V létě bývá zeleniny nadbytek. Pak ale přijde zima a člověku často ve sklepě zůstane pouze kysané zelí. Existují ale zeleniny, jež můžete sklízet čerstvé i v průběhu zimy. Mezi ně patří i vysoce otužilý kadeřávek, který obsahuje velké množství draslíku, železa, beta-karotenu a vitaminu C.
Kadeřávek si dopřejte čerstvý i přes zimu
Jeho pěstování novinkou není – už staří Římané pěstovali několik podobných typů kapusty, blízkých botanickému druhu Brassica oleracea ze západního pobřeží Evropy. V Anglii používané jméno keltského původu kale je odvozeno od latinského slova caulis, kterým Římané popisovali kapustu.
Nová ale je středně vysoká hybridní odrůda 'Winterbor F1' s tmavě zelenými, křehkými, jemně zkadeřenými listy. Velmi dobře odolává mrazu a dá se sklízet od září až do března. V průběhu zimy listy této odrůdy žloutnou méně než u odrůd jiných. List je tmavozelený, jemně zkadeřený a křehký.
'Winterbor F1'; foto: Semo
Pokud se rozhodnete kadeřávek sami vypěstovat, vysejte ho v květnu až červnu přímo na záhon ve sponu 50 až 60 na 50 centimetrů. Výsev také můžete provést už teď, v březnu, a předpěstované sazenice vysadíte v dubnu nebo květnu.
Příprava kadeřávku není u nás tradiční. Jak jej tedy zpracovat? Sklizené listy dobře omyjte a vařte osm minut ponořené v mírně osolené vodě. Servírujte je polité máslem nebo bílou zálivkou. V některých částech Severní Ameriky je tradiční podávání kadeřávku společně s prasečím podbradkem a teplým kukuřičným chlebem.
Kadeřávek lze také smíchat se smetanou nebo dusit společně s cibulí, petrželí, různým kořením a uzeným masem. Můžete ho používat i jako přílohu k masitým jídlům nebo jako součást dušených a zapékaných pokrmů.
Dobře s ním nastavíte mleté maso, které dokáže zcela nahradit, příkladem mohou být kapustové karbanátky. Z kadeřávku snadno připravíte také pomazánky a polévky, mladé výhonky se dají zmrazit – předtím je spařte na jednu minutu horkou vodou.
Vypěstujte si tak trochu jiné zelí
Špičaté zelí, v zahraničí označované jako sweetheart cabbage, u nás stále zůstává spíše raritou. Zašpičatělé jsou lahůdkové odrůdy raného zelí 'Zora' nebo Juna F1' (pozdní špičaté zelí u nás zatím nenajdete), které jsou sladké, křehké a šťavnaté, jemnější a stravitelnější než tradiční zelí kulatá.
Špičaté zelí se pěstuje obdobně jako běžné odrůdy zelí bílého, přičemž obvyklý spon výsadby je 50 na 40 až 50 centimetrů. Průměrná hmotnost hlávek se pohybuje od 800 do 1200 gramů. Pěstební období trvá od časného jara do pozdního podzimu.
'Murdoc F1'; foto: Semo
'Murdoc F1' je výnosná odrůda špičatého zelí produkující velké hlávky středně zelené barvy. Sklízí se zhruba pětaosmdesát dní od výsadby, je vhodná pro přímý konzum, ale je možné ji i skladovat. V horkých letních dnech představuje tento typ zelí kvalitní surovinu na osvěžující a zdravé saláty – vyzkoušejte třeba tyto:
Klasika ze špičatého zelí
Potřebovat budete hlávku špičatého zelí, bílý jogurt, sůl, cukr, citronovou šťávu, vejce a majonézu. Zelí nakrájejte na tenké nudličky a pocukrujte asi dvěma lžícemi, posolte a zastříkněte citronovou šťávou. Zamíchejte, nechte chvíli odležet a mezitím si uvařte vejce natvrdo (na půlku hlávky počítejte asi tři kusy).
Do salátu přidejte jogurt a na chuť lžíci majonézy. Až budou vejce studená, protlačte je přes kolečko do salátu a vše dobře zamíchejte, případně ještě dochuťte. Podávejte s čerstvým pečivem jako lehkou svačinku nebo večeři.
Špičaté bílé zelí s koprem
Na přibližně 1 kilogram bílého špičatého zelí si připravte 100 gramů jogurtu, 200 gramů zakysané smetany, 150 gramů sýru feta, 2 lžíce kvalitního oleje, 2 lžíce vinného octa, špetku soli a kopr. Zelí nakrouhejte na jemnější proužky, propláchněte a smíchejte s nasekaným koprem.
Dresink vytvořte ze sýru feta – nalámejte ho na kousky a promíchejte se zakysanou smetanou a jogurtem. Po přidání olivového oleje a vinného octa dresink prošlehejte metlou, dochuťte špetkou soli a nalijte zelný salát s koprem. Salát přiklopte pokličkou a nechte asi hodinu uležet. Podávejte ho s bílým chlebem.
Zužitkujte plevel: snězte ho
I když vám třeba název této rostlinky nic neříká, možná vám roste na zahradě. Nízké plazivé keříky šruchy zelné (Portulaca oleracea) s drobnými sukulentními lístky se postupně stávají všudypřítomným plevelem.
Původně rostly planě pouze v jižních oblastech Evropy, s postupním oteplováním se ale tato rostlina rozšiřuje dál na sever. Šíří se rychle a najdeme ji nejen na záhonech, podél cest nebo mezi dlažebními kostkami na chodnících.
Šrucha má poměrně hluboký kolovitý kořen, díky němuž je schopna tolerovat sucho a získat si vodu z větší hloubky; foto: Semo
Jedná se o plevel, nebo užitečnou zeleninu? Chápat se dá tak i tak, záleží jen na vašem přístupu. Velkolistá pěstována šrucha zelná má kolem čtyřiceti odrůd s listy lišícími se velikostí, typem růstu nebo barvou. Pěstuje se po celém světě jako výborná salátová zelenina.
Jí se čerstvá i tepelně zpracovaná, přidává se do salátů, polévek nebo dušených pokrmů. Může se upravit jako špenát. Indové říkají, že byla oblíbenou stravou Gándího.
Chuť šruchy je nakyslá, výrazná a může být mírně svíravá – ostřejší a svíravé tóny způsobuje kyselina jablečná a jsou výraznější ráno, protože v průběhu dne se kyselina metabolizuje. Listy proto sbírejte při plném slunci za poledne nebo odpoledne, budou jemnější a nasládlé.
Křehké sukulentní výhony šruchy po utržení bez vody vadnou. Sklízejte je těsně před přípravou, krátkodobě je můžete skladovat v lednici v navlhčeném ubrousku nebo sklenici vody; foto: Semo
Šrucha představuje bohatý zdrojem vitaminů a antioxidantů. Obsahuje vysoký podíl omega-3 mastných kyselin (vyšší než jakákoli jiná listová zelenina), vitaminy A, C, B a karotenoidy, z minerálů hořčík, vápník, draslík a železo.
Její pěstování je naprosto jednoduché. Osivo vysejte přímo na stanoviště v dubnu až srpnu do sponu 20 až 25 na 4 centimetry. Lístky sklízejte průběžně od května do října.