Aloe vera, rýmovník či rozmarýna? Neuhodli jste, i když tyto rostliny patří mezi léčivé. Mezi pokojovými rostlinami je jich však mnohem více a my vám představíme několik z nich.
Bacopa je rostlina pro zapomnětlivé
Bakopa drobnolistá (Bacopa monnieri) je pokojová rostlina s převislými stonky a velmi drobnými listy, proto je vhodná do závěsných nádob. Kromě vyšších nároků na zálivku v období jara a léta nevyžaduje žádnou zvláštní péči. V zimě potřebuje trochu vyšší vzdušnou vlhkost a teplota by neměla klesnout pod 18 °C. Vhodným místem je světlá koupelna, která dokáže zajistit dostatečnou vlhkost vzduchu. Přes léto ji bez obav využijte jako balkónovou rostlinu na slunce i do stínu, ale pamatujte na bohatou zálivku.
Bakopu si můžete rozmnožit bylinnými řízky či semeny. Řízky snadno zakoření jen lehce položené na substrátu nebo nastojato ve sklenici vody. Jakmile se vytvoří dostatek kořínků, můžete je zasadit do substrátu. Drobná semínka se vysévají 0,5 až 1 cm hluboko, květináč se postaví na světlé místo a za dva či tři týdny vyklíčí. Optimální teplota pro klíčení je 22 až 25 °C a samozřejmě důležitý je stále vlhký substrát.
Bylinka tradiční čínské medicíny
Z bakopy se využívají listy čerstvé či sušené, z nichž se připravuje chutný čaj, jenž posiluje paměť, pomáhá při poruchách koncentrace a snižuje stupeň strachu vyvolaného stresem. Pomáhá při léčbě rýmy, astmatu, zmírňuje příznaky epilepsie. Snižuje také oxidaci tuků v krevním oběhu.
Pokračování 2 / 5
Angínovník čínský je přírodní antibiotikum
Iris domestica (synonymum Belamcanda chinensis) pochází z Východní Asie a u nás je pěstován zřídka. Je to škoda, protože žluté, oranžové a červené skvrnité květy jsou velice dekorativní.
Nejčastěji se pěstuje venku na slunném stanovišti v propustné vlhčí půdě. Na zimu je nutné chránit oddenek před vymrznutím – přikrýt rostlinu chvojím nebo přenést do chladnější místnosti. Angínovník je možné pěstovat jako hrnkovou rostlinu na světlém nebo lépe slunném místě. Množí se zjara dělením trsů nebo výsevem semen v únoru až březnu.
Angínovník dávkujte opatrně
Pro léčebné účely se používají čerstvé listy a oddenek ve formě odvaru. Listy se žvýkají při angíně nebo zahlenění. Ale pozor! Angínovník je poměrně silný až mírně toxický, proto je nutné vyzkoušet velmi malé množství. Může totiž vyvolat alergickou reakci – otok v ústech.
Oddenek působí močopudně, je proto vhodný při chorobách močových cest i ledvin, doporučuje se i při poruchách žláz s vnitřní sekrecí, zácpě a nadýmání či revmatizmu.
Pokračování 3 / 5
Blahovičník – léčivá bonsaj
Je velice mnoho druhů eukalyptu, ale jako pokojová léčivka se hodí tyto dva druhy: Blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii) – jde o nejvoňavější druh eukalyptu, který divoce roste pouze v Tasmánii. Vytváří menší stromek s drobnými kulatými lístky, jejichž barva bývá šedá až modrá. Je vhodný do panelových bytů se suchým vzduchem. Růst a rozvětvení podporují pravidelné zaštipování a hluboký řez.
Blahovičník citronový (Eucalyptus citriodora) ve volné přírodě dorůstá až padesáti metrů, ale dobře snáší tvarování, proto se není třeba obávat jeho rozměrů. Je oblíbený pro výraznou citronovou vůni, kterou jemně chlupaté listy uvolňují již při lehkém dotyku.
