Celá třetina života člověka se odehraje na lůžku. Malé dítě prospí až devatenáct hodin denně, dospělý člověk se cítí dobře, když spí osm až deset hodin každý den, a starému člověku může stačit jen pět hodin. Jde o to, abychom hodiny, jež máme na spánek vyhrazené, skutečně také prospali. Zdravý jedinec usíná takzvaným mělkým spánkem do půl hodiny po ulehnutí, po prvním stadiu nastane přechod k hlubokému spánku. Také tady jsou dvě formy, souhrnně označené jako delta spánek. Pak následuje stadium charakterizované rychlými pohyby očí – REM. Celý cyklus se v případě zdravého spánku může opakovat i pětkrát za noc. Teď jde o to, abychom si pro zdravý spánek vytvořili podmínky.
Než se uložíme ke spánku
Existují tři zásadní nepřátelé spánku - hluk, pach a světlo. Proto bychom pro ložnici měli pečlivě vybrat dispozici, aby její okna nevedla na hlučnou ulici nebo nebyla hned za slabou zdí koupelna či toaleta, místnost nesousedila třeba s kuchyní a světlo do ní vniklo, jen když budeme chtít. To je důležité, protože hormon melatonin, který celý spánkový cyklus kontroluje, je do organismu vyplavován ve tmě. Jestliže se ujišťujete, že usnete i při svitu pouliční lampy, můžete se také vsadit, že její světlo nejenže zhorší kvalitu spánku, ale může mít i negativní vliv na krevní tlak nebo schopnost termoregulace těla.
Nesmírně důležité také je, abychom si z ložnice nedělali pracovnu a i ta tolik módní televize v ní šla úplně vypnout a na náš spánek tak nedohlíželo rubínové oko stand-by režimu. Měli bychom si dát pozor na barevnost, protože některé syté barvy na stěnách i povlečení pocit klidu rozhodně nevyvolávají. Stejně tak materiály, které jsou ideální v přírodní kvalitě a jemné barevnosti. Jesliže jsme se s tímhle dávno vypořádali, podívejme se teď na to nejdůležitější -na čem budeme trávit onu zmíněnou pomyslnou třetinu života. Jak bude takové ideální lůžko vypadat?
Odpověď je jasná, výběr složitý
Odpověď je jednoduchá, přesto z ní nikdo moudrý nebude - ideální lůžko bude vypadat pro každého úplně jinak. V dobrých firmách, které se výrobou lůžek a matrací na ně zabývají, to už dávno vědí a při výběru produktů nastavují několik filtrů, jež pomocí nároků a přání „prosejí“ produkci tak, že nakonec na výběr zůstane velice úzký okruh výrobků. Všechny firmy by pak měly poskytovat výrobek s tím, že je možné jej do určité doby vrátit. Nikdo totiž z chvilkového vyzkoušení produktu v obchodě nemůže zjistit, jak se mu bude z něho vstávat po osmi hodinách.
Při ulehnutí se sice můžeme cítit dobře, ale nekvalitní matrací nebo roštem si zaděláváme na dlouhodobé problémy se zády. To, že si je můžeme v různých prodejnách nejen osahat, ale i vyzkoušet v horizontální poloze, ještě neznamená opravdové otestování. Nepomůže vám ani ukázka průřezu vychvalované matrace. Při každé takové koupi si tedy rozhodně zajistěte, kdy ještě můžete zboží vrátit, jestliže s ním nebudete spokojeni.
Našemu vkusu můžeme přizpůsobit rám postele. Je dobré si pohlídat výšku bočnice s ohledem na výšku vybraného rámu a matrace na něm. Velikost je standardizována, a tudíž si k rámu budeme moci bez problémů vybrat odpovídající rošt. Mluvíme o roštu, třebaže jsou dosud k mání různé desky. Ani sebevíce děrované neumožní odvětrat matraci tak, jak je žádoucí.
Lamely, nebo talíře na roštu?
Nejčastěji žádané a také nejpraktičtější jsou lamelové rošty, které dobře pruží, ale i nepružné dřevěné lišty mají své zastánce. Ty se hodí především pod pěnové matrace s vyšším jádrem, pod klasické pružinové nebo jejich novodobou obdobu, tedy matrace taštičkové, u nichž je hned několik set pružin (špičkové jich mají až tisíc) uloženo jednotlivě ve zvláštních kapsičkách a na nich je pak položen vysokogramážní filc, jenž spolehlivě rozloží jejich zatížení.
