Přes svůj jemný vzhled není tamaryšek žádný změkčilec. Jako jeden z mála zástupců rostlinné říše odolává extrémním podmínkám Saharské pouště i neméně drsným horským podmínkám v pohoří Atlasu či v Pyrenejích.
Není proto divu, že si na světě roste minimálně hezkých pár set let a zmínky o něm najdeme nejen ve Starých pověstech českých, ale už i v bibli.
Tamaryšek dokáže žít i v obtížných podmínkách
Drsně elegantní egoista
Za svou nálepku „kluka do nepohody“ vděčí tamaryšek důmyslnému systému adaptace. Je známý jako jedna z rostlin nejlépe adaptovaných na slanost. V horku pouště vylučuje pomocí speciálních žláz na listech slaný roztok.
Když se vlhkost odpaří, krystaly soli se na listech usazují a padají na zem pod keřem. Tam sůl vytvoří slané životní prostředí, jakousi sterilní zónu, ve které nic nedokáže růst, a keř se tak nemusí s nikým dělit o drahocennou vláhu. Tu je, díky svému kořenovému systému, schopen získávat i z podzemních vod.
Tak stejní a přeci rozdílní
Tamarix pentadra nepotřebuje stejně jako ostatní druhy speciální péči
Rod Tamarix zahrnuje téměř stovku druhů s původem v oblastech od západní Evropy přes Středomoří až po jihovýchodní Asii. Rodové jméno získal podle řeky Tamarix v Pyrenejích. Vyznačuje se tenkými, u většiny druhů na koncích svěšenými větvemi, které řídce pokrývají jemné čárkovité listy, připomínající dlouhé jehličí.
Drobné květy složené do hustých koncových lat nebo hroznů jsou přisedlé k větvím a objevují se na loňských výhonech. Květy se zbarvují od velmi decentní, jemně růžové přes karmínově růžovou až po intenzivně červenou. Semínka se utváří v úzkých tobolkách. Pokud zrovna tamaryšky nekvetou, jsou si jednotliví příbuzní podobní natolik, že si na jejich rozpoznání berou botanici na pomoc lupu.
Kteří to jsou
K velmi často pěstovaným patří například T. parviflora, T. tetrandra či T. pentandra. T. parviflora, tamaryšek malokvětý, je široký keř nebo strom nižšího vzrůstu, dosahující výšky do čtyř metrů. Pochází ze středomořských oblastí. Hnědé větve jsou mírně svěšené, listy jsou úzké, ale více vejčité.
Tamarix parviflora vyroste do čtyř metrů
Květy se liší od květů ostatních příbuzenských tamaryšků tím, že jsou pouze čtyřčetné, zatímco ostatní druhy pěstované v našich zahradách a parcích se vyznačují pětičetností. Uplatní se jako solitér i součást živého plotu. Je odolný a nenáročný, snese i větší sucho.
Druhý je T. tetrandra, tamaryšek čtyřmužný. Pochází z jihovýchodní Evropy a Orientu. Tvarově široce otevřený keř má dlouhé větve tmavé barvy, na kterých vyrůstají jemně zelené lístky. Hrozny růžových květů ho zdobí v ranějším období: od května do června. Pro svou adaptabilitu a zároveň nenáročnost je vhodný i pro výsadbu v průmyslových oblastech.
Třetí v pořadí, T. pentandra, tamaryšek pětimužný, pochází z jihovýchodní Evropy a východní a střední Asie. Roste ve formě keře nebo stromu. Starší exempláře dosahují výšky od tří až do pěti metrů. Mladé výhony jsou zbarveny purpurovou červení, která s věkem přechází do hnědavočerveného odstínu. Lístky dokonale ladí s větvemi svou modravě zelenou barvou, během letních měsíců je ještě doplní karmínově růžové květy.
V nabídce zahradnictví bývá také například štíhlý, málo větvený, vzpřímeně rostoucí keř T. odessana, dosahující výšky okolo dvou metrů. Růžově zbarvené květy jsou seskupené v dlouhých latách a kvetou od července až do podzimu.
Tamarix gallica v našich podmínkách dobře prosperuje
Oděský tamaryšek vyžaduje, stejně jako všechny tamaryšky, slunné stanoviště, jinak si nic víc nenárokuje. Objevuje se také varieta T. rubra s intenzivně červenými květy. Svou nenáročností směle konkuruje oděskému bratranci.
Z dalších druhů je to například T. gallica: tamaryšek francouzský a tamaryšek (též hřebenčík) bezlistý: T. aphylla. Z Izraele pochází stromový tamaryšek nilský: T. nilotica, rostoucí v mokřinách i v písku pouští v místech, kde se jeho kořeny dostanou k podzemní vodě.
Lev trávníku
Pravý elegán sice bývá nepřehlédnutelný i ve skupině, ale tamaryšek je velmi jemným keřem s nepříliš hustými větvemi, takže pokud není obsypán květy, je spíše nenápadný.
Aby dokonale vyniknul jeho zajímavý habitus, je pro něj nejvhodnějším umístěním volná plocha trávníku nebo předsazení před vzrostlejší jehličnany, kde zeleň vytvoří pozadí, od kterého se jeho jemně zelené či šedavě modré olistění dobře odrazí.
Takto upravený tamaryšek získává hodnotu stářím
Vynikat bude i jako solitér v nižším vřesovišti. Vysadit ho můžeme také na svah nebo břeh okrasného jezírka či potůčku, na jejichž hladinu se budou půvabně snášet jeho převislé větve. Velmi působivý je pěstovaný jako bonsaj.
Asketa, který se nechá rozmazlovat
Přestože je tamaryšek zvyklý vyjít s málem a asi mu to ve volné přírodě ani nepřijde, jakmile se dostane do péče laskavých rukou, nechá se klidně rozmazlovat. Nejvíce bude potěšen místem na slunci, které bude dobře chráněno před větrem.
Nevadí mu ani sucho, ani smog, ale často se na něm podepíše silnější mráz, který ho připraví o mladé výhony. Má rád propustnější, bohatší půdu. Růst bude i v půdě zásaditější.
Stříhali dohola
Nejvhodnějším způsobem, jak si v dalších letech tamaryšek naklonit, je pražádné omezování v jeho růstu. Potrpí si na ležérní přirozený vzhled a krátký sestřih ve stylu „Pankrác“ snáší velmi špatně a začne dělat drahoty s nasazením na květ.
Řezem ho můžeme upravit nanejvýš v prvních letech po výsadbě, abychom dosáhli jeho rozkošatění. Dále řez provádíme jen pokud je to nezbytné: když se větve protáhly, kam nemají, nebo jsou nemocné či omrzlé.
Pokud chceme tamaryšek razantně zmladit, vyřízneme nejstarší větve a mladé ponecháme nezkrácené. Nejvhodnější dobou k řezu je srpen až září. Když už se dáme do řezu, můžeme si z bylinných i dřevnatých řízků namnožit nové rostliny.
Tamaryšek: persona non grata
Jemné květy lákají k pohlazení
Pro výsadbu dřevin, jako jsou tamaryšek drobnokvětý či pětimužný, do volné krajiny je nezbytný souhlas orgánů ochrany přírody.
Kde všude ho najdeme
Na jaře se objeví v nabídce hobbymarketů, v pěstitelských firmách specializujících se na okrasné keře a konifery, ale i v zasilatelských obchodech. A pozor: v některých zemích se neužívá jen pro ozdobení zahrad, ale také v kuchyni. Například v Thajsku nachází uplatnění jako ochucovadlo pokrmů. V léčebné sféře zase pomáhá udržet správné hodnoty krevního obrazu.