Strelicii (Strelitzia reginae) nemusíme obdivovat jen v květinářstvích
Snad nejzajímavější květinou, jež může svými květy zdobit náš domov, je právě strelicie. Velký květ, který se doslova vyklube ze zobákovitého poupěte na konci dlouhého štíhlého stonku, nápadně připomíná hlavičku nádherně zbarveného exotického ptáka. Podlouhlé listy vyrůstají na dlouhých stoncích.
Strelicie známe především z vázaných kytic
Rostliny dosahují výšky přes sto centimetrů a šířky šedesát centimetrů, takže pěstování v pokoji je vzhledem k popsané velikosti problematické. Upřednostňujeme proto umístění v zimní zahradě.
Chcete květy? Počkejte si!
Strelicie vykvétají až po dosažení zhruba pěti let, proto při koupi vybíráme vzrostlé rostliny. Uplatní se jako solitéry v moderním minimalistickém interiéru, který podtrhne jejich atraktivnost. V létě budou mimořádnou ozdobou terasy či balkonu. Tato rostlina vyžaduje teplo a slunečno, střední zálivku, hnojení dvakrát měsíčně tekutým hnojivem, v době vegetačního klidu pouze jedenkrát. Omezením zálivky a snížením teploty na podzim či v zimě lze posunout dobu nasazení na květ na zimu či časné jaro.
Její pěstování vyžaduje trpělivost
Strelicii přesazujeme každoročně do běžného substrátu, od květináče s průměrem třicet centimetrů už jen obnovujeme vrchní vrstvu země. Rostlina potřebuje občasné omytí listů vlhkou houbou.
Rhoeo spathacea vynikne o samotě
Rostlina pochází z Mexika. Její ozdobou jsou hladké silné šťavnaté listy, které jsou na líci zelenavé či s výraznými krémově žlutými proužky a na rubu tmavofialové. Jsou dlouhé dvacet až třicet centimetrů a široké tři a půl centimetru. Z listenů vyrůstají drobnější bělavé kvítky.
Rhoe zdobí především zajímavě zbarvené listy
Podenku, jak se lidově nazývá, je třeba umístit na světlém teplém východním či západním okně, chráněném před přímým letním sluncem. I když má být zálivka spíše mírná, vyžaduje tento druh stále vlhkou půdu - pamatujte, že zaléváme vlažnou vodou.
Rovněž vyžaduje zvýšenou vlhkost, květináč proto postavíme na misku s vlhkým štěrkem a denně rosíme. Suchý vzduch způsobuje hnědnutí špiček listů. V době růstu podenku hnojíme dvakrát měsíčně tekutým hnojivem.
Květy jsou drobné, nenápadné
V zimě můžeme teplotu snížit, ale nesmí klesnout pod osmnáct stupňů Celsia. Exempláře přesazujeme vždy druhým rokem do lehčího substrátu, u starších rostlin pouze obnovujeme vrchní vrstvu země. Podenku rozmnožujeme na jaře dělením trsu, bočními výhony nebo vrcholovými řízky.
Tillandsia: seznamte se s nejrozsáhlejším rodem broméliovitých rostlin
Jedná se o epifytní bromélie, jejichž variety mohou měřit jen několik centimetrů (Tillandsia ionantha a Tillandsia argentea) či mít listy dlouhé až kolem čtyřiceti centimetrů. Listy, uspořádané ve volné růžici, jsou rozmanitě tvarované, připomínají trávové trsy. Zbarveny mohou být zeleně, šedozeleně, růžově i načervenale. Modré, fialové i žluté květy jsou složeny v plochých klasech.
Tilandsie upoutají na první pohled
K nejznámějším patří Tillandsia cyanea s narůžovělými klasy, ze kterých vykvétají fialovomodré květy. Tilandsie má ráda vyšší vzdušnou vlhkost, nejlépe se jí bude dařit v okenním skleníčku, skleněné kouli nebo v koupelně s přímým denním světlem. K životu potřebuje pouze vodu přijímanou ze vzduchu, proto ji musíme denně rosit.
Tato rostlina se hodí do moderních interiérů
Jako epifytní rostlina nepotřebuje vysazení do půdy. Tato vlastnost skýtá možnost netradičního pěstování - můžeme ji umístit na zajímavě tvarovanou větev či kámen, k nejefektnějším patří její spojení s mořským korálem, mušlí či větší ulitou, na které je buď jemně přivázána drátkem, nebo připevněna speciálním lepidlem. Atraktivní zátiší si vytvoříme například v koupelně s oknem, do něhož umístíme skleněné poličky a na ně rozmístíme takto vysázené tilandsie.
Aeschynanthus: něco pro ty zkušenější
Eschynantus je epifytní rostlina, známá jako keř nebo polokeř s převislými či pnoucími výhony. Je zdobná svými lesklými masitými kožovitými listy a nápadnými květy s hnědavým či žlutozeleným kalichem a špičkami zabarvenými do jasných červených (A. radicans), oranžových (A. speciosus) a žlutooranžových odstínů (A. splendidus). Kvete v červnu až září.
Květy eschynantu vydrží na rostlině
Tento druh se hodí pro zkušenější pěstitele. Pro byt je nejvhodnější A. parasiticus, který ke kvetení nepotřebuje vysoké teploty. Vyhovuje mu umístění na světlém místě, chráněném před přímým sluncem, s teplotou kolem dvaceti až pětadvaceti stupni Celsia, což nejlépe splňují okenní skleníčky, ampule či závěsné nádoby.
V zimě rostlinu pěstujeme při teplotě patnáct až osmnáct stupňů, aby se vyvinuly květy. Jako nejvhodnější se osvědčil substrát s pH okolo pět a půl. Zálivku vyžaduje střední, nejlépe měkčí vodu s nízkým obsahem vápníku. V zimě zálivku snížíme. Eschynantus totiž nesnáší přemokření, musíme proto zabezpečit drenáž.
Eschynantus může vypadat i takto
Po odkvětu rostlinu seřízneme hlubokým řezem až na jednu třetinu. Aby se zbytečně nevysilovala, je nutné v období vegetačního klidu zamezit zbytečnému přisvěcování, které by mohlo vést k předčasnému nasazení na květ. Nestálá teplota a zvýšená vlhkost půdy zapříčiňují opadávání listů i květů. Rostlina se množí pomocí řízků.
Adenium: rod bizarních rostlin z Arábie a tropické Afriky
Adenium obesum je rostlina s podlouhlými kožovitými, někdy panašovanými listy, vyrůstajícími ze silného kmínku, a růžovými jednoduchými květy. Adenium somalence má štíhlé výhony zakončené listy podobnými oleandru. Adenium arabicum je z této trojice nejbizardnější. Připomíná kedluben, ze kterého vyrůstají žíhané výhonky podobné chřestu.
Adeniu se přezdívá pouštní růže
Adenie vyžadují světlo, je třeba je chránit před ostrým sluncem. Mezi zálivkami má půda vyschnout. Pouze Adenium obesum přežije občasné přelití. Zimní teplota nesmí klesnout pod patnáct stupňů Celsia.