Abychom mohli hovořit o skutečném vřesovišti, musíme mít k dispozici rostliny typické pro takovéto místo. Základem jsou rozličné kultivary vřesů a vřesovců.
Vřesoviště versus květinová zahrádka
Rozlišujeme jak nízké kultivary vřesů a vřesovců – ty se uplatní na okrajích vřesovišť nebo ve skalkách – tak i vysoké (keře se vzrůstem až jeden metr).
Nejdůležitější zásadou je, že čím menší vřesoviště, tím méně druhů rostlin a barev má mít. Jinak vyzní jako běžná květinová zahrádka.
Vřes obecný (Calluna vulgaris)
Existuje jen jediný druh, ale s mnoha kultivary. Roste volně i u nás. Je to drobný, bohatě rozvětvený keřík s úzkými zelenými lístky.
Vřes kvete nejen růžovofialově, ale také bíle
Dorůstá do výšky až padesát centimetrů. Drobné kalíškovité květy seskupené v latech mají nejčastěji růžovofialovou barvu, mohou být i bílé. Jednotlivé variety kvetou od konce července až do zámrazu.
Větve sami kořenují, čímž vytváří souvislý porost. Rostlina je mrazuvzdorná, snáší dobře horko a sucho.
Vřesovec (Erica)
Pochází z východních a středních Alp. Je to stálezelený keř polokulovitého tvaru s jehlicovitými listy, hroznovým květenstvím různých barev, nejčastěji nachově zbarveným. Podle období květu se dělí na jarní, letní a podzimní. Podle druhu dosahuje výšky od patnácti do čtyřiceti centimetrů.
Jarní kultivary snesou částečně vápenatou půdu.
Vřesovce obecně jsou náchylnější na zimu, před velkými mrazy je třeba chránit je přikrývkou z chvojí.
Vřesovce se dají dobře sušit a poté užít jako dekorace
Dabécie španělská (Daboecia cantabrica) neboli irský vřes
Stálezelený keř, dorůstající kolem padesáti centimetrů. Purpurově červené květy uskupené do dlouhých hroznů nakvétají od června až do září. Květy mohou být i bílé. Vyžaduje zimní přikrývku.
Na okraje vřesoviště se hodí nízké variety, například zeleně olistěný Calluna vulgaris Foxii, dorůstající do výšky patnáct centimetrů nebo Calluna vulgaris Sister Anne se stříbrošedými lístky a zakrslými růžovofialovými kvítky, dosahující výšky pouhých deset centimetrů.
Dabécie je na první pohled od vřesu či vřesovce k nerozeznání
Vřesoviště neznamená jen vřes či vřesovec
Na doplnění lze použít také čilimníky, janovce, zlatice, kaliny, vilíny, kručinky, skalníky, azalky a rododendrony, které snesou podobně jako vřesovce i mírně zásaditou půdu.
K narušení jisté fádní jednolitosti porostu je vhodné začlenit do vřesoviště několik středně vysokých dřevin jako například dřín, jalovec, cesmínu, převislou břízu.
Na okraji se budou dobře vyjímat okrasné trávy, rozchodníky, mateřídoušky.
Azalka se vyjímá nejen v japonských zahradách...
Kouzlo starých časů
K co nejrealističtějšímu vzhledu vřesoviště pomůže jakási patina, zdání stáří, které mu dodají staré části kmenů, pařezů, kameny apod.