Přestože nás plevele na zahradě nepotěší, nejsou to rostliny bez zajímavosti – a některé jsou dokonce i k užitku. Peťour i lebeda jsou tak běžnými hosty záhonů, že by bylo dobré něco se o nich dozvědět.
Kde si lebedí lebeda
Tam, kde byste nečekali bujnou vegetaci, vás uvítá prales, v němž se docela ztratíte. Skládky, odpadní haldy a rumiště jsou nejmilejším domovem lebedy lesklé (Atriplex nitens). Ta roste i na škvárových polích a popelištích. Má-li klid, dostatek živin a vláhy (což na skládkách bývá), dokáže narůst do více jak dvoumetrové výšky.
S lebedou bojuje snad každý zahrádkář
Co o ní víme?
Lebeda je jednoletá bylina příbuzná špenátu nebo řepě (čeleď merlíkovitých). Odkud přesně pochází, není jisté, dnes je ale rozšířena po celé Evropě, západní a střední Asii. Roste v Orientě i na Altaji, byla dokonce zavlečena až do Severní Ameriky.
I na místech, kde nemá právě příznivé podmínky, se dokáže obdivuhodně přizpůsobit a v trpasličí podobě přežije u paty zdí nebo ve spárách dláždění.
Příroda jí zajistila budoucnost
Lebeda kvete od jara do října, což není nic divného. Podivuhodné je, že na jedné rostlině jsou květy samičí i oboupohlavné. Ze samičích květů dozrají okrouhlé, světle hnědé nažky schopné okamžitě klíčit.
Plevel nezničí ani nižší teplota
Z oboupohlavních květů vzniknou nažky čočkovité, černé a lesklé – ty klíčí špatně. Napadají-li do půdy, jejich klíčivost se zvyšuje a zajistí na jaře další generace lebedy. Na jedné rostlině může být až několik set tisíc semen, takže budoucnost tuhle rostlinu určitě netrápí.
Pro krásu i na talíř
Tvar listů lebedy a jejich lesklá zeleň jsou dvě vlastnosti, které inspirovaly šlechtitele, a vy dnes máte možnost si lebedu pěstovat jako okrasnou červenolistou letničku. V živné a výhřevné půdě nezapře svoji energii a naroste mohutná, rozvětvená rostlina zářící tmavě rudými listy.
Kdo dává přednost užitku před krásou, tomu lebeda poslouží také. Zkuste z jejích mladých listů udělat salát nebo je přidat do jiného zeleninového salátu.
Když se lebeda objeví, zkuste si na ní pochutnat
Peťour je věčný
Nechte záhon chvíli prázdný, uvidíte, že dlouho nebude: po desítkách a stovkách začne klíčit a růst snad nejznámější plevel všech zahrádek, peťour maloúborový (Galinsoga parviflora). Jeho rozmnožovací schopnost je opravdu obdivuhodná – na jedné průměrné rostlině dozraje i tři sta tisíc semen.
Všechna mají vysokou klíčivost a schopnost podržet si ji i v nepříznivých podmínkách. Třebaže peťour není vysoký, většinou kolem půl metru, překryje v krátké době všechno, co jste si usmyslili pěstovat.
Sestoupil z hor?
Peťour pochází z Peru a Chile, odkud byl v osmnáctém století zavlečen do Evropy. Původně byl vlastně dovezen jako sbírková rostlina a patrně „utekl“ z pařížské botanické zahrady. U nás se prvně objevil a byl popsán roku 1880 v Chlumu u Třeboně jako planá rostlina. Od té doby se rozšířil všude – od nížin až do podhůří.
Tohoto plevele se hladce nezbavíte
Zelený agresor
Plevel tak úporný, jako je peťour, dokáže potrápit i odborníky. Roste všude: na zahradách, na polích, ve sklenících i ve volné přírodě. Jednotlivé rostliny klíčí brzy zjara, ale jakmile se oteplí, začne hromadná invaze.
V krátké době dokáže peťour úplně zadusit vámi pěstované rostliny. Navíc škodí tím, že bujným růstem odebírá z půdy spoustu živin a vláhy. Třebaže rád vyhledává hlubší humózní půdy, přežije i ve velmi nepříznivých podmínkách.
Někde se objeví i jeho příbuzný – peťour srstnatý. Ten není tak častý, bývá spíš na půdách hlinitých. Liší se hlavně bíle chlupatou lodyhou v horní části rostliny a mohutnějším vzrůstem. Semena obou druhů se šíří větrem a prostřednictvím zvířat, jimž se uchytí v srsti, a cestují tak i na značné vzdálenosti.
Nejlepší obrana
Bohužel, bez ruční práce se v boji s pěťourem neobejdete. Pletí stále zůstává tou nejúčinnější metodou, jak se zbavit nevítaného hosta. Můžete také vzít kosu a celý pozemek posekat ještě dřív, než plevel začne kvést (pokud ovšem na záhonech nic nepěstujete).
A kvete a kvete
Vyhráno ale nemáte! Jak necháte peťour ležet někde v meziřádcích, okamžitě dokáže zakořenit a zdárně vykvést. A nejen to, semena dozrají i na pokosených nebo vytrhaných rostlinách a jste opět na startovní čáře. Věřte, že peťour vždycky vyhrává…
Spojte jednoduché s užitečným
Sklidit, vyplet a nechat záhon ladem od podzimu do jara, to není právě dobré řešení. Pokud chcete dát do kompostu vypletý peťour, zneškodněte ho ještě před uložením dusíkatým vápnem nebo kainitem.
Na záhon vysejte rychle rostoucí plodinu, která udělá hustý porost, tak nebude mít světlomilný peťour šanci. Hořčice se pro tento účel hodí výborně, nakonec ji ještě můžete použít jako zelené hnojivo nebo zkrmit.
Chováte-li doma hospodářská zvířata, přidejte jim peťour bez obav do krmení
Užitku nemnoho
Jako okrasná rostlina by se dnes peťour neuplatnil, užitek z tohoto úhlu pohledu tedy nemá žádný. Peťour se ale dá celkem úspěšně zkrmovat: rostliny mají vysoký obsah bílkovin, málo hrubé vlákniny, takže jsou vlastně šťavnatou pící. Zároveň je to další řešením, jak se posekaného nebo vypletého plevele zbavit.