Čas myslet na dvouletky

Divné počty

Jako jsou letničky rostlinami žijícími jedno léto, tak podle názvu by měla dvouletka žít nejméně dva roky. Není to tak úplně pravda. Po letním výsevu rostliny vytvoří listy, přezimují, časně zjara následujícího roku vykvetou a hynou po vytvoření semen. Většinou tedy od výsevu žijí jen o něco více než deset měsíců.  

Kdy do země

Dvouletky vysévejte během července buď do truhlíků, nebo přímo na záhon (případně do pařeniště). Nepotřebujete-li velké množství rostlin, stačí výsev na záhon, semenáčky se pak nepřepichují.

Vyjednotí se v řádku přímo na záhonu, kde porostou až do podzimu. Z výsevu v truhlíku získáte po přepíchání větší množství sazenic k podzimní výsadbě.

Aby byly rostliny dostatečně silné a vysoké, nesmíme je zapomenout vyjednotit

Pečlivost se vyplatí

Dvouletky potřebují při výsevu lehčí, živnou půdu, proto jim můžete upravit zeminu přídavkem rašeliny a písku. Záhon pořádně prolijte, nejméně dvakrát, aby bylo dost vláhy pro klíčící semena. 

Podle velikosti semen volte hloubku výsevu od půl do tří centimetrů (čím jemnější semena, tím menší hloubka výsevu) a vysévejte řídce, aby měly semenáčky dostatek místa. Zahrnuté řádky jemně přitlačte, a pokud jsou letní dny horké a slunečné, neuškodí zastínění výsevního záhonu.

Bezpochyby nejrozšířenější a nejoblíbenější dvouletkou je maceška

Velká semena je vhodnější vysévat přímo na místo, kde rostlinu necháte po celu dobu. Pečlivost v přípravě půdy se vyplatí nejen u dvouletek, ale u všech výsevů – semena v dobře připravené půdě vzcházejí rovnoměrně a sazeničky jsou vyrovnanější. 

A co dál?

Semena vyklíčí během dvou týdnů, macešky dokonce do týdne (u nich je výsev potřeba zakrýt tmavou fólií až do vytvoření prvních lístků). Podle potřeby dvouletky buď přepíchejte, nebo vyjednoťte a nechte je na místě až do konce září.

Sedmikráska není už dávno pouze květinou, kterou najdeme na trávníku či na louce

Sazeničky do té doby dostatečně narostou, takže je můžete přesazovat na okrasný záhon. Sázejte je stejně hluboko, jak rostly dosud, a aby nezaschly, dopřejte jim ještě před „stěhováním“ na stanoviště vydatnou zálivku. Někdy bývá i v září hodně teplo a slunečno, v tom případě přes den čerstvě přesazené rostlinky zastiňte – rychleji se uchytí.  

Co byste měli vědět

• Pokud mají dvouletky dobré podmínky, jsou některé druhy schopné vykvést ještě na podzim. Macešky po přesazení na záhon kvetou ještě v témže roce před příchodem mrazů a pak opět brzy zjara od dubna.
• Abyste prodloužili dobu kvetení dvouletek, odstraňujte odkvetlá soukvětí ihned po odkvětu. Nejlépe ustřihnout u báze stopky a za krátký čas rostlina znovu vykvete. Okrasné plody nebo květenství pochopitelně neodstraňujete.
• Některé dvouletky vydrží na stanovišti i další rok (hvozdík bradatý, náprstník), ale rostliny pak mívají menší květenství a celkově mohou být slabší. Často se dvouletky vysemení a na stejném místě se objevují několik let.  

Některé dvouletky, například měsíčnici, známe spíše jako sušenou dekoraci

Výhody a nevýhody

V každém případě je drobnou nevýhodou dvouletek jejich trochu pracnější pěstování – náročnější příprava půdy i péče o rostliny v zimě (zálivka v bezmrazých dnech, přikrývka chvojím při holomrazech).

Jejich podzimní výsadba spadá do období sklizně na zahrádkách a někdy ani není volné místo na okrasných záhonech, kde dokvétají letničky. Pak můžete dvouletky přesadit do květináčů nebo truhlíků a vysadit je, až budete mít volné místo a čas.

Náprstníky se uplatní v jakékoli zahradě  

Všechno ostatní už jsou jen výhody: doba kvetení dvouletek o několik týdnů předchází nástupu letniček (některé druhy začínají kvést už začátkem dubna). Zastoupeny jsou druhy všech velikostí i barev, které zpravidla jako rostliny dlouhého dne vyžadují hodně světla, jen některé prospívají i v polostínu.  

Která je nejkrásnější?

Všichni jistě znáte oblíbenou macešku (Viola x wittrockiana) – hodí se pro kobercové výsadby, k osazování hrobů, do truhlíků i okrasných záhonů v zahrádkách. Výška rostliny s květem je okolo dvaceti pěti centimetrů.

Barvy květů najdeme od bílé přes modrou, bordovou, oranžovou až po tmavě fialovou, jednobarevné i s okem. Některé květy jsou opravdu veliké, mají až osm centimetrů v průměru. V polostínu maceška dobře roste, ale méně kvete.

Sedmikráska (Bellis perennis) má přízemní růžici listů a plné nebo poloplné květy na stopkách asi patnáct centimetrů vysokých. Klasická je bílá, růžová a červená, některé květy jsou v kombinaci dvou barev.

Hodí se k osázení venkovních záhonů v parcích v kombinaci s tulipány, pro výsadbu na hřbitov, do truhlíků a misek nebo společně s jarními cibulovinami do rodinné zahrádky.

Chejr vonný (Cheiranthus chejri) – zimní fiala, má několik kultivarů vyšších okolo sedmdesáti centimetrů (hodí se k řezu) nebo záhonové kultivary s výškou kolem čtyřiceti centimetrů. Žluté, oranžové nebo červené květy krásně voní na plném slunci. Před holomrazy jej chraňte přikrývkou z chvoje, potom vydrží i další rok.

Květy hvozdíku vydávají libou vůni, hodí se tedy do blízkosti místa k posezení
 

Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus) zdobil už zahrádky našich prababiček. Kvete v mnoha barevných odstínech červené a růžové v kombinaci s bílou, hodí se svou výškou k řezu a příjemně voní. Květy v okolíku asi deset centimetrů velkém vydrží ve váze skoro tři týdny.  

Z dalších dvouletek připomínáme náprstník červený (Digitalis purpurea), vysoký jeden a půl metru. Na stvolu má v hroznech hustě nahloučené zvonky buď bílé, žluté, růžové, nebo i tmavě purpurové. Pokud po odkvětu včas seříznete stonek, může kvést i v následujícím roce.

Za zmínku stojí i měsíčnice (Lunaria annua) – dorůstá do podoby téměř metrového košatého keře s fialovými vonnými květy. Nejzajímavější jsou po odkvětu ozdobné šešule: tenké, téměř průsvitné „penízky“ vhodné k sušení do zimních aranžmá.