Světelný kořen se pěstuje hlavně pro jedlé, škrobovité hlízy, které jsou plné zdraví prospěšných látek. Podívejte se, jak ho připravit a pěstovat.
Světelný kořen pochází z Číny, odkud se do Evropy dostal poměrně nedávno. Teprve zhruba před sto lety byl dovezen do Německa, kde jej pěstoval Robert Steiner, který uspořádal první kurzy pro zájemce o pěstování této zvláštní rostliny. Najdete ho pod mnoha jmény – jam čínský (psáno i jako yam), Dioscorea batata, shan yao. Rostlina patří do čeledi Dioscoreaceae, která má na 650 druhů. Patří sem i některé vytrvalé rostliny, které se prodávají jako trvalky v květináčích.
Úvodní foto: iStock.
Světelný kořen pozitivně ovlivňuje zdraví člověka – obsahuje křemík ve formě vstřebatelné pro člověka, má pozitivní vliv na šedou kůru mozkovou a dle čínské medicíny má omlazující účinky. Název získal podle světelného éteru, který dle čínské medicíny obsahuje. Světelný éter lze popsat jako energii, která je všude kolem nás, v lidském těle i ve vesmíru, a tvoří základ spojení ducha a hmoty. Pro moderního člověka je to těžko uchopitelné, ale čínská medicína věří, že energie má vliv na imunitní systém člověka. Světelný éter je v čínské medicíně důležitým stupněm k pránické výživě.
Hlízy obsahují škrob, bílkoviny, tuky, ale také mnoho důležitých látek – enzym amylázu, aminokyseliny, saponiny, polysacharidy, slizové látky, vitaminy a víc než třicet různých stopových prvků. Díky svému složení posiluje funkci ledvin, sleziny a plic, zkrášluje pleť a vlasy. Z listů lze připravit čaj, který léčí průjem, astma, kašel, ale i inkontinenci a cukrovku. Posiluje nervovou soustavu.
Jak jam čínský pěstovat
Pokud chcete začít s pěstováním světelného kořene, potřebujete kvalitní pacibulky. Ty větší mohou putovat do volné půdy, malé je lepší předpěstovat v květináčcích. Kvůli jeho specifické délce potřebujete na pěstování světelného kořene bednu vysokou alespoň 60 centimetrů, u které lze odejmout postranici. Základ tvoří křemičitý písek, kterým naplníte většinu záhonu. Na písek přijde zhruba deseticentimetrová vrstva slámy a pěticentimetrová vrstva zeminy. Písek usnadňuje sklízení kořene a zaručí, že doroste „rozumné délky“. Pokud by se pěstoval jen v zemině, byl by dlouhý a příliš tenký.
Pacibulky sázíme do rovných řádků, 4 až 5 centimetrů od sebe a navrch dáme opět pět centimetrů zeminy. Prvním rokem se pěstuje výhradně sadba, kořeny neobsahují žádné výživné látky. Druhým rokem se sází vrchní část kořene, která neobsahuje žádné důležité látky. Kořeny se položí do hlíny, zahrnou zeminou, kde se opět rozrostou, a pak se sklízí.
Kořen má uvnitř bílou barvu a tvar jako obrácená mrkev, směrem dolů se rozšiřuje. Kořen má tloušťku pěti centimetrů, je velmi křehký a ztvrdne až po několika týdnech. Kromě toho ještě nad záhonem musí být opora na liány, které dorůstají i více než dva a půl metru do výšky. Pro oporu lián se hodí například síť na okurky.
Zasytí mnohem lépe než brambory
Kořeny sklízíme na přelomu října a listopadu, v okamžiku, kdy liány a hlízy jdou snadno oddělit. Nejdříve odstraníme horní vrstvu zeminy a poté nejlépe odejmeme postranici záhonu a kořeny, které jsou velice křehké, ze země vyprostíme.
Kořeny lze uskladnit ve dřevěných bedýnkách ve sklepě, podobně jako brambory, na rozdíl od nich ale zasytí velmi rychle. I malý kousek stačí. Jeho chuť není nijak výrazná, při jeho trávení vytéká neškodný sliz.
