Cedry, impozantní jehličnaté stromy, jsou zmiňovány už v Bibli. Jejich nezaměnitelný vzhled, dlouhověkost, vůně, odolnost i kvalita dřeva z nich dělají jeden z nejzajímavějších jehličnanů. Jak je to však s jeho pěstováním u nás? Seznamte se s jednotlivými druhy a jejich nároky.
Co je charakteristickým znakem rodu cedrů (Cedrus)? Rozdílně dlouhé výhony s neopadavými, jehlicovitými listy. Jehlice vyrůstají ve svazcích – na prodloužených výhonech jsou uspořádány spirálovitě a ve větší vzdálenosti, na krátkých jsou hustě stěsnané. Na starších stromech se v období podzimu objevují samčí a samičí květy: Samčí mají žlutou barvu, jedná se o podlouhlé šištičky. Samičí květy vejčitého tvaru mají purpurové zbarvení a postupně se z nich vyvíjejí šišky, které se ve druhém či třetím roce na stromě samy rozpadnou.
Pěstitelské rady v kostce
Mezi cedry jsou řazeny čtyři blízce příbuzné druhy z čeledi jedlovitých (Abietaceae). Jedná se o cedr atlaský, himálajský, libanonský a krátkolistý. K pěstování v našich podmínkách se jako nejvhodnější jeví cedr atlaský (krásné vzrostlé, letité exempláře můžete objevit i při procházkách našimi městy), ač i on, stejně jako ostatní druhy, nesnáší zimní větry, velké mrazy a pozdní jarní mrazíky. Těmto stromům dopřejte slunné, dobře odvodněné, propustné místo, chráněné před větry. S ohledem na budoucí výšku (dle kultivaru) vybírejte stanoviště jako finální, cedry totiž nesnáší přesazování. Stejně jako u jiných druhů, které mohou být v zimě ohrožené, platí, že nejzranitelnější bývají v prvních několika letech, než dostatečně zakoření. Na mrazivé období je tedy dobře připravte: Kořeny zasypte dostatečnou vrstvou mulče a při velkých mrazech chraňte korunu geotextilií, chvojím nebo jutovým pytlem. Jakmile teplota vystoupá nad nulu, dopřejte jim dostatečnou zálivku. Ani po přemrznutí a opadu jehličí to není ztraceno: Cedry umí obrazit znovu.
Pokud vás pěstování cedru láká, vyberte si kultivar, jenž bude odpovídat rozměrům vaší zahrady. V nabídce najdete i menší, v dospělosti dosahující pouhé dva metry. Habitus koruny bývá většinou kuželovitý či pyramidální a volit můžete mezi jehličím zbarveným například tmavě zeleně, modrošedivě či zlatožlutě.
Cedr atlaský (Cedrus atlantica)
Jedná se o majestátný, mohutný strom, dorůstající výšky kolem 30 metrů, označovaný bývá též jako atlantický. Pochází ze severozápadního afrického pohoří Atlas (Maroko, Alžírsko). Jeho modrozelené jehlice mají až 3 centimetry, šišky jsou namodralé. V mládí má široce kuželovitou, pravidelnou, řidší korunu, která se s věkem mění na širokou a nepravidelnou. Udává se, že je mrazuvzdorný do -24 °C a bez viditelného poškození snese i krátkodobý pokles na -27 °C. V zahradách se nejčastěji objevují následující kultivary:
- 'Glauca Pendula' – převislý kultivar s výškou 4 metry, nepravidelnou korunou a modrostříbrnými jehlicemi tvoří tvarově jedinečné exempláře, kdy platí, že co kus, to originál. V současnosti bývá často vysazován v moderních zahradách. Zjara ho lze sestřihnout (neřezat do staršího dřeva), případně je možné vyvázat hlavní větev blízko terminálu, a vytvořit tak další patro.
- 'Glauca' – kultivar dosahující v dospělosti výšky až 20 metrů a šířky k 12 metrům. Nejdříve roste kuželovitě, později se mladé výhony na starších větvích sklánějí do stran. Stříbřitě modré jehličí je velmi husté.
- 'Sahara frost' – vzpřímeně rostoucí kultivar v 10 letech dorůstající výšky 3 metrů. Na jaře a v létě jsou nové přírůstky bíle zbarvené, později šedozelené, v zimě s bílými špičkami.
- 'Saphire Nymph' – atraktivní zakrslý kultivar s modře zabarvenými jehlicemi dorůstající během deseti let 50centimetrové výšky a 60centimetrové šířky. Má kompaktní tvar, hodí se do skalek a malých zahrádek.
Cedr himálajský (Cedrus deodara)
Ve srovnání s cedrem atlaským má hustěji postavené větve, pro něž je typické, že vodorovně odstávají. Větévky jsou převislé a pružné, jehlice měkké, svěže zelené barvy. Tento vysoký strom s kuželovitou korunou je původní v Afghánistánu, Pákistánu a severní Indii. Jehlice jsou dlouhé až 6 centimetrů a šišky, největší mezi cedry, až 15 centimetrů. U nás nemá nejvhodnější podmínky, jeho mrazuvzdornost je ve srovnání s cedrem atlaským nižší (do cca -21 °C), přesto v nabídce zahradnictví najdete širokou paletu jeho kultivarů, které jsou o něco odolnější. Cedr himálajský se jako podnož pro kultivary používá nejčastěji z toho důvodu, že roste ze všech druhů nejrychleji.
