Cesty a cestičky na zahrádce se zřizují k pohodlnému chození za každého počasí. Jejich údržba by neměla dát moc práce a na pohled by měly působit pěkným dojmem. Musí být samozřejmě dostatečně široké.
Jaký druh cest zvolit?
Ačkoliv neexistují žádné standardní míry šířky, měla by mít zahradní cesta minimální šířku třicet pět centimetrů, aby tudy mohla procházet jedna osoba. Šedesát centimetrů se pak doporučuje pro chození dvou osob.
Materiál pro chodník vybírejte tak, aby vzhledově zapadal do vaší zahrady
Do malých zahrad s úzkými cestičkami se více hodí nášlapné kameny nebo dřevěná kolečka. Pokud stavíte cestu na vlhkém a stinném místě, postavte ji trochu vyšší, aby nebyla stále zablácená.
Cesty z písku
Cesty z písku se velmi snadno zřizují a patří k ekonomicky nenáročným. Díky nim se můžete dostat do všech koutů zahrady, avšak neměly by být moc široké. Nejčastěji se vyrábí ze směsi písku a zeminy.
Nevýhodou je jejich náročná údržba, protože se v nich dost často objevuje plevel. Za prudkých dešťů se navíc písek ze svahů splavuje a je zapotřebí ho pravidelně obnovovat.
Kamenné cesty
Rozhodně dobře se osvědčily desky z přírodního kamene. Musíte pečlivě vybírat vhodný druh nejen z estetického, ale i z praktického hlediska. Nejčastěji se používají neformátované kamenné dlažby ukládané na zatravněnou spáru nebo do betonové mazaniny, dlažební kostky a formátovaná kamenná dlažba pravidelného tvaru ukládaná do betonové mazaniny.
Kámen je jedním z prvků, který by na zahradě neměl chybět
Z druhů kamene se nejčastěji používají vrstevnaté pískovce, vápence, opuky, zelená a černá břidlice, žula, porfyr, čedič. K zeleni trávníku se nejlépe hodí pískovcově žlutá nebo okrová barva kamene. Přírodní dlažba by měla mít drsnější povrch, aby se na ní dalo bezpečně chodit za mokra i při námraze.
Cesty z drobného kamení jsou nenáročné na údržbu. Před pořízením této cesty je třeba aplikovat na místo speciální herbicidy, abyste se vyhli náročnému úkolu odplevelování.
Tento druh cesty si vyrobíte tak, že položíte jednu vrstvu drobného kamení (popřípadě drobného kamení smíchaného s pískem) o výšce přibližně pět centimetrů. Tuto vrstvu překryjete další – z velmi jemného písku – o výšce asi dva centimetry.
Drobné kamínky připomínají svým vzhledem potůček
Cihlové cesty
Červená barva se pěkně vyjímá v okolní zeleni. Na cesty se hodí pouze vypálené cihly, jiné se poměrně brzy rozpadnou. K dlažbě používejte třeba zvonivky a kanálky nebo terakotové dlaždice.
Betonové dlažby a asfalt
Použití praktického a trvanlivého betonu v zahradě nemusí znamenat estetickou hrůzu. Pamatujte, že díky vlastnostem poréznosti se v něm časem zabydlí rostliny. Nabízejí se různé kombinace s přírodním kamenem či dřevem.
Nutná je dobrá povrchová úprava. Abyste zabránili popraskání betonu vlivem teplotních rozdílů, rozčleňte jeho plochu na asi jeden metr široké pásy. Mezery můžete později vyplnit asfaltem či jiným materiálem.
Pokud se rozhodnete pro asfaltovou cestu, udělejte ji z kamenné drti obalované asfaltem. Ta se za tepla rozhrne a uválcuje. Podle předpokládané zátěže připravte podklad vysoký deset až dvacet pět centimetrů. Konečná vrstva obalované drti je asi tři centimetry.
Dřevěné cesty
U tohoto materiálu musíme počítat, že i přes impregnaci nevydrží tak dlouho jako třeba kámen. Pokud se pro něj rozhodneme, volíme dřevo kvalitní, tvrdé, s vysokou odolností vůči hnilobě, deformacím a praskání.
Dřevěné chodníčky a cestičky patří mezi oblíbené, ale je třeba o ně pravidelně pečovat
Rovné, nebo klikaté cesty?
Pokud chcete dosáhnout formálního vzhledu nebo potřebujete spojit dvě velmi frekventovaná místa, zvolte cesty rovné. Vyhněte se rozdělení velké plochy na malé části pomocí různých rovných cest.
Klikatá cesta zruší monotónnost čtvercové nebo obdelníkové zahrady. Pohodovou cestu, která vede k nějaké pergole či lavičce k odpočinku, vytvořte pomocí různých vlnek a zatáček.