Rošty lamelové však mohou pomoci s vyrovnáváním tlaků vyvíjených na ně položenou matrací. Zvláště ty, které mají lamely uloženy ve výkyvných plastových nebo pryžových pouzdrech či výkyvných pouzdrech s různě tuhými kuličkami. Při koupi takového roštu se zajímejme o počet lamel, jejich šířku a tloušťku. Větší počet lépe podpoří matraci, která by se mezi jednotlivými listy neměla prohýbat; ideální je podle odborníků osmadvacet lamel. Jejich hustota se také může lišit, třeba v oblasti pod hrudníkem nebo u boků. Je-li jich více a jsou tenčí, lépe pak reagují na proměnu tvaru těla, které se obrací z jednoho boku na druhý nebo na břicho.
Lepší rošty mají také lamely potažené materiálem, jenž zabraňuje klouzání matrací - zajímavý je třeba potah korkem. Pak si můžete vybrat rošty mechanické nebo s elektromotorem, čím více poloh nabízejí, tím vyšší je cena. U jednodušších lze napolohovat jen část pod hlavou nebo nohama, dražší umožní třeba i posazení. Ještě dráže vyjdou talířové (bývají označovány také jako křidélkové nebo destičkové) rošty, které mají na lamelách pružné, do všech stran ohebné segmenty, jež se pak přizpůsobují tlaku nejen v pásech jako lamely, ale i v jednotlivých bodech.
Hmotnost, styl i věk rozhodují
Výběr dobré matrace je nejchoulostivější. Má být pevná, ale přitom se v místě, kde na ni zatlačíme, poddat tlaku. Při poloze vleže na boku má být linka páteře ležícího člověka v ideálním případě rovná. Před koupí matrace bychom si měli promyslet, čemu bude vystavena. Nejdříve musíme znát pochopitelně rozměry, přičemž odborníci většinou doporučují, aby na dvoulůžku byly raději matrace dvě než jedna veliká, s různými vlastnostmi odpovídajícími stavbě mužského a ženského těla.
Nutné je znát hmotnost osoby, která na ní bude spát. Podle ní vybereme její tvrdost. Je pravda, že lidé mají tendenci akceptovat takovou tvrdost, na jakou byli doposud navyklí, ale měli by především počítat s váhou, která na matraci spočine. Obecně platí, že lidé s vyšší hmotností by si měli vybírat tvrdší matrace, naopak lehčí lidé si mohou vybírat z těch měkčích. Tvrdost také volíme podle způsobu spaní. Jestliže nejčastěji spíme na boku, pak je namístě volit matraci měkčí, tvrdší bude vhodnější pro ty, kteří spí na zádech či na břiše. Jestliže se dostaneme do konfliktu typu „vážím přes metrák a spím na boku“, upřednostníme hmotnost.
S tou polohou se to totiž má tak, že i při klidném spánku ji za noc změníme více než padesátkrát. Tvrdost se uvádí většinou v pěti stupních od extrémně měkké po extrémně tvrdou. Nejměkčí si pořizuje málokdo, hodí se spíše na občasné - třeba víkendové - přespání. Čím tvrdší, tím pak přibývá mezi zájemci mužů. Záleží také na věku uživatele. Děti potřebují pro zdravý růst pevnější matraci se střední tvrdostí, mladí lidé se zajímají o tužší matrace, starší by se měli zaměřit na měkčí a elastičtější. Zajímavostí jsou matrace, které mají z každé strany jinou tvrdost, a otočením lze zvolit tu žádoucí. U dobrého výrobku také bude uvedena hmotnost, pro niž je konstruován.
Od pěny přes bambus k vodě
Tloušťka matrace je v zásadě nepodstatná, důležitý je materiál a právě konstrukce. Měla by také být rozdělena do tří až sedmi zón s různou tuhostí, rozčleněných podle zatížení od největšího v oblasti boků až po nejmenší na koncích. Mezi materiály je oblíbená takzvaná líná pěna, měnící svou tvrdost podle tlaku i teploty, která z těla vyzařuje, a tak se zahřátá pomaleji vrací do původní polohy a méně tlačí v místě kontaktu. Jiným zajímavým materiálem je takzvaná studená pěna (někdy označovaná jako high resilience, tedy vysoce pružná), která je kromě velmi dobrého přizpůsobení se tělu skvěle prodyšná. Stálicí jsou matrace ze směsi přírodního a syntetického latexu, přičemž větší podíl přírodní složky znamená vyšší kvalitu i cenu.
