Máte rádi sladkosti? Zkuste takovou, po které zaručeně nepřiberete. Budete ji totiž vychutnávat pouze očima.
Jednou z příčin je jistě to, že se nedá jako okrasná rostlina běžně koupit.
Sehnat ji můžete nejsnadněji buď v některém šlechtitelském zemědělském podniku či ústavu zaměřujícím se na výzkum užitkových rostlin, anebo si ji dovézt z cest do exotičtějších míst, kde se pěstuje na třtinových plantážích.
Třtinové plantáže zná většina lidí ze zahraničních filmů
Cukrová třtina svým habitem připomíná rákos, ale co se týče vzrůstu, zcela ho převyšuje. Jednotlivá stébla dosahují výšky až pět metrů a měří v průměru pět až sedm centimetrů. Uvnitř velmi tvrdého stonku se nachází dřeň obsahující sladkou šťávu, ze které se po vylisování získává vařením cukr a ze zbytků hnědé melasy se ještě pálí rum.
Několikametrový dlouhán v bytě?
Třtina pěstovaná v květináči nedosahuje oněch úctyhodných rozměrů, přesto je nepřehlédnutelná. Samotná však působí trochu neuspořádaným dojmem; až když je rostlina starší a má více stébel, je její bohatší trs zajímavější na pohled.
Zajímavě vypadá struktura stébel
Spíš než jako solitéra se hodí do skupin rostlin: například v létě, kdy ji lze umístit na balkóně, ji můžeme sestavit do skupiny s nižšími, výrazně barevnými letničkami, pro něž vytvoří dokonalé pozadí. Uplatní se i v zimní zahradě.
Jak se o třtinu starat
K úspěšnému ujmutí je třeba mít dostatečně čerstvou rostlinu. Poznáme ji podle žlutozeleného zbarvení – vyschlá třtina má našedlou barvu.
K zasazení nemusíme mít celou rostlinu, postačí pouze řízek - část stébla se dvěma až třemi kolínky (uzly), z nichž po zasazení vyrostou kořeny a nové výhony.
Pokud budeme stéblo před sázením zkracovat, musíme zamezit vzniku hniloby. Postačí, když místo řezu zasypeme drceným dřevěným uhlím.
Do menšího květináče nasypeme směs rašeliny a písku, do ní zapíchneme dostatečně hluboko zlomek stébla tak, aby byl alespoň jeden uzel zcela v zemi. K vyvinutí kořenů je potřeba udržovat zem v co nejvyšší teplotě.
Docílíme toho snadno, když květináč postavíme poblíž topení. Nesmíme zapomínat ani na zálivku, ale pozor, aby nedošlo k přemokření, a řízek nám neshnil.
Důležitá je i vysoká vzdušná vlhkost, které docílíme přiklopením dostatečně vysoké sklenice na květináč. Můžeme také přetáhnout přes řízek mikrotenový sáček, který ovážeme kolem květináče. Kořeny by se měly vyvinout za dva až tři týdny.
Zcela čerstvá stébla můžeme nechat zakořenit jen ve sklenici s vodou. K zakořenění postačí několik dnů.
Proč si třtinu nevypěstovat doma? Pohled na ni vyvolá představu exotických dálek...
Zakořeněný řízek přesadíme do většího květináče. Může být i umělohmotný: ten dobře drží vlhkost.
Zem musí obsahovat dostatek křemíku (do půdy přimícháme kamennou drť). Nedostatek křemíku způsobuje, stejně jako u okrasných trav, že jsou stvoly měkké, ohýbají se a mají sklon k lámání.
Řízek musí být opět dostatečně hluboko v zemi, aby se vyvinul hustý kořenový systém. Květináč postavíme na světlé teplé místo, nejlépe do vytápěného skleníku nebo na okno orientované na jih.
Dospělá rostlina se může pochlubit několikacentimetrovým obvodem stonků
Když rostlina vyrazí nové výhony, umístíme ji na vybrané stanoviště, musí mít ale nadále dostatek světla a tepla.
Třtina vyžaduje stále vlhkou zem a vysokou vzdušnou vlhkost, proto ji často rosíme odstátou vodou a květináč ještě postavíme na misku s vlhkým štěrkem nebo drobnými oblázky. Hnojíme každých čtrnáct dnů kombinovaným hnojivem. Rostlina rychle roste a prokořeňuje květináč, musíme ji proto přesazovat každoročně.
Nebezpečné sucho
Zvláště mladé rostlinky jsou náchylné k vysychání. Při příliš suchém vzduchu se na rostlině usadí drobní pavoučci.
Stébla začnou svrchu osychat, listy zasychají na okrajích. Pokračuje-li sucho dále, listy překryjí pavučinky. Jediná pomoc je tentokrát v odplavení nositelů „štěstíčka“, jinak třtina mít štěstí v dalším životě nebude. Rostlinu několikrát důkladně osprchujeme. Objeví-li se pavučinky i po této kúře, musíme třtině pomoci speciálním postřikem.