- 'Feeling Blue' – středně rychle rostoucí kultivar s mírně převislými větvemi a krátkým modrozeleným jehličím. Jeho výsledná výška je závislá na místě vyvázání.
- 'Pendula' – široce rostoucí kultivar, dorůstající 5 metrů, nepravidelného tvaru, s převislými větvemi, které dosahují až k zemi. U mladých rostlin je možné vyvazovat terminál. Modrozelené jehlice rostou v bohatých svazcích. Vejcovité šišky s kulatým vrcholem rostou vzpřímeně.
- 'Divinely Blue' – kultivar s modrozeleným jehličím roste nejdřív jako široce rozkladitý keř s plochým vrcholem a teprve během dospívání se začne vytahovat a tvořit hlavní terminál. Vhodný do sušších míst.
- 'Robusta' – 12 až 15 metrů vysoký kultivar s modrozeleným jehličím a pyramidální korunou. Hlavní větve rostou vodorovně k terminálu, na koncích se nepatrně svěšují. Šišky jsou červenohnědé.
- 'Eisregen' – vzpřímený, velmi úzký kultivar s bočními, mírně převislými větvemi a namodralými jehlicemi. Dorůstá výšky 4,5 metru a šířky 2,5 metru. Roste pomalu až středně rychle.
- 'Aurea' – pomaleji rostoucí kultivar dosahující velikosti kolem 4 až 5 metrů, bohatě větvený. Má zlatavě žluté až žlutozelené jehlice.
- 'Golden Horizon' – bohatě větvený kultivar se zlatozeleným jehličím a pouze keřovitým vzrůstem dorůstá do výšky i do šířky 1,5 m.
- 'Lime Glow' – pomalu rostoucí kultivar se zlatožlutými jehlicemi, v mládí keřovitý. Později dorůstá do výšky 2 metry a šířky 1,8 metru.
- 'Kelly Gold' – rychle rostoucí kultivar s modrozeleným jehličím a hustým, lehce kuželovitým habitem. Během deseti let dosahuje 10metrové výšky a 6metrové šířky. Konce větviček jsou zlatavé a mírně převisají.
Cedr libanonský (Cedrus libani)
Nádherný strom vysoký až 18 metrů s tmavě zelenými jehlicemi má v mládí široce kuželovitou korunou, která se časem mění na zploštělou, deštníkovitou. Vyskytuje se v Malé a západní Asii (libanonská pohoří Libanon a Antilibanon, syrské pohoří Jebel Alaonite a v kilikijské části tureckého pohoří Taurus, kde je nejrozšířenější). Větve jsou až vodorovně odstupňované, vystupují méně strmě než u cedru atlaského. 10centimetrové šišky mají v době nezralosti fialové zbarvení, posléze červenohnědé. Také on je pěstitelsky náročnější a méně otužilý než cedr atlaský. Tento druh cedru je symbolem Libanonu – je zobrazen na jeho státní vlajce i znaku.
Cedrové, pevné dřevo je načervenalé a příjemně sladce voní. Vzhledem k tomu, že je velmi málo sukovité a dá se krásně leštit, hodí se dobře k výrobě nábytku. Ve starověku se z něj vyráběli lodě, trámy a sloupy, podlahy i obklady stěn, sarkofágy. Používalo se jako vykuřovadlo, k magickému a rituálnímu očišťování. Pryskyřicí i olejem se ošetřovaly různé předměty pro zvýšení jejich trvanlivosti, balzamovaly se jimi mrtvá těla. K přednostem cedrového dřeva patří také to, že nebývá napadáno hmyzem. Ve starověku byl tento strom v Libanonu velmi rozšířený, v současnosti je bohužel situace úplně jiná. Cedry se tam vyskytují už jen na několika málo lokalitách, z nichž nejznámější je přírodní rezervace Al Shouf Cedar na jihovýchod od Bejrútu, kde jsou i exempláře staré přes tisíc let.
K nejčastěji pěstovaným kultivarům patří:
- 'Sargentii' – pomalu rostoucí kultivar kuželovitého tvaru s modrozeleným jehličím, rostoucí nejdříve spíše do šířky. Dosahuje výšky 6 až 10 metrů a šířky k 5 metrům. Typické jsou pro něj horizontálně se rozrůstající větve. Lze jej vyvazovat.
- 'Fastigiata' – vzpřímeně rostoucí, hustě větvený kultivar s pyramidálním habitem. Díky větvím rostoucím vzhůru je vhodný také do menších zahrad. Během 10 let může dosáhnout i 25 metrů. Jehličí je šedavě modré, kůra hladká, šedá, později červenohnědá, odlupující se. Šišky jsou zpočátku zelené, později červenohnědé až hnědé.
Cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia)
Jedná se o endemický druh z kyperského pohoří Troödos, nejmenší ze všech druhů cedrů. Hodí se do menších zahrad. Jak název napovídá, jeho zelené jehlice jsou krátké – jen asi centimetrové. Roste velmi pomalu, tvoří řídkou korunu se sklánějícími se větvemi. Šišky jsou zbarveny hnědě. V nabídce našich zahradnictví se tento druh objevuje výjimečně.
- 'Compacta' – kultivar dorůstající 1,5metrové výšky. Potřebuje dobře propustnou půdu na slunném až mírně polostinném stanovišti, dobře chráněném proti mrazivým větrům.
