Jak vybrat popínavé a pnoucí rostliny do zahrady: Vyznejte se ve způsobech, jak rostliny směřují vzhůru

Potřebuje rostlina oporu, nebo se přichytí sama?

Pro cestu vzhůru používají pnoucí rostliny techniky ověřené miliony let. V praxi je nejdůležitější vědět, že se popínavé (pnoucí) rostliny dělí do dvou skupin:

• samopnoucí rostliny: nepotřebují žádnou oporu ani vyvazování a přichytávají se pomocí kořínků nebo příchytných destiček (břečťany, přísavníky, pnoucí hortenzie, trubač)
• rostliny, které potřebují oporu: konstrukci a zpočátku i vyvazování (plaménky, pnoucí růže, zimolezy a další)  

Růže je klasika, která by neměla chybět v žádné zahradě

Jak rostliny míří vzhůru

Při pohledu zblízka je vidět, že se obě skupiny rostlin pnou různým způsobem. Na něm závisí, jakou oporu a péči budou vyžadovat, a můžeme se podle toho rozhodnout, kam si rostlinu vysadíme. Samopnoucí rostliny se pevně přichytí podkladu a nemusíme jim stavět žádné treláže (laťkové konstrukce), loubí nebo cokoli jiného.

Vzpěrné popínavky, například pnoucí růže či jasmín nahokvětý, mají dlouhé výhony a tvoří keře, kterým musíme dopřát oporu, k níž je budeme pevně vyvazovat. Úponkaté popínavé rostliny, jako jsou plaménky nebo réva, si vytváří kroutivé úponky, jimiž se přichytí k vhodné opoře, pevně ji ovinou, a tak se posouvají vzhůru.

Křehký plamének potřebuje oporu, je jedno, zda to bude treláž, plot či obyčejné pletivo

Ovíjivé popínavé keře se dokáží omotat kolem tyčí, kmenů, mříží a pergol hlavním kmenem i postranními výhony. Některé, například zimolez, opletka nebo vistárie japonská se ovíjí k opoře zprava (jsou pravotočivé) a další skupina obtáčí oporu zleva. To jsou levotočivé liány, k nim patří třeba podražec nebo vistárie květnatá.  

Přečtěte si: zásady péče o popínavé a pnoucí rostliny do zahrad od A do Z

Alena Menclová

Okrasná zahrada

Místo na slunci

Než si pořídíte pnoucí rostliny do zahrady, rozhodněte o místě, kde v příštích letech porostou. Mezi popínavými rostlinami jsou druhy s různými nároky na stanoviště a je dobré jejich požadavky respektovat. Vyhnete se rozčarování, že výsledek není takový, jaký jste očekávali.

Slunné a teplé stanoviště miluje mnoho popínavek, porostou výborně na jižní straně domu s celodenním osluněním. Velkokvěté plaménky (Clematis hybridy) slunce milují, ale vyžadují kořeny chráněné před úpalem: stačí podsadit trvalky nebo nízké keře. Na osluněných pergolách nebo altánech se bude dařit popínavým růžím všech vůní a barev.

Květy vistárie připomínají malé vodopády 

Vistárie (Wistaria floribunda, W. sinensis) je jedna z nejkrásnějších kvetoucích popínavek. Dlouhé hrozny květů ji zdobí podle druhu už od dubna až do srpna. Potřebuje pevnou oporu, starší keře jsou rozložité a mohutné, výhony dosahují až dvacetimetrové délky.

Trubač (Campsis radicans) si bude libovat na vyhřáté stěně, a pokud bude mít možnost, vyšplhá se klidně do deseti metrů výšky. Od léta do podzimu kvete červenými nebo žlutými trsy zvonkovitých květů a bude od vás vyžadovat jen přikrýt na zimu kořeny listím. 

Odpočinek v polostínu

Na severní zdi je ideální rostlinou popínavá hortenzie (Hydrangea petiolaris). Nepotřebuje oporu, pne se až do desetimetrové výšky a ještě během letních měsíců zajímavě bíle kvete. Nedávejte ji ale na zeď s vápennou omítkou, je na vápno „alergická“ stejně jako keřové hortenzie.

Pravotočivý zimolez nádherně voní

Velký výběr je mezi zimolezy (Lonicera caprifolium, L.x americana a další), kde najdete spoustu druhů a odrůd s pestrými květy šířícími kolem sebe oblaka vůní. Na podzim se keře zdobí černými nebo červenými plody, ale pozor - jsou jedovaté!

Přísavník trojhrotý a pětilistý (Parthenocissus tricuspidata a P. quinquefolia), nenáročné „psí víno“, poroste v polostínu stejně dobře jako na slunci. Tam bude mít na podzim intenzivnější vybarvení listů a tmavěji vybarvené plody.  

Nepravé popínavky

Dobře bude v polostínu brslenu (Euonymus fortunei) jak stálezelenému, tak i jeho pestrolisté formě. Ve stinných zákoutích nahradí kvetoucí keře po celý rok.

Hlohyně (Pyracantha coccinea) je také stálezelená, vystoupavá rostlina s okrasnými, zářivě červenými nebo oranžovými plody. Dá se vyvazovat k opoře až do výšky pěti metrů, vhodným řezem zahoustne tak, že tvoří téměř neprostupnou stěnu. 

Plody hlohyně září do dálky 

Známý skalník (Cotoneaster horizontalis) je vlastně půdokryvný keř, ale dá se podobně jako hlohyně vyvazovat, stříhat a tvarovat. Neopadává, rozkvétá začátkem léta množstvím drobných vonných kvítků a červené malvičky zdobí keř v zimě do doby, než je ptáci oberou.  

Kdo je králem hlubokého stínu?

Je mrazuvzdorný, nenáročný, s výhony až do dvaceti metrů, stálezelený a jmenuje se břečťan popínavý (Hedera helix). Rozhodně není nudnou popínavkou, má mnoho odrůd s barevným listem, například ‘Goldherz’ nebo ‘Woemer’. Pokud si pořídíte některý z těchto břečťanů, nezkracujte je hluboko, zezelenaly by vám.

Břečťan nemusí být jen čistě zelený 

V teplejších oblastech se daří břečťanu kavkazskému (H. colchica), jehož odrůda ‘Dentata variegata’ má veliké, až dvaceticentimetrové listy žlutě skvrnité. Není tak mrazuvzdorný, proto se zakrývá na zimu listím a chvojím. Břečťan může být v hlubokém stínu i výbornou náhradou za trávník, snáší dobře sucho, ale na slunných místech bude živořit.  

Nejvýznamnější popínavé rostliny

V tabulce jsou uvedeny abecedně seřazené pnoucí rostliny, uvedená výška platí pro dospělé jedince. Místo použití, které doporučujeme, samozřejmě není zcela závazné: záleží na vás, jak si chcete výsadbu uspořádat.