Kolébka živých plotů: stará dobrá Anglie
Se zakládáním živých plotů začali v Anglii už před tisíci lety Sasové, již pro získání orné půdy a pastvin mýtili lesy. Takto získané pozemky potřebovali ohraničit, a zabránit tak útěkům dobytka.
Jako nejosvědčenější dřevina se ukázal hloh, který nejen rychle roste, ale také snadno zakořeňuje, dá se navíc dobře množit řízky i hřížením. Velmi brzy vytvoří nepropustný porost, čemuž napomáhají trnité větve.
Hlohové keře se v historii osvědčily
Aniž by to dávní zemědělci tušili, chovali se velmi ekologicky, protože živé ploty se staly pro divokou zvěř i hmyz náhradou za zmizelý les. Svou úlohu hrály i v pověstech, věřilo se, že jsou domovem elfů a dalších dobrých i zlých duchů.
Třebaže v současnosti těchto pamětníků dávných dob po celé Anglii rychle ubývá, protože jsou pro dnešní zemědělce překážkou v použití strojní mechanizace, stále ještě patří neoddělitelně k anglickému venkovu, který v podobě obří šachovnice brázdí v úctyhodné délce osmi set tisíc kilometrů.
Z užitku okrasa
V období renesance se živé ploty staly zajímavým prvkem zahradní architektury v zámeckých exteriérech, v nichž se z nižších plůtků vytvářely zajímavé plošné ornamenty, vysoké keře pak tvořily zelené koridory a bludiště.
Živé ploty plnily především funkci ozdobnou
Do této doby se datuje vznik typické zahradní úpravy před budovami, tzv. giardinetto: nízké živé ploty rozdělují plochu na místa se záhony, fontánami a bazénky. U nás byla v tomto stylu založena například zahrada před známým letohrádkem Belveder na Pražském hradě.
Živé ploty dnes
Živé ploty, jak je známe dnes, mají funkci především ochrannou, a to jak doslovně, kdy mají zabránit nežádoucímu vniknutí na pozemek, tak pohledovou, kdy nás chrání před nechtěným zájmem okolí.
Mohou také chránit před hlukem z rušné komunikace či před nepřízní počasí jako větrolamy. Takové ploty bývají i několik metrů vysoké a vyznačují se velkou hustotou vysázených keřů nebo stromů.
Plot z trnitých růží je dobrou ochranou
Plot má také funkci informační, upozorňuje, že právě tady jsou hranice pozemku nebo že se za ním rozkládá prostor, do něhož by se nemělo vstupovat (například květinový záhon, okrasný bazének a tak dále). Na tyto ploty se hodí tavolník nízký, mochna křovitá, mahónie, zákula japonská, meruzalka alpská, hortenzie stromečková.
Třetí je funkce okrasná, kdy plotem z živých dřevin dotváříme určitý prostor. Může například doplňovat klasický plot, který pohledově částečně nebo zcela zakryje. V tomto případě je kladen důraz na přirozený habitus rostlin, protože je-li pro živý plot dost místa, bude nejkrásnější, ponecháme-li jej v přírodních tvarech.
Udržujeme ho pouze v rozumné velikosti, aby jeden keř neutiskoval druhý. Vyřezáváme také suché větve a příliš vytáhlé šlahouny. Na výběr máme keře ozdobné listem nebo ty, které nás potěší především svými květy. Obě varianty můžeme i vhodně zkombinovat.
Kvetoucí zástupci živých plotů
Meruzalka červená (Ribes sanguineum ‘Atrorubens’), keř s hrozny červených květů, kvetoucích od dubna do května. V nestříhané podobě dosáhne výšky od dvou do čtyř metrů. Pro zdárný růst a bohaté kvetení potřebuje slunné stanoviště a čerstvou zahradní půdu.
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus), pozdě rašící keř s velkými, nejčastěji jednoduchými fialově růžovými nebo modrými slézovitými květy. Dorůstá dvou až tří metrů.
Ibišek na zahradě vám připomene dovolenou v teplých krajích
Je trochu háklivější na podnebí, hodí se více do teplejších oblastí nebo na chráněná stanoviště. Snese i úpal. Na zimu se doporučuje chránit mu kořeny přihrnutím rašeliny nebo listí a chvojím.
