhne pozornost v kterémkoliv ročním období, ale zvlášť na jaře, kdy se ozdobí bílými, růžovými nebo červenavými zvonkovitými květy, sestavenými v dlouhých vijanech, vyrůstajících mezi listy. Všechny druhy jsou celoročně ozdobné nápadně velkými, nejčastěji okrouhlými nebo vejčitými kožovitými listy s výrazným žebrováním. Celokrajné listy se silným stonkem mohou být na obvodu zvlněné či zubaté.
Jejich pěstování je nenáročné
Svěží zeleň listů přechází u některých druhů v zimě následkem nízkých teplot do tmavě červených či fialových odstínů nebo barvy bronzu. Podobně reagují listy i na vysoké teploty, při nichž se mohou barvit do červena.
Jaký druh bergénie si vybrat?
Bergénie vytvářejí impozantní trsy, které se rozrůstají, a proto okolo sebe potřebují dostatek prostoru. Velikost listů a květenství závisí na druhu, jichž se pěstuje asi desítka. Mají-li být bergénie celoroční okrasou, pak volte druhy s barvícími se listy.
Pro skalky a zídky se hodí drobnější odrůdy s nižším květenstvím. U jezírek vyniknou stejně dobře zelené i barevné listy. Do předzahrádek nebo jako solitéry volte velkolisté barevné variety.
Srdcová dáma
Bergénie srdčitá či srdčitolistá (Bergenia cordifolia) patří k nejběžněji pěstovaným druhům. Květy jsou růžově červené s délkou vijanů čtyřicet centimetrů. Vykvétají brzy zjara, kvetení často opakují i na podzim.
V zimě získávají tmavě zelené listy červené zbarvení
Ztepilá dáma
Druhá nejznámější je bergénie tučnolistá (Bergenia crassifolia) s široce vejčitými listy, majícími v průměru dvacet centimetrů. Výška vijanu dosahuje až půl metru, květy mají výraznou růžově nachovou barvu. Běžně se objevují v březnu a dubnu, ale mohou rostlinu zdobit už od podzimu.
Jednou z atraktivních vyšlechtěných variet B. crassifolia je například 'Abendglut' se sytě purpurovými květy, dosahujícími jen třiceti centimetrů, a s listy zbarvujícími se s příchodem zimy do hnědavě bronzové barvy.
Květy jsou nepřehlédnutelné
Něžnou růžovou, která postupně tmavne, rozkvétá varieta 'Baby Doll'. Naopak květy 'Morgenröte' jsou zářivě růžové a vykvétají podruhé v časném podzimu. Bílé květy, přecházející do růžové, má odrůda 'Silberlicht'.
Netypickými úzkými listy, jež v zimě také červenají, se může pochlubit odrůda 'Wintermärchen'. Jsou pro ni charakteristická červená, čtyřiceticentimetrová květenství.
Další příbuzné
V zahradě oceníte i vysoce dekorativní a mrazuvzdornou odrůdu Bergenia pacifica s listy majícími v zimě bronzově červený nádech, bergénii himalájskou (Bergenia stracheyi) s pilovitými listy a jemně růžovými květy či mladší hybridy, jež šlechtitelé označují buď jako Bergenia x schmidtii podle průhonického zahradníka Schmidta, nebo Bergenia x smithii.
I odolná rostlina má své nároky
Bergénie snese prakticky jakékoliv stanoviště od vlhkého stínu přes polostín (například pod řidšími korunami stromů) až po slunečné místo na skalce. V kvalitní půdě bude mít bohaté olistění, ale méně pokvete.
V chudých půdách budou trsy řídké. Na slunci se barevné variety intenzivně zbarví, ale pozor na delší sucho, jehož následkem začnou zasychat okraje listů. Ani trvalé přemokření jí však nesvědčí.
Nejlépe se bergénii daří v kypré, přiměřeně živné půdě s pravidelným přísunem vláhy. Zajistíte-li jí mírně vlhký substrát, hnojení jednou týdně a umístění na světlejším místě, můžete rostlinu pěstovat jako hrnkovou i na balkoně nebo terase.
Dělení trsů je jednoduché
Jak získat další rostliny?
Jednoduše. Buď dělením starších trsů, řízkováním oddenků – nejlépe na jaře – nebo semeny. Semenné množení se provádí hned po sběru semen, a to výsevem do truhlíků nebo přímo na stanoviště. Sazeničky v truhlících se přepichují. Nové rostlinky kvetou až po dvou letech.
Při dobrých podmínkách, především dopřejete-li bergéniím stinné místo, vás mohou tyto rostliny překvapit rozmnožovacími schopnostmi, případně se dokonce stát obtížnými. Pak záleží jen na vás, kolik prostoru jim věnujete.