Zakrslé kultivary jehličnanů si získávají stále větší oblibu. Jsou vhodné pro osazování malých i větších moderních zahrádek, dobře se uplatní ve skalce a dají se s úspěchem pěstovat i v nádobách.
Je z čeho vybírat
Jak se pomalu upouští od zakládání zeleninových záhonů, objevují se zahrádky okrasné, i když jsou třeba opravdu malé.
Bývají v nich vysázeny různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Zakrslé jehličnany se hodí nejen do malých zahrad
Většinu těchto „trpaslíků“ tvoří kultivary našich dobrých známých – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdokryvných jalovců.
Kdo má jen dlážděný dvorek nebo lodžii u bytu v činžovním domě, může si vysadit zakrslé jehličnany (konifery) do kamenného koryta, vydlabaného kusu kmene, do kameninových mis a jiných vegetačních nádob, a oživit tak i nehostinné kouty.
Výhodou těchto zakrslých jehličin je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Pro malou zahrádku
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý konický smrček (Picea glauca ‘Conica‘) dorůstající po letech do výše dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (P.pungens ‘Glauca globosa‘) vysoký do jednoho metru.
Picea glauca patří mezi nejrozšířenější exempláře
Obě tyto formy snášejí dobře i městské prašné prostředí a zachovávají si bez větších zásahů svůj pravidelný tvar.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo) v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a borovice získá kompaktnější vzhled.
Borovice kleč vypadá krásně ve spojení s kamenem
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis ‘Minuta‘) dorůstající výšky šedesát centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (T. cuspida)v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdeme i barevné variety.
Tis je možné lehce tvarovat
V kombinaci s doplňkovými dřevinami (dřišťál, trpasličí bříza, brslen,vřesovec) krása jehličin ještě víc vynikne.
Pro skalky a nádoby
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí i pro výsadbu do skalek a pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a barevnost jehličin.
Stromky kupujeme jen zdravé, v očividně dobré kondici
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech se dají vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličiny žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se „vytahují“ a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – jehličiny většinou nezmrznou, ale uschnou.
Konifery v nádobách ozdobí společně s dalšími rostlinami každý kout zahrady či balkon
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči tihle pichlaví trpaslíci spokojeně porostou a předvedou se v plné kráse.