Vajgélie květnatá (Weigela florida ‘Variegata’), nádherný bohatý keř s bíle panašovanými listy a tmavě růžovými květy, které se na rostlině objevují v červnu. Je nižšího vzrůstu, dosahuje jen kolem metru a půl výšky. Hodí se například jako předsadba před vysoké jehličnany – ty mu zajistí udržení vlhčí půdy. Na suchém místě nebude prospívat. Jinak není příliš náročný na klima, snese i výsadbu v průmyslových oblastech.
Růže (Rosa ‘Queen Elizabeth’), bujně olistěný keř, kvetoucí až do pozdního podzimu. Je nepříliš vysoký, asi jen jeden a půl metru, zato velmi silný. Žádná růžová křehotinka. Je třeba zkracovat dlouhé výhony a dle potřeby keř zmlazovat silnějším řezem, aby opět plně kvetl. Na zimu přihrnout kořeny zemí.
Zákula se uplatní i jako součást kytic
Zákula (Kerria japonica ‘Pleniflora’), opadavý keř, jenž nemá žádné zvláštní nároky na klima a půdu. Potěší nás velkým množstvím plných žlutých květů. Dorůstá do výšky tří metrů.
Tavolník (Spiraea) patří k nejznámějším kvetoucím živým plotům u nás. Má dlouhé převislé větve, brzy z jara obalené množstvím bílých, intenzivně vonících květů, které jsou první velkou pastvou pro včely, čmeláky a další hmyz. Dorůstá také do výšky asi jednoho a půl metru, hodně košatí, patří mezi opadavé keře. Roste v každé normální půdě, bude mu lépe na slunci, snese i stín.
Tavolník japonský (Spiraea japonica ‘Firelight’), keř se zlatavými lístky a něžnými růžovými květy, kvetoucími od června do září. Svým vzrůstem maximálně do jednoho metru je ideální jako předsadba nebo jako vstupní koridor do předzahrádek.
Pustoryl bývá pro svou libou vůni označován také jako nepravý jasmín
Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), jeden až tři metry vysoký keř s příjemně vonícími bílými květy, objevujícími se od května do června. Spokojí se s minimální péčí. Miluje slunce, ale bude růst i ve stínu, ovšem méně pokvete.
Azalka (Azalea) nám poskytuje obrovský výběr nejen nepřebernou barvou květů, ale i vzrůstem. Od miniaturních forem po vyšší košaté keře, opadavé i stálezelené. Ze všech druhů můžeme tudíž vybírat zástupce pro různé typy kvetoucích živých plotů. Azalky všeobecně nesnášejí zásaditou půdu a přílišné oslunění. Ideální je polostinné stanoviště před vysokými stromy.
Levandule (Lavandula angustifolia ‘Munstead’), keřík se stříbřitými listy a modrofialovými květy, omamně vonícími a zároveň odpuzujícími mšice, vytváří hustý plůtek v půlmetrové výšce. Ke štěstí mu postačí normální půda a slunce.
Líbí se vám levandule? Můžete si vybrat z velkého množství barevných odstínů květů od fialkové až po růžovou
Několik rad pro úspěch
Podle druhu rostlin a jejich předpokládaného vzrůstu volíme při sázení takzvaný spon, což je optimální vzdálenost keřů mezi sebou nebo od nějaké překážky (zdi, plotu) - aby měl každý dost místa pro zdravý vzrůst.
Můžeme volit jeden druh či kombinovat více druhů, nejlépe tak, aby postupně nakvétaly, a živý plot tak zdobily květy v co nejdelší době. V tom případě musíme volit druhy s obdobnými nároky na pěstování.
Meruzalka se řadí k méně známým rostlinám vhodným pro živé ploty
Pozor na alergie
Máme-li v rodině alergika, ať už na pyl nebo hmyzí bodnutí, musíme být s výsadbou kvetoucích živých plotů opatrní. Nesázíme je blízko domu nebo míst, kde se alergik často zdržuje (pergola, zahradní posezení).