Každý z nás má své příbuzné a nejinak je tomu i mezi rostlinami. Africká fialka z čeledi podpětovitých (Gesneriaceae) má několik zajímavých „sestřenic“, které jako pokojové květiny stojí za pozornost.
Mezi nejznámější patří Sinningia, Streptocarpus, Smithianta a Columnea, zmínku si zaslouží i Aeschynanthus. Dodnes nemají tyto rostliny české názvy, třebaže se pěstovaly už na počátku dvacátého století. Před několika lety se znovu objevily mezi běžnou nabídkou květin dovážených z Holandska.
Sinningia je naše dobrá známá gloxínie
Nádherně kvetoucí gloxínii prostě nelze přehlédnout. Z hlízy vyrůstají tmavozelené plstnaté listy v rozvolněné růžici, kterou v době květu téměř zakryjí velké, vzpřímené sametové zvony. Na starší rostlině jich může najednou vykvétat patnáct i dvacet.
Gloxínie kvete bíle, modře, růžově, červeně i fialově - a nejen to - prodávané hybridy mají navíc zvony uvnitř pestrobarevné nebo bílé. Jsou rostliny s květy jednoduchými i plnokvětými, někdy je okraj květu lemován odlišnou barvou.
Gloxínie příbuzenství s africkou fialkou nezapře
Koupíte-li si kvetoucí gloxínii, zalévejte ji mimo listy odraženou vodou a odstraňujte odkvetlé květy. Přihnojte ji jednou týdně tekutým hnojivem na kvetoucí pokojové květiny nebo hnojivou tyčinkou, která vystačí po celou dobu aktivního růstu.
Po odkvětu omezte zálivku a postupně přestaňte zalévat, aby rostlina mohla zatáhnout. Hlízu vyndejte ze země, zabalte do novin a uložte na suchém, chladnějším místě. Brzy na jaře ji zasaďte (ne příliš hluboko) do květináče se zeminou s příměsí rašeliny. Substrát udržujte vlhký a po vyrašení gloxínii vydatně zalévejte a přihnojte. Do deseti týdnů vám rostlina znovu bohatě pokvete.
Každé jaro vdechnete gloxínii nový život
Streptocarpus se přizpůsobil
Tento rod, pojmenovaný česky streptokarpus, zahrnuje více jak sto druhů. Mezi streptokarpy najdeme v jejich domovině trpaslíky i velikány s listy téměř metr dlouhými. V květinářství pak koupíte hybridy, které se přizpůsobily bytovým podmínkám.
Jsou poměrně stínomilné, plně jim vyhovuje teplota mezi patnácti až pětadvaceti stupni Celsia, takže mohou prospívat jak v obytné místnosti, tak i v chladnějších prostorách. Jediné, co je může vážně poškodit, je přeschnutí, které deformuje listy a nedovolí rostlině vytvářet poupata.
Streptokarpus se zabydlí kdekoli
Jinak tato rostlina vydatně kvete téměř celoročně v bílé či růžové barvě a mnoha odstínech modré nebo fialové. Pokud by vám v nabídkách rostlin padlo do oka podezřelé jméno krutiplod zvrhlý, nelekejte se, je to nenáročný a mírumilovný streptokarpus.
Z housenky vyroste krasavice
Ani Smithianta se českého pojmenování zatím nedočkala. Oproti svým mohutnějším příbuzným působí křehce jako porcelánová panenka, ale příliš nároků na pěstování nemá. Smithianta si v zemi vytváří podzemní zásobní orgány, které jsou článkovité, růžově zelenavé a vypadají jako tlusté housenky.
Nadzemní část rostliny je úhledná, asi dvacet centimetrů vysoká, s okrouhlejšími tmavě zelenými chlupatými listy. Ozdobou je na nich barevné, tmavé až fialové výrazné žilkování. Jak Smithianta rozkvete, rozzáří se celá barvami v červených, oranžových, žlutých nebo růžových odstínech. Květy jsou drobné, převislé zvonky asi tři centimetry velké, kvetení trvá téměř celé léto a podzim.
Smithianta působí velmi jemně
Pak je potřeba omezit zálivku a nechat rostlinu zavadnout při pokojové teplotě kolem osmnácti stupňů a přes zimu odpočinout. Při jarním přesazování se křehké zásobní orgány rády odlamují, lze je zasadit, a namnožit si tak vlastní rostliny.
Vybíravá Columnea
Najdete je občas v nabídce pod jmény kolumnea a eschynantus. Obě jsou velmi atraktivní, stálezelené rostliny, bohužel trochu náročnější na bytové podmínky. Kolumnea je poléhavá nebo převislá rostlina, velice dobře vypadá v závěsných nádobách. Stonky jsou hustě olistěné tmavě zelenými, mírně dužnatými listy, některé odrůdy mají listy panašované (zelenobílé).
Kolumnea má ráda světlo i polostín, přímé slunce jí škodí. Je poměrně náročná nejen na vlhkost substrátu, ale hlavně na vyšší vlhkost vzduchu, které lze docílit jen častým rosením celé rostliny, ne ale na květ. Prospívá nejlépe při vyšších teplotách kolem pětadvaceti stupňů.
Listy této rostliny mohou být i panašované
Přihnojování po dvou týdnech hnojivem bez vápníku podporuje násadu květů po celé délce výhonu. Ještě předtím je nezbytné nechat kolumneu alespoň měsíc během zimy v místě s teplotami nejvýše kolem patnácti stupňů, aby vytvořila poupata. Pak se opět přemístí do tepla, kde dlouho kvete červeně, oranžově, nebo žlutě. Po odkvětu je dobrý hluboký řez, aby narostly nové květuschopné výhony.
Náročnější Aeschynanthus
Eschynantus je rostlina podobného vzrůstu, ale poněkud mohutnější, s masitými, kožovitými listy. Velké protáhlé květy se netvoří po celém obvodu stonku, ale ve svazcích na koncích výhonů.
Květy eschynantu vydrží na rostlině poměrně dlouho
Zářivá a naprosto nepřehlédnutelná je červená nebo žlutě oranžová barva květů. Stejně jako kolumnea požaduje i eschynantus vyšší teplotu, vzdušnou vlhkost, pravidelnou zálivku a krátké období nižší teploty pro vytvoření poupat.
Všechny „sestřenice“ africké fialky jsou okrasné hlavně květem a přesto, že některé vyžadují trochu více péče, stojí za to těšit se doma z jejich exotické krásy.