Kvetoucí větvičky uprostřed zimy připomínají dávný zvyk, kdy na svátek svaté Barbory, tedy dnes, řezala děvčata proutky z ovocných stromů, aby jim doma na Štědrý den rozkvetly.
Podle staré pověry se věřilo, že děvče, kterému právě o Vánocích větvičky barborky vykvetou, se vdá do roka za bohatého a hezkého chlapce. Svátek připomíná památku Barbory, dcery obchodníka z Malé Asie, která za svoji křesťanskou víru zaplatila životem. Cestou na popravu prý do ruky vzala větvičku, jež potom uprostřed zimy vykvetla.
Nejvhodnější doba k řezu
U nás rostoucí stromy a keře nastupují s podzimem do období klidu, které trvá přes celou zimu.
Větvičky ze zlatice, lidově zvané zlatý déšť, patří k nejoblíbenějším
Větvičky nařezané v listopadu ve váze nevykvetou, protože neprošly patřičně dlouhou klidovou fází – vlastně ještě odpočívají. Nové květy v pupenech zakládají dřeviny až do počátku prosince a od toho času jsou schopny kvést. Protože je ale zimní období s krátkým dnem a nízkými teplotami, v přírodě nevyraší.
Barborky, které chceme mít rozkvetlé o Vánocích doma, řežeme hned z počátku prosince, nejlépe v duchu tradice na svátek svaté Barbory. Záleží ovšem na nás, kdy chceme mít rozkvetlé květy ve váze, posuneme-li řez o několik dnů nebo o týden, dočkáme se květů na Nový rok. Stejně tak si můžeme rychlit větvičky většiny dřevin během celé zimy.
Projdeme nejen zahradou
Tradiční barborky se řezaly z třešní, višní, švestek nebo slivoní. Někde byly v oblibě větévky meruněk, jabloní, hrušní, záleželo na tom, co se pěstovalo v domácím ovocném sadu.
Řekne-li se slovo barborky, většina lidí si vybaví třešňovou větvičku
Dnes kromě barborek z ovocných stromů získáme netradiční kvetoucí větvičky ze zlatice, kaliny, kdoulovce, vilínu nebo meruzalky. Zkusit můžete také barborky ze sakur, okrasných jabloní a mandloní. Za pozornost stojí i magnólie, která upoutá svými velikými květy.
Na zimní vycházce můžete nařezat větvičky kaštanu, břízy nebo modřínu a přirychlit je pro krásnou a svěží zeleň mladých lístků jako doplněk ke kvetoucím barborkám. Dobře jdou rychlit také „ kočičky“ jív, nebo rané tavolníky.
Jak na to
Větvičky na barborky řežeme většinou v chladném, někdy i mrazivém počasí, proto není vhodné přenášet je ihned do tepla. Necháme je v tmavém a vlhčím místě (sklep, komora) přizpůsobit vyšší teplotě po dobu alespoň dvou hodin.
Bíle kvetoucí jabloň jako by vyjadřovala čistotu a nevinnost svaté Barbory
Pak upravíme spodní část větviček delším šikmým řezem, dáme je do vody a přeneseme do vytápěné místnosti. Pokojová teplota kolem dvaceti stupňů je dostatečná k tomu, aby větvičky spolehlivě do tří týdnů nakvetly. Zlatici stačí i teplota o něco nižší, jinak vykvete o týden dříve než ostatní druhy.
Hlavním důvodem neúspěchu při rychlení barborek je suchý vzduch v obytných místnostech. Pupeny na větvičkách zaschnou a nevykvetou vůbec, nebo částečně vyraší a zhnědnou.
Dobré je proto barborky často rosit a umístit je dál od topných zdrojů.
Trvanlivost větviček i květních plátků prodlouží čajová lžička cukru, kterou smícháme s litrem vody – a nalijeme do vázy.
Přenesením čerstvě nařezaných větviček ze zimy přímo do vytápěné místnosti si moc radosti na Vánoce neuděláme, pupeny i celé větvičky obvykle uschnou během několika dnů.
Tavolník nepatří k tradičním barborkám, ale proč nezkusit něco nového?
Nepovede-li se nám nařezat barborky přesně čtvrtého prosince, nevadí. Zpozdilce ponoříme celé do vody o teplotě kolem třiceti až pětatřiceti stupňů (vana se k tomu hodí velmi dobře) a necháme takto ponořené alespoň osm hodin.
Pochopitelně vodu občas vyměníme, aby nebyla zcela vychladlá. Tak doženeme i několikadenní zpoždění.
Aranžování
Rozkvetlé barborky použijeme jako aranžmá na vánoční stůl buď přímo ve váze, nebo jako vypichovaná aranžmá v miskách. Barborky musí být vždy plně nakvetlé, nedostatečně narašené větvičky už v suchém vzduchu nedokvetou a pupeny opadají.
Barborky můžeme kombinovat s větévkami jehličin, suchými, tvarově zajímavými větvemi i stébly okrasných trav. Pokaždé dosáhneme svěžího a působivého efektu pro sváteční chvíle.