Prarodiče mečíků (Gladiolus) pochází z Jižní Afriky a Středomoří, kde rostli jako trvalky ne vyšší než půl metru.
Původní mečík obecný a mečík bahenní (Gladiolus communis a G. palustris) ani barvou příliš neoslňovaly. Rostlina poutala pozornost mečovitými listy a až do středověku byla považována za rostlinu vítězství.
Květ ozvláštňuje větší horní plátek
Hlízy mečíků nosili bojovníci do bitev jako talisman pomáhající vítězit. Tvar pevných listů dal rostlině jméno: meč = latinsky gladus, proto máme mečíky = gladioly.
Evropa váhala
Původní druhy se dostaly do botanických zahrad v Evropě až koncem 16. století a teprve o dvě stě let později začaly pokusy s mezidruhovým křížením afrických a středomořských mečíků.
Kultivary mají silný vzrůst, dlouhý stonek a hladké květy v lichohroznu. Hlíza je velká s množstvím brutu (to jsou nové, malé hlízky vhodné k množení).
Velkokvěté hybridy mají mít na stvolu osmadvacet květů. Do vázy se řežou, jakmile se vybarví dvě spodní poupata (květy jsou jinak zavřené), pak vydrží ve váze týden až devět dní.
Protože se mečíky pěstují především pro řez květů, vysazují se na samostatné záhony určené jen jim
Gladioly vyšlechtěné za mořem
Možná by vás napoprvé překvapily, protože vypadají trochu jinak. Začátkem 20. století se podařilo vyšlechtit mečíky s květy zvlněnými, na pohled mnohem atraktivnějšími. Odrůdy jsou ale méně odolné.
Právě proto se prosazují v posledních letech vyšlechtěné gladioly s květy jakoby voskovými. A protože v přírodě nic není zadarmo, mají tyto zas jinou nevýhodu – kratší květní stvol.
Květy rozkvétají pomaleji a vydrží dvojnásobně déle než nevoskové květy. K řezu se odebírají při rozvíjení druhého vybarveného spodního květu.
Pixioly? Přece drobnokvěté gladioly!
Tito „skřítci“ jsou novinkou posledních let. Jsou stále oblíbenější a najdete je pod novým názvem pixioly. Mají kratší květní stvol, proto se hodí i do menších prostor, dobře rostou v polostínu, dobře se množí a jsou odolnější proti chorobám.
Drobnokvěté druhy působí něžně
Šlechtitelé z Čech
Víte, že více jak třicet let u nás existuje skupina amatérských i profesionálních šlechtitelů (Ing. Jiří Václavík), kteří kříží holandské odrůdy s americkými? V silné konkurenci Holandska a Spojených států jsou výpěstky našich šlechtitelů tak výborné, že je od nich nakupují velké firmy v Americe pro vlastní trh.
Mečíky mají rády slunce
Hlízy mečíků vysazujte v březnu či dubnu na dobře zkypřený záhon (vyhnojený kompostem) na slunném stanovišti. Sázet můžete do řádků vzdálených asi dvacet pět centimetrů, mezi jednotlivými rostlinami počítejte dvanáct až patnáct centimetrů.
Hloubka výsadby je minimálně deset centimetrů, u větších hlíz o něco více – gladioly jsou vysoké rostliny a při mělkém vysázení se vyvracejí, proto dodržujte předepsanou hloubku. Nemáte li závětrné místo, počítejte s tím, že vysokým rostlinám musíte poskytnout oporu proti větru.
Můžete také udělat hlubší brázdu, již vysypete říčním pískem jako drenáží proti vlhkosti, nakladete hlízy a zasypete. Po výsadbě zalijte záhon a zálivku nešiďte do doby, než začnou rostliny rašit. Pak stačí zálivka jednou týdně (pochopitelně podle počasí).
Gladioly vykvétají po sedmdesáti až sto dnech, záleží na tom, jak máte ranou odrůdu. Řezané květy mají velkou spotřebu vodu, nedávejte je proto do úzkých váz. Chcete-li prodloužit jejich životnost, zkracujte trochu každé čtyři dny květní stonky.
Vysokým mečíkům poskytněte oporu, aby se nezlomily
Zdravotní opatření
Kupujete-li hlízy gladiolů nebo máte-li už vlastní, před výsadbou je namořte: Previcur, Dithan nebo Fundazol jsou přípravky proti houbovým chorobám, jež můžete použít. Vyřaďte také všechny hlízy s podezřelými skvrnami, plísní a počínající hnilobou nebo hlízy poškozené.
Gladioly zásadně nedávejte na záhon po bramborách, fazolích, okurkách či jiných cibulovinách – trpí totiž obdobnými chorobami, které se mohou přenést na mečíky. Na stejný záhon by neměly přijít mečíky dřív než po šesti letech.
Přihnojujte je po dvou týdnech od výsadby ledkovým hnojivem nebo hnojivem na cibuloviny a hlíznaté rostliny, později můžete použít i vícesložkové hnojivo na list. Správnou výživou zlepšíte odolnost a zdravotní stav rostlin a podpoříte bohatší kvetení.
S koncem léta je čas sklizně
Odkvetlým gladiolům neodstraňujte listy, jen květní stvoly. Při řezu do vázy se snažte „vypíchnout“ stvol nožem tak, abyste poškodili co nejméně listy. Slouží rostlině k tomu, aby si s jejich pomocí stáhla do hlíz zásobní látky na příští rok.
Koncem září, když začínají listy mečíků žloutnout, můžete začít se sklizní hlíz. Rycími vidlemi opatrně gladioly vyryjte a seřízněte nadzemní část tak, aby zbyly listy asi deseticentimetrové.
Za vlhkého počasí lze hlízy opláchnout od bláta a nechat řádně oschnout, než je budete čistit. Po proschnutí (poznáte tak, že jde lehce vylomit nadzemní část od hlíz) odstraňte jak nadzemní část, tak i poškozené staré hlízy a ponechte jen zdravé. Malé hlízky (brut) můžete použít k namnožení a zjara je vyset na volné místo.
Hlízy kontrolujte již při nákupu
Očištěné hlízy naskládejte v jedné vrstvě do bedniček a uskladněte na místě s teplotou kolem deseti stupňů. Během zimy je občas zkontrolujte, za bezmrazých dnů místnost s cibulovinami a hlízami větrejte.
Nač dávat pozor
Ani mečíkům se nevyhýbají choroby a škůdci. Dočista znehodnotit porost dokáží třásněnky, které sají na květech – ty pak vadnou, nevyvíjejí se, rozvité květy mají skvrny a jsou deformované.
Stejně jsou poškozeny i listy a při silném napadení nezbývá, než listy sebrat a spálit. Hlízy k uskladnění je potom potřeba oloupat a prosypat přípravkem Perathion nebo Lindam.
Z chorob se objevuje septorióza (kulaté, červenohnědé skvrny na listech) či botritida – proti nim můžete použít přípravek Rovral nebo Euparen. Kontrola hlíz během zimy vám pomůže odhalit třeba suchou hnilobu.
Poznáte ji podle vpadlých černých skvrn na hlízách a setkat se s ní můžete u hlíz, které jste kupovali. Původně napadené musely být i rostliny, nákaza se totiž přenáší do zásobních orgánů. Doporučuje se proto mořit hlízy ještě před uložením, a to některým rtuťovým mořidlem.