Když se řekne „rebarbora“
Jako malou holku mě to jméno fascinovalo. Nápadně připomínalo známé ženské jméno, a přece jsem žádnou jeho nositelku neznala. To „re“ mi nešlo z hlavy, a to jsem ještě neměla povědomí o všech těch re-startech, re-vizích, re-inkarnacích a bůhví o čem ještě – to by tehdy moje fantazie pracovala na plné obrátky.
Někteří lidé rebarboru nekonzumují, důvodem je neznalost její přípravy
A potom jednou donesla babička semínka, na zahradě za chatou připravila záhonek a zasadila je. Netrvalo dlouho a vyrostla tam nová rostlinka. Ne ledajaká, rovné stonky vypadaly jako nachově nabarvené silné tyčky a na koncích list, který by pohádkovým postavičkám dobře posloužil namísto deštníku. Byla to nositelka onoho tajemného jména a brzy jsem poznala, že stejně jako zajímavě vypadá, tak také chutná.
Pochoutka z východu
Rebarbora neboli reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých. Pochází z oblastí severního Mongolska a Zabajkalí. Má okolo pěti desítek druhových příbuzných, některé z nich už pěstovali ve staré Číně a antickém Řecku. A právě těmto zemím svědčí za své podivné jméno.
Jedna teorie se přiklání k tomu, že rebarbora byla dovezena do Evropy od barbarů, byla tudíž označena jako rebarbarum – „ věc od barbarů“, druhá teorie vychází z antického pojmenování řeky Volhy a zároveň pojmenování celé skupiny planých reveňovitých rostlin – „rha“, z něhož vzešlo latinské vědecké označení.
Jakmile půjde do květu, odstraňte ho, ať se rostlina neoslabuje
Rostlina brzy zdomácněla v Anglii a především ve Francii, kde se zařadila mezi špenátovou zeleninu a zároveň se její řapíky staly vyhledávanou surovinou pro kompoty a želé. Časem se rozšířila do dalších evropských zemí, až si našla trvalé místo v zahrádkách našich praprababiček.
Příčinou její obliby bylo poměrně jednoduché pěstování a slušné výnosy. Kompot a koláč z rebarbory se staly zpestřením jídelníčku a zároveň se postaraly o přísun vitaminu C, provitaminu A a dalších důležitých látek, jako jsou minerály, organické kyseliny, glykosidy a škroby, do těla.
Roste všude
Rebarbora je skutečně málo náročná rostlina, dobře se jí bude dařit v polostínu i na slunci, bude-li tu mít stálý přísun vláhy. Z půdy má raději středně těžkou hlinitou, dostatečně vlhkou půdu. Jediné, co jí neprospívá, je přílišná kyselost půdy.
Ideálně se jí bude dařit pod většími stromy nebo u zídek, které svým mírným stínem chrání půdu před vyschnutím. Protože rebarbora dosahuje v dospělosti značné velikosti, dokáže obsáhnout prostor kolem jednoho čtverečního metru. Počítejte s tím počítat už při sázení.
Máte jen balkon? Nevadí, v prostorné nádobě vám rebarbora poroste také
Pěstovat ji můžete ze semínek, ale na tento způsob si budete muset počkat až do jara. Druhou možnost nabízí sazenice z oddenků rozdělených matečních rostlin. Půdu před sázením zryjte, pohnojte vyzrálým kompostem a nechte alespoň týden odležet. Pak už stačí zasadit oddenky do hloubky asi šest centimetrů a na vzdálenost minimálně jednoho metru od sebe.
Pro běžnou rodinu postačí jedna až dvě rebarbory. Nezapomeňte na zálivku, a pokud bude sucho, bude potřeba zalévat sazeničky i nadále. Aby rebarbora zesílila a vyrostly jí skutečně silné stonky, přihnojte ji na jaře ještě před tím, než jí začnou rašit listy, a podruhé na konci sklizně.
Dobře jí udělá i občasné okopání, odplevelení a zálivka v době delšího sucha. Rok po jejím zasazení a samozřejmě i nadále, v dalších letech, vždy na podzim, odstraňte zbytky listů, půdu zkypřete, vyplejte a přihnojte kompostem.
Protože rebarbora upřednostňuje vápenatější půdu, dopřejte jí zhruba jednou za tři roky přivápnění půdy. Po deseti letech je vhodné mateční rostlinu rozdělit a rozsadit na nová stanoviště.
Pro dobrou chuť
Ač je rebarbora skromná bylina, potřebuje i trochu péče a správnou sklizeň, abyste si na dobrotách připravených z jejích dužnatých stonků skutečně pochutnali. První zásadou úspěchu je, že rostlina nesmí vyhnat do květu, který by ji oslabil, a listů na sklizeň by pak bylo málo, případně by byly příliš tenké. Proto jakmile objevíte, že se z listové růžice začíná sunout květní stvol, neváhejte ho ihned odstranit.
Můžete ji sklízet buď na několikrát, kdy si postupně z rostliny odeberete jen tolik listů, kolik budete zrovna potřebovat na přípravu sladké dobroty, nebo najednou. Vždy však rostlině musí zůstat alespoň třicet procent listů, aby mohla dál zdárně růst a přinést úrodu. V prvním roce ještě nepočítejte s velkou úrodou. Listů nebude mnoho, a tak budete moci vylomit na každé rostlině jen jeden či dva.
Řapíky před konzumací povařte
Se sběrem listů začínejte vždy od okraje rostliny, nikdy ne rovnou z jejího středu. Listy zásadně vylamujte, protože při odřezávání dochází často k hnití zbylého stonku a hniloba by se mohla rozšířit na zbývající část rostliny. Po vylomení ihned odřízněte od řapíku list, aby řapík, který se kuchyňsky zpracovává, nezačal vadnout.
Nejvhodnějším časem pro sběr je polovina dubna až konec června, přesněji, podle zkušeností našich předků, období jen do svátku svatého Jana (24. 6.). Tehdy obsahují řapíky nejméně kyseliny šťavelové, která nejen kazí jemnou chuť, ale při přílišné konzumaci může vést až k tvorbě močových a ledvinových kaménků. Z tohoto důvodu by si rebarboru měli odříct ti, kteří už těmito zdravotními obtížemi trpí, není vhodná ani pro děti do tří let.
Pár kuchyňských tipů
Rebarboru lze přidat do marmelád, ovocných letních polévek, lze z ní vyrábět i víno. Nejčastěji se však používá k přípravě rychlého kompotu, podobného, jaký se vaří z jablek, ale lze ho následně i sterilizovat.
Netradiční kompot
Budete potřebovat pět set rebarborových řapíků, dvě stě padesát gramů cukru, půl litru vody, citron a hřebíček. Řapíky omyjte pod studenou vodou, oloupejte je a nakrájejte na dvou až třícentimetrové kousky. Z vody, cukru a hřebíčku si svařte cukerný roztok, do něho přidejte rebarboru a kolečko citronu. Vařte tak dlouho, dokud řapíky skutečně nezměknou. Podle potřeby můžete přidat ještě vodu nebo naopak přisladit. Hotový kompot přelijte do misek a podávejte buď teplý, nebo chlazený.
Rebarborové mlsání ocení i děti
Kombinujte ji se sladkým
Rebarboru můžete samozřejmě přidat i do drobenkových a lineckých koláčů, ale musíte ji nejprve povařit v malém množství cukerného roztoku, jinak by se pečením vysušila, ztvrdla a nebyla na koláči poživatelná.