I zde přicházejí na řadu nové materiály jako například viscolatex s tvarovou pamětí či pěny na přírodním základě s podílem rostlinných olejů (například olej ze skočce dokonce zmírňuje některé kožní problémy), které brání usazení roztočů a dalších mikroorganismů. Výhody zmíněných materiálů
kombinují matrace sendvičové, které využívají jejich rozdílných vlastností nebo pak zkombinují jeden základní materiál, avšak v odlišné hustotě, a tedy i tvrdosti a pružnosti. K různým pěnám a latexům pak mohou přibýt další doplňkové materiály, jako je kokosové nebo bambusové vlákno. Sendvičové matrace mají také tu výhodu, že mohou být oboustranné s různě tuhým povrchem.
Zajímavé pohodlí poskytnou gelové, které obsahují v kontaktní ploše gelové segmenty. Ty vytvářejí akupresurní body, jež pomáhají uvolnit svalstvo během spánku. Matrace pružinové, jak označení říká, obsahují kvalitní pružiny, přičemž jednotlivé pružiny jsou propojeny tak, aby se nemohly uvolňovat. Podobné jsou taštičkové matrace. U nich jsou malé pružiny umístěné do samostatných kapes, takzvaných taštiček. Jejich velké množství pak zajišťuje optimální rozložení hmotnosti.
Kdysi tak módní vodní matraci si můžeme pořídit i dnes, ale tady se kvalita platí snad dvojnásob. U těch lepších je samozřejmostí jak regulace množství vody, tak i teploty, na kterou můžeme vodní obsah zahřát. Pozor na jednu vlastnost, kterou ostatní matrace nemají - při otočení spáče se rozběhnou „vlny“ a chvíli trvá, než se podklad uklidní. O co je tento čas kratší, o to je matrace kvalitnější.
Je libo levanduli, nebo papričky?
Potah každé matrace je její součástí a měl by splňovat určitá hygienická kritéria, především jednoduchou údržbu (měl by být snímatelný a pratelný) a dále pak zajistit optimální cirkulaci vzduchu i suché a příjemné klima spánku. Jeho materiál si ostatně můžeme vybírat i podle pohlaví...
Ideální potah obsahuje vlákna s podílem stříbrných iontů, které ničí bakterie, ale může být také napuštěn rostlinnými extrakty, vybranými právě pro lepší komfort spaní. Právě pro ženy jsou údajně vhodné ty s výtažkem z papriček, zlepšujícím krevní oběh a navozujícím pocit tepla, či s mléčnými enzymy, jež dovedou udržet hydratovanou pokožku, pro muže zase s výtažky chladivými, obě pohlaví pak přivítají jemnou vůni levandule, která lahodí spánku.
Moderní bydlení počítá i se spaním na tradiční japonské matraci, futonu. Je to matrace tvrdá, ovšem díky obsahu přírodních materiálů (koňské žíně, latex, ovčí vlna, kokosová vlákna apod.) má nejen výbornou absorpční schopnost, ale paradoxně působí i měkkým dojmem.
Odborníci hovoří o tom, že noc strávená na futonu je ve znamení aktivní relaxace, což je efekt, při němž se uvolní svaly, zatímco šlachy zůstávají pružně napjaté. Co to znamená, vědí hlavně asi tito odborníci a pak ti, kteří na futonu pravidelně spí. Futon ovšem vyžaduje ochranu před vlhkem a pravidelnou péči, tedy větrání. Což může být docela oříšek, není možné totiž futon přes něco přehodit, protože v místě ohybu se oslabuje. Je potřeba jej srolovat a pak postavit na dobře větraném místě. Nicméně proti gustu...
Začali jsme jednou starou moudrostí a jinou bychom také mohli skončit. Pamatujme ale, že onen vkus může zohlednit jen zdravý člověk. Ten, kdo má problémy se zády, především pak s páteří, by se měl vždy poradit při výběru roštu i matrace s odborníkem. Vyplatí se to.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.