Eukalypty nemají rádi přímé sluneční světlo, ale vyžadují hodně rozptýleného světla. Dobře snáší letnění. Přes zimu je dobré je nechat v chladnější místnosti do 15 °C s minimální zálivkou. V létě výhony zaštipujeme pro podporu rozvětvení a regulaci výšky rostliny. Odštípnuté výhony snadno zakoření ve sklenici s vodou. Eukalypty přesazujeme každé dva roky do hlinitopísčité zeminy s přídavkem rašeliny a při manipulaci citlivě zacházíme s kořeny, které jsou velmi křehké a náchylné k poškození. Rovněž u zálivky se vyplatí obezřetnost – eukalypty upřednostní zálivku až po proschnutí substrátu.
Blahovičník – blaho pro celé tělo
Vonné eukalyptové silice obsažené v listech ničí bakterie, pomáhají léčit záněty průdušek, bolesti v krku, kašel, nachlazení nebo záněty vedlejších nosních dutin. Také pomáhají při astmatu. Silice působí i proti některým virům, jako jsou spalničky, spála či herpes. Díky antiseptickému účinku se eukalyptus používá na desinfekci ran, dále snižuje horečku a dokáže pomoci při bolestech hlavy i migrénách. Ve formě mastí ulevuje od revmatických bolestí.
Pokračování 4 / 5
Sukulent z Madagaskaru
Naduť madagaskarská (Bryophyllum daigremontianum syn. Kalanchoë daigremontiana) je sukulent se vzpřímeným vzrůstem a masitými přisedlými zubatými listy, často s načervenalými až hnědými skvrnami a pochází z Madagaskaru. Je to nenáročná rostlinka, potřebuje propustný substrát pro sukulenty, s podílem písku. Daří se jí spíše v polostínu, ale co se týká teploty, snáší i extrémní letní vedra. V tomto období je náročnější na zálivku. Nesmí však stát ve vodě.
V domácích podmínkách může naduť dosáhnout výšky až jednoho metru, ale snadno se tomu vyhneme zaštipováním, kdy podpoříme rozvětvení. Přes zimu se naduť může nechat v místnosti blíže světlu, aby nebyla vytáhlá. Pokud máme možnost ji nechat někde na chodbě nebo v zimní zahradě, kde se drží teplota okolo 10 °C, odmění se zajímavými široce trubkovitými květy, šedavě fialové až růžové barvy, které vyrůstají na dlouhém stonku od ledna až do dubna. Zálivka v zimním období stačí jen občas, jako ostatně u jiných sukulentů. Substrát by ale neměl úplně vyschnout. Optimální doba na zálivku je jednou za týden až deset dní.
Naduť se snadno množí z malých rostlinek, které se tvoří po okrajích listů – jsou to takzvaná viviparia. Když upadnou, v substrátu samy zakoření a maličké rostlinky tvoří kořínky dokonce ještě na listu.
Naduť má sílu ženšenu
Z rostliny se používá šťáva z listů, která působí antisepticky a baktericidně a likviduje velkou škálu patogenů. Bývá také označována jako pokojový žen-šen. Šťáva působí léčivě při ústních zánětech (afty), kašli, paradontóze, angíně i při virózách. Léčí také vyrážky, bradavice a akné. Hojí při spáleninách, nehojící se rány a bércové vředy a zastavuje krvácení. Působí dobře také močopudně a při léčbě revmatismu.
Pokračování 5 / 5
Varování na závěr
Léčba rostlinami je při správném užívání spolehlivá a šetrná k lidskému organismu. Stále však mějte na paměti – všeho s mírou a než se k samoléčbě odhodláte, vzpomeňte na moudro lékaře Paracelsa: „Všechny látky jsou jedem a nic není bez jedovatého účinku. Pouze dávka určuje, zda to, co bereme, je lékem a není